Recenze Icarus: Console Edition – působivý survival s řadou technických problémů
Planeta, která vás chce zabít.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Tiše se plížíme kolem skalní stěny v mrazivé arktické pustině. Kolem nás pobíhá smečka vlků, v dálce praskají ledovce. Náhle zahlédneme náš cíl – dvojici moů, velkých nelétavých ptáků. Dobře mířenou střelou z luku zabíjíme matku a následně odvádíme její mládě. Je to kruté, ale je to jediný způsob, jak si na Icaru opatřit mounta. Ještě s větší opatrností se vracíme zpět. Ostražitě dohlížím na malého opeřence a mám radost – povedlo se, můj první moa! Konečně jsme na základně, zapalujeme oheň. V tom se mládě přiblíží k ohništi, vzplane a během několika sekund uhoří. Vše se semele příliš rychle, nikdo z nás tomu nedokáže zabránit. Nemám sílu se na mrtvolu ani podívat, a tak poprosím kamaráda, ať odklidí tělo dřív, než přiláká predátory. Další den na Icaru končí.
- Doporučená cena: od 949 Kč
- Česká lokalizace: není
- Obtížnost: nastavitelná
- Základní herní doba: přes 100 hodin
- Bude vás bavit: pokud máte hodně času, trpělivosti a ideálně i kamarády
- Nebude vás bavit: pokud hledáte rychlou akci nebo nepřekousnete technické problémy
Na sklonku roku 2021 vydalo studio Rocketwerkz v čele s Deanem Hallem, autorem DayZ, sci-fi survival Icarus. Přijetí bylo smíšené – chválila se realistická grafika a atmosféra, hra ale trpěla technickými potížemi, repetitivností a prostředím připomínajícím spíše Zemi než mimozemskou planetu. Studio si kritiku vzalo k srdci a od vydání hru pravidelně každý týden aktualizuje, přičemž přibylo i několik placených DLC a expanzí. Nyní Icarus vychází na konzole PlayStation 5 a Xbox Series X/S. Po letech vývoje jde o výrazně bohatší a vyváženější hru, start konzolové edice však opět provází technické problémy.
Padlý sen
V hvězdném systému Proxima Centauri lidstvo narazilo na první nebeské těleso vhodné k teraformaci. Společnost UDA modifikovala zdejší atmosféru a na povrch vysadila geneticky upravené druhy pozemských rostlin a zvířat. Teraformační procesy však byly narušeny přítomností exotické hmoty, nejcennějšího nerostu ve vesmíru. Atmosféra se stala toxickou, pro člověka neobyvatelnou. Ambiciózní sen o novém domovu se tak rychle rozplynul a planeta dostala přiléhavý název Icarus. Následně se rozpoutala honba za exotikami, připomínající zlatou horečku. Kolem Icaru vyrostly orbitální stanice – provizorní domovy pro prospektory, kteří se vydávali na povrch těžit tyto mimořádně cenné suroviny. Pro UDA představovali levnou a snadno nahraditelnou pracovní sílu.
Atmosféra se stala toxickou.
Před začátkem hry si svého prospektora můžete upravit v editoru postavy. Možnosti jsou sice omezené, ale většinu času stejně strávíte v pohledu z vlastních očí. Tvář vám navíc bude zahalovat skafandr, což je také jediné vybavení, které vám UDA do startu poskytne. Po přistání se spustí pro crafting-survival žánr typická smyčka: najdete pár kamenů a klacků, vyrobíte si primitivní nástroje, začnete těžit dřevo a budovat jednoduchý přístřešek. Zajišťujete si jídlo, vodu a kyslík, získáváte zkušenosti a odemykáte nové výrobní stanice. Postupně těžíte pokročilejší materiály a zvelebujete svůj domov. Každá stavba přitom musí respektovat fyzikální zákony, jinak hrozí její kolaps.
Postupně se víc a víc činností zjednodušuje, nebo plně automatizuje. Vaše kyslíková maska vydrží hodiny a doplní se během sekundy. Už nemusíte chodit kutat železo do dolů, místo toho máte automatické vrtáky poháněné solárními panely. Cesta k pokročilým technologiím je však pomalá a vyžaduje nemalé množství surovin i vašeho času. Je třeba pečlivě plánovat, do čeho investovat nejdříve a jak nejefektivněji rozložit úsilí mezi sběr, crafting a výpravy. Pokud hledáte rychlou akci, Icarus pravděpodobně nebude hra pro vás. Pokud ale oceníte komplexní survival s pomalejším tempem, odměnou vám bude silný pocit smysluplného progresu – každý přechod na novou technologickou úroveň je totiž citelný.
