Recenze MX vs ATV Legends, aneb jak to dopadá, když se zapomene na testing | Kapitola 2
Seznam kapitol
Legendy se vrací! Zarytí fanoušci TV Šlágr si pod tímto názvem vybaví stejnojmennou a děsivě děsnou kapelu známého moderátora Petra Šišky, my se však dnes mrkneme na zoubek arkádové závodní sérii, která nám dělá společnost již dlouhých 17 let. Začalo to kdysi v roce 2005 s MX vs. ATV Unleashed na PlayStationu 2, pokračovalo přes pravděpodobně nejúspěšnější éru v čele s dílem Reflex na PlayStationu 3, no a na aktuální MX vs ATV Legends fanoušci čekali poměrně dlouhé čtyři roky. Stálo ovšem čekání na „legendu“ za to? Inu…
LEGENDY TROCHU ZTRÁCÍ
Jak je již v sérii MX vs ATV dobrým zvykem, v rámci kariéry i jednotlivých závodů si vyzkoušíte nejen crossové motocykly, ale i čtyřkolky a UTV (univerzální terénní vozidla). Dobrou zprávou je, že jejich jízdní model se liší poměrně výrazně. Tuto zprávu však vzápětí střídá zpráva špatná – z chování všech strojů totiž obecně máte pocit, že se místo po terénu pohybujete spíše nad terénem. U motorek a čtyřkolek toto zdání alespoň částečně napravil první patch, UTV ovšem stále žehlí nerovnosti s fyzikou létajícího koberce.
Tvůrci se netají tím, že jejich „královskou disciplínou“ jsou právě motorky. Ostatně postup v této kategorii je v kariéře jediným určujícím prvkem – nechcete-li závodit na motorkách, nebudete vám umožněna ani jízda s ostatními vehikly. Možná i proto za řídítky zažijete asi největší porci výzvy a zábavy, kterou vám MX vs ATV dovedou nabídnout. Levý analog zde zprostředkovává běžné zatáčení, pravý pak slouží ke štelování směrové stability jezdce. Pokus o „synchronizaci“ stroje a terénu pak vyžaduje spoustu práce hlavně s druhým jmenovaným, přičemž obzvláště na traťových sekcích se spoustou menších zvlnění (konkrétně je řeč o supercrossovém prvku „whoops“) vás i drobná chyba výrazně zpomalí.
Pravý analog pak využijete i u čtyřkolek, jejich ovládání je však logicky poněkud jednodušší, poněvadž nejsou tak závislé na přenášení hmotnosti prostřednictvím jezdce. Navzdory tomu je jejich jízdní model motorkám stále velmi podobný, totéž se ovšem nedá říci o jízdě s UTV. U něj kontakt kol s terénem ze všeho nejvíce připomíná vznášedlo, což působí úsměvně zejména při porovnání hmotností – u mnohem střízlivější čtyřkolky nějakou váhu a s ní související setrvačnost stroje cítíte, v minimálně dvounásobně těžším UTV nikoliv.
Stačí jeden bludný kámen a stáváte se historicky prvním jedincem, který se do stratosféry dostal na motorce…
Samotné závody pak konstantně doprovází dva jevy – rozbitá fyzika a vskutku spektakulární kolísání obtížnosti. Vývojáři sice hráčům nabízí hned pětici obtížnostních stupňů, realita je ovšem taková, že některé motocyklové závody jsou poměrně tuhé i na střední úroveň. To by vlastně ani nepředstavovalo velký problém, kdyby ve zbylých 90 % případů nebylo naopak takřka nemožné ze stupňů vítězů vypadnout ani na stupeň nejvyšší. Považte – u nejdelších trailových tratí s délkou okolo pěti minut jsem své soupeře nechával zpět o více než minutu. Na nejtěžší obtížnost. Z umělé inteligence má člověk tak trochu pocit, že většinu tratí vidí úplně poprvé. Variabilita okruhů i delších sprintů umí bavit, obzvláště užší pasáže však zdejší jezdce dostávají… Inu, do úzkých. Nezřídka je tedy potkáváte vetknuté do skály či do svodidel. Stane se.
S prazvláštními kontakty pak souvisí již zmíněná fyzika, která sice při vzájemném poměřování plechů občas funguje, jindy však nebohého závodníka klidně pošle 30 metrů do vzduchu. Podobně mohou fungovat některé předměty u trati – stačí jeden bludný kámen a stáváte se historicky prvním jedincem, který se do stratosféry dostal na motorce. V takových případech jsem byl zvědav alespoň na model poškození po dopadu, ale ten bohužel neexistuje ani v jedné ze tří kategorií vehiklů. Hra vás tak maximálně „vyhodí ze sedla“ a po resetu alou opět do kosmu.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
