Recenze Anno 117: Pax Romana – kostky jsou vrženy a na tahu jste vy
Série Anno se přesouvá do římského impéria a s sebou bere to nejlepší z klasické hratelnosti, ale i pár nových nápadů. Pax Romana nabízí promyšlené budování, které vás pohltí víc, než byste čekali.
Anno patří mezi stálice budovatelských strategií. Po průzkumech oceánů, koloniálních epochách i dílu z budoucnosti se nyní vrací do období, které se pro tuto sérii může zdát netypické: do éry Římské říše. Anno 117: Pax Romana tak hráče přenáší do doby, kdy impérium dosáhlo svého vrcholu a jeho moc i kultura se rozprostíraly napříč známým světem. Přestože by se mohlo zdát, že římské prostředí je pro franšízu příliš vzdálené, opak je pravdou. Tvůrci dokázali elegantně spojit tradiční herní mechaniky s novým historickým kontextem a atmosférou impéria v době jeho největšího rozmachu a míru.
Anno 117 se ale nezměnilo pouze svým zevnějškem. Nové prostředí s sebou přináší i několik specifik a hlavně dva naprosto odlišné regiony: Latium a Albion. Fanoušci Asterixe a Obelixe budou nadšení. Zatímco v Latiu platí římský řád, v Albionu si z Římanů nic nedělají a zuby nehty se drží svých tradic. I přes římské (či keltské) kulisy si však nový díl zachovává to, co dělá sérii tím, čím je, a to jak se svými klady, tak i zápory.
Přišel jsem, viděl jsem, postavil jsem
Kampaň v Anno 117: Pax Romana zabere zhruba osm hodin, ale uteče vám neskutečně rychle. Na začátku si můžete vybrat, zda budete hrát za Marcuse nebo Marcii, sourozence, z nichž každý nabízí trochu jiný pohled i přístup. Naivní a místy až otravně optimistický Marcus Naukratius mi opravdu sedl, i když jeho mimika, zejména při smutných či napjatých scénách, by si zasloužila trochu doladit.
- Doporučená cena: Od 1 549 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: V kampani pevná, v sandbox režimu volitelná
- Základní herní doba: Kampaň 8 hodin, jinak ve hře můžete strávit desítky/stovky hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi historii, období starověkého Říma a budování velkolepých provincií
- Nebude vás bavit: Pokud se chcete místo stavění raději zaměřit na souboje, intriky a propracovanější obchodování
I když kampaň není hlavní náplní a většina hráčů se pravděpodobně bude těšit na volnou hru, působí jako skvělé uvedení do římského světa, jeho zákonitostí i intrik. Hra vás vede za ruku, ale jen natolik, aby vám vysvětlila základy. Brzy pochopíte, že řídit římské město znamená mnohem víc než jen stavět domy a tahat silnice. Nejlepší pocit však nastane, když se dostanete do mínusu, ale nakonec se vám podaří ekonomiku postavit zpět na nohy. Právě v těchto momentech je Anno 117 nejzábavnější. A když po několika hodinách vidíte, jak vaše provincie vzkvétá, cítíte se tak trochu jako skutečný římský guvernér.
Řím se nepostavil za den... ale možná by mohl
Zatímco Latium slouží jako poklidný start, kde si osvojíte základní mechaniky, Albion vás naplno prověří a nedá vám chvíli oddechu. Rozdíl mezi oběma regiony je znatelný. Latium je civilizované, klidné a ideální pro pomalejší rozjezd, města rostou přehledně, ekonomika funguje podle plánu a všechno má své jasné místo. Je to prostředí, které vás nechá v klidu plánovat, zkoušet nové výrobní řetězce a sledovat, jak se vaše město postupně proměňuje v prosperující centrum impéria.
Anno 117: Pax Romana si zachovává to, co dělá sérii tím, čím je, a to jak se svými klady, tak i zápory
Albion je naprostý opak. Přes milý keltský soundtrack je plný kopců, bažin a právě tady začíná boj o přežití. Nehostinné podmínky a vzpurní obyvatelé vám dokážou zavařit. Stejně tak si musíte dávat daleko větší pozor na správně nastavenou ekonomiku, jinak se rychle dostanete do dluhů. Sama jsem několikrát skončila v červených číslech a nezbylo mi než hru na chvíli pozastavit, v klidu projít statistiky a zjistit, kde jsem udělala chybu.
Na dluhy ani kouzelný lektvar nepomůže
Z hlediska hratelnosti sází Anno 117: Pax Romana na osvědčené principy série, ale zároveň přidává několik novinek. Po industriálních vynálezech předchozího dílu se tentokrát titul soustředí na majestátní architekturu. Místo továren a parních strojů tu máte vilky, akvadukty, chrámy a monumenty, u kterých opravdu cítíte, že tvoříte jeden z divů světa. Když postavíte více rezidencí vedle sebe, automaticky se vizuálně propojí do elegantních celků, takže město nepůsobí jako hromada budov naházených vedle sebe, ale jako živý, přirozený celek.
Novinkou je také větší důraz na náboženství. Každé město si může zvolit vlastního patrona, který přináší specifické výhody, a víra v něj se pravidelně připomíná velkolepými festivaly. Když se pak ulice zaplní lidmi, kteří slaví, obchodníci přestanou pracovat a hudba se rozléhá po městě, působí to nesmírně živě.