Planeta vám nedá nic zadarmo
Jednou z nejděsivějších hrozeb na Icaru je počasí. Nestabilní atmosféra způsobuje časté výkyvy – od mírného deště, přes ničivé orkány, při nichž padají stromy a blesky zapalují lesy, až po písečné bouře, v nichž neuvidíte ani na krok. Bouře budí respekt i strach, ale zároveň jsou audiovizuálně mimořádně působivé a jejich zpracování patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve hrách viděla. Mají i zásadní dopad na hratelnost – poškozují stavby, negativně ovlivňují vaše zdraví a blesky mohou zapálit nejen les, ale i váš domov. Předpověď počasí není radno podceňovat.
Počasí není radno podceňovat.
Nebezpečí představuje i místní fauna, která se vlivem teraformačních pokusů částečně podobá té pozemské. Kromě vlků, medvědů a dalších známých predátorů narazíte i na jedovaté jeskynní červy, šavlozubé koně či zcela neznámá mimozemská stvoření. Právě momenty, kdy se vydáte do neprobádaného biomu a setkáte se s dosud neznámými tvory, patří k těm nejlepším zážitkům ve hře. Ne všechno vám ovšem půjde po krku – na Icaru je i řada mírumilovných býložravců, kteří slouží jako dobrý zdroj masa a kůží.
Některá zvířata si můžete ochočit a chovat je jako domácí mazlíčky nebo je využívat jako mounty. Každý ochočený tvor má vlastní strom dovedností a je na vás, jestli ho vyprofilujete jako rychlého běžce nebo spíše nákladní zvíře. O své svěřence je třeba se starat – potřebují vodu, krmivo a místo, kde budou v bezpečí. Mounti a peti jsou skvělým osvěžením a k většině svých zvířat jsem si vybudovala vztah – o to víc pak bolelo, když jsem o některé přišla. Prvního psa mi roztrhala puma, moa uhořel a kůň zemřel za záhadných okolností, pravděpodobně při boji s medvědem. Jsou to smutné vzpomínky, ale zároveň silné a emotivní zážitky, které člověk od survivalu nečeká.
Rogue-lite i perzistentní svět
Hra nabízí tři režimy: budovatelský, mise a open-world. Mise mají konkrétní cíle – může jít například o průzkum nové oblasti, sběr surovin nebo stavbu základny na předem určeném místě. Často jsou navrženy tak, aby vás naučily novým dovednostem nebo představily nový biom. Většina misí v prvním regionu je však zdlouhavá a rutinní – často vyžadují nasbírat absurdní množství surovin. Naučit se stahovat zvířata z kůže je užitečné, ale jen do chvíle, kdy potřebujete stovky kožešin. Střelba z luku je sice skvěle zpracovaná a zábavná, ale po padesátém zvířeti už toho máte dost. Na Prometheu, druhém dostupném regionu, který téměř nezasáhla teraformace a díky tomu působí náležitě mimozemsky, se situace výrazně zlepšuje. Úkoly jsou zde mnohem nápaditější a také příběhovější a vzájemně propojenější.
Střelba z luku je skvěle zpracovaná.
Mise mají časový limit, který je natolik benevolentní, že ho většinou můžete ignorovat, a vždy začínáte od nuly. Zůstává vám ale vaše postava se všemi naučenými talenty a odemčenými blueprinty, případně si můžete přivézt vybavení zakoupené na orbitu. Reny, místní herní měnu, získáte za dokončení misí nebo prodejem exotik, na které můžete ve světě ojediněle narazit. Čím těžší obtížnost zvolíte, tím větší odměnu dostanete. Hromadění renů a následné nákupy vybavení tvoří motivující systém meta-progrese. Má to ale jeden velký háček. V době psaní recenze mohl orbitální inventář v multiplayeru využívat pouze hostitel, ostatní hráči měli smůlu. Open-world pak nabízí perzistentní svět, kde můžete podnikat většinu misí, aniž byste se museli vracet na orbit. Je proto ideální volbou pro hráče, kterým opakované začátky od nuly nevyhovují. Sama jsem v něm strávila většinu času a do samostatných misí se pouštěla jen v případě, že nebyly z otevřeného světa dostupné.
Ve dvou se to lépe táhne
Nejlepší způsob, jak si pobyt na planetě užít, je v partě až čtyř kamarádů. Hráči si mohou rozdělit úkoly – někdo staví, jiný vaří a pěstuje plodiny, další těží suroviny. Talentové stromy, do kterých investujete své zkušenostní body, jsou rozsáhlé a ani na maximálním levelu si nelze odemknout vše. Proto je vhodné se specializovat. Hraní ve skupině nebo v páru je tak nejen zábavnější, ale i efektivnější. Na hře je vidět, že od začátku byla svou náročností a komplexitou koncipována pro multiplayerové hraní. Prozatím chybí podpora dedikovaných serverů i cross-play.
Je vhodné se specializovat.
Icarus mohl být nadprůměrným survivalem, který bych ráda doporučila všem příznivcům žánru, ale bohužel jej sráží řada technických problémů. Nejzávažnější je nesprávná detekce zastřešení vybavení vaší základny – pokud opustíte domov a udeří bouře, můžete se po návratu setkat se zničenými výrobními stanicemi i dalším nábytkem, i když zdi stavby zůstaly netknuté. A přijít tak o mnoho hodin progresu. Jediným řešením je usadit se v jeskyni, nebo při každé výpravě ukládat vše do nezničitelných železných skříní. To je ale extrémně nepohodlné a náročné na materiál, zvlášť pokud máte ve světě více základen. Existuje šance, že problém bude v den vydání opraven, ale pokud ne, rozhodně bych doporučila vyčkat.
Tím bohužel výčet chyb a nedokonalostí nekončí. Poměrně často dochází k zaseknutí hotbaru, jehož jediným řešením je restart hry. U zvířat se objevují chyby kolizí a prolínání modelů, místy doskakují textury a občas hra spadne. U některých misí se nezobrazuje indikátor cíle na mapě a jiné se mohou zaseknout natolik, že je nelze dokončit. Ojediněle se stane, že uvíznete v geometrii prostředí – tlačítko „vyprostit“ tu sice existuje, ale nemusí vždy fungovat. V multiplayeru vidí všichni hráči kromě hostitele již vytěžené suroviny, což obzvlášť při těžbě kovů v jeskyních dokáže být velmi otravné. Zamrzí také prakticky nepoužitelný foto režim.
Nádherná hra světla a stínů
Hrála jsem na základní PS5 v režimu Performance, který běží ve Full HD a cílí na 60 FPS. Větší propady snímkové frekvence jsem nezaznamenala, až na přechody mezi streamovanými oblastmi, kde se objevují viditelné záškuby. Hra i ve Full HD vypadá pěkně a některé scenérie jsou vyloženě nádherné. Obzvlášť nasvícení, stíny a dynamické počasí si zaslouží pochvalu. Zvuk je vynikající – od ozvučení úderů nástrojů při těžbě až po děsivé zvuky tekoucí lávy nebo hřmění bouře. Horší jsou některé animace – především jízda na koni působí přinejmenším směšně. Ovládání na ovladači je poměrně intuitivní, ale ne bezchybné. Navigace v inventářových menu občas zazlobí a objevují se i další drobné nedostatky a nekonzistence.
Standardní edice obsahuje základní hru a expanzi New Frontiers, která přináší nový region Prometheus, nové mise a technologie. Deluxe edice přidává několik kosmetických DLC a velkou expanzi Styx. Její cena však není zrovna nízká a už ve standardní edici získáte dostatek obsahu na stovky hodin. V případě expanzí Icarus nabízí „friend pass“: pokud rozšíření vlastní alespoň jeden ze spoluhráčů, ostatní ho k multiplayeru nepotřebují. Novější rozšíření Great Hunters a Dangerous Horizons zatím na konzolích dostupná nejsou; konzolový port se od původní hry odštěpil v říjnu 2024 a prozatím neobsahuje žádné pozdější úpravy ani obsah.
Verdikt
Audiovizuálně působivý a komplexní survival s pomalejším tempem, napínavým průzkumem a uspokojivým pocitem z progresu. Na Icaru můžete strávit stovky hodin a skvěle se u toho bavit, zejména v partě přátel. Radost ze hry však kazí technické problémy – od drobných bugů až po kritické chyby, které zásadně ovlivňují hratelnost.