Oceňuji i návrat tzv. blueprint módu, který vám dovolí plánovat rozmístění budov, i když na ně ještě nemáte suroviny. Díky tomu můžete dopředu plánovat, jak bude celý ostrov vypadat. Jak se město rozvíjí, roste i potřeba kvalifikovanějších pracovníků, takže z jednoduchých slaměných domečků se postupně stávají důstojné římské vily.
Co trochu drhne, je námořní obchodování. Založit trasu mezi ostrovy je otázkou několika kliků, ale udržet ji dlouhodobě je už těžší. Trh se neustále mění, zboží mizí, objevuje se nové a vy musíte reagovat. Někdy je těžké odhadnout, zda se vůbec vyplatí trasu držet dlouhodobě. Naštěstí je systém statistik přehlednější než v předchozích dílech a tak můžete snadno zjistit, co ve vaší ekonomice nefunguje. Chce to sice trochu času, než se v číslech zorientujete, ale jakmile to zvládnete, hra se vám odmění plynulou a rostoucí ekonomikou.
Trh se neustále mění, zboží mizí, objevuje se nové a vy musíte reagovat
Stejně kolísavé jsou i bitvy. Série Anno nikdy nestála především na válčení a ani tentokrát tomu není jinak. Plánování bitev nebo obrany je spíše doplňkem, který neurazí, ale ani nenadchne. Když máte vybudovaných pár jednotek a obranných věží, většinu konfliktů vyřešíte bez problémů. Hra se zaměřuje spíše na přípravu na bitvu než na samotný boj. Hráči, kteří by čekali hlubší taktický systém, budou pravděpodobně zklamaní. Na stav města či ekonomiku mají souboje minimální dopad, takže působí spíš jako krátkodobé vyrušení než skutečná výzva.
Ti Římani jsou ale blázni!
Po dohrání kampaně je k dispozici i nekonečný sandbox mód. V něm už dostanete plnou kontrolu nad svým impériem a je jen na vás, jakým směrem se vydáte. Můžete stavět, experimentovat, obchodovat, rozšiřovat své území, a to jak v římském, tak v keltském prostředí. V kooperaci nebo v partě přátel jde o zábavný zážitek. Na druhou stranu, pokud hrajete sami, může vás tento režim po chvíli začít nudit. Pokud nemáte jasnou vizi, co přesně chcete vybudovat, může se hraní snadno proměnit v bezcílné klikání. Na druhou stranu, pro hráče, kteří milují absolutní svobodu a v hlavě mají přesný plán dokonalého města, je to ideální prostor, kde se mohou vyřádit. Hra jim dává všechny nástroje, aby si mohli splnit svůj budovatelský sen bez jakéhokoli omezení.
Všechny cesty vedou do Říma
Anno 117: Pax Romana ale láká hlavně na svou atmosféru. Ať už stavíte v poklidném Latiu nebo v nehostinném Albionu, svět působí živě. Ulice se hemží lidmi, dělníci převážejí zboží, zemědělci obdělávají půdu a veřejná místa jsou plná života. Grafická stránka hry ani na konzoli nijak nezaostává a i při plném přiblížení města si drží velmi dobrou úroveň. Textury budov jsou detailní, animace plynulé a římská architektura je zkrátka pastvou pro oči. Co se sérii musí nechat, je, jak intuitivní je samotné stavění. I co se týče ovládání, vše dává smysl. I když jsem se bála, jaké problémy budu mít s hraním na konzoli, byla jsem opravdu mile překvapená, jak intuitivní pro mě po chvilce bylo.
Zvláštní uznání si ale zaslouží soundtrack, který je naprosto fenomenální. Melodie z Latia jsou klidné, ale s přechodem do naprosto epického závěru, zatímco při hraní v Albionu si zkrátka vždy vzpomenu na hudbu z Asterixe a Obelixe. Některé okamžiky mi v hlavě hrají ještě teď při psaní recenze.
Verdikt
Anno 117: Pax Romana přináší to, co fanoušci od série očekávají, a to promyšlené budování a propracovaný ekonomický systém. Tentokrát je ale zabalený do nádherného římského hávu, který se jen tak neokouká. Kampaň je sice kratší, ale velmi příjemná a výborně slouží jako úvod do světa římské říše. Sandbox mód nabídne svobodu, po které většina hráčů touží, i když hraní o samotě může časem ztrácet tempo. Hratelnost je plynulá, intuitivní a přístupná i na konzolích, což u strategií není samozřejmost. Zato námořní obchodování a souboje (nebo spíše jen příprava na ně) nijak zvlášť neoslní. To však nikdy nebylo doménou série, hlavní roli tu hraje budování a radost z tvorby. Nejvíc ale zůstane v paměti atmosféra. Každé město, které postavíte, působí živě a opravdově, hudba podkresluje každý okamžik a římské krajiny mají osobité kouzlo. Anno 117: Pax Romana možná nepřináší revoluci v hratelnosti, ale zůstane vám dobrý pocit z toho, že vám pod rukama roste impozantní dílo hodné Césara.
