Recenze Black Myth Wukong, opičí hitovky, která vzala hráče útokem
Hra Black Myth: Wukong se téměř přes noc stala fenoménem, který nejde ignorovat. Adaptace známého čínského příběhu Cesta na západ prodala během pár dní miliony kusů a zbořila rekordy současně hrajících hráčů. Je ale hra opravdu tak dobrá?
Black Myth: Wukong od čínského studia Game Science jsem s napětím očekával už od minulého roku. Na Gamescomu 2023 jsem měl možnost zahrát si krátké demo, které okamžitě katapultovalo tento opičí příběh na vrchol mého osobního žebříčku nejočekávanějších her roku 2024. Z prodejů a šílenství, které se kolem hry po vydání rozjelo, je jasné, že jsem nebyl sám, a tvůrci si připsali jeden velmi úspěšný zářez. A s ohledem na to, že jde o debut (dosud totiž studio tvořilo pouze mobilní hry), je jejich práce ještě obdivuhodnější. A to i přesto, že si s sebou nese pár problémů.
Asi si není potřeba nalhávat, že hned na první pohled je zřejmé, že se autoři Black Myth: Wukong inspirovali hratelností u svých japonských kolegů z FromSoftware. Ačkoli se hra odlišuje natolik, že je těžké ji nazvat soulslike, bere si z těchto titulů spoustu designových prvků, které ale doplňuje o výpravnost a filmovost her jako God of War. Jde o vizuální hostinu, která nejvíce zazáří během soubojů s bossy, ale špatný design úrovní a podivné technické zádrhele jí trochu podkopávají nohy.
Návrat opičího krále
Na první pohled se souboje skutečně řídí známým vzorcem – úskok, úskok, útok, úskok – ale hra působí spíše jako hybrid několika vlivů. Určitě se řadí do žánru her, které po vás vyžadují agresivitu a hbitost. Nic jako blokování tady prakticky neexistuje, takže se musíte spolehnout na uhýbání, používání kouzel a případně na správné časování útoků. Máte k dispozici tradiční komba lehkých útoků, ale zásahy a správné načasování úskoků vám plní ukazatel soustředění. Když nasbíráte dost, můžete spustit těžký útok, který udělí masivní poškození a často nepřítele na chvíli vyvede z rovnováhy či přeruší jeho útok. K dispozici máte i magii, kterou můžete nepřítele na chvíli znehybnit, vyvolat si několik svých kopií na pomoc nebo se třeba zneviditelnit. Každý z těchto úkonů ale stojí manu. Jedinou výtku mám k tomu, že možná chvíli trvá, než se k těmto cool možnostem dostanete, takže první hodiny mohou působit trochu fádně. Ve výsledku ale jde o zajímavou fúzi, která kombinuje prvky her jako Sekiro nebo Bayonetta, ale zároveň si drží vlastní tvář.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 59,99€ (cca 1 500 Kč)
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Obtížná
- Základní herní doba: 25-60 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi čínskou mytologii, krásné scenérie a agresivní styl boje
- Nebude vás bavit: Pokud nemáte rádi těžší obtížnost a neustále boss fighty
Hra se silně inspiruje slavným románem Cesta na západ a příběhem Sun Wukonga, ale k mému překvapení se spíš než o adaptaci jedná o volné pokračování. Odehrává se totiž spousty let po událostech slavného příběhu a sleduje bezejmennou opici, jejímž úkolem je posbírat Wukongovy ztracené relikvie a vrátit je, aby Wukong mohl povstat ze svého věčného spánku. Z této mytologie samozřejmě vychází i velká část designu postav a nepřátel, takže vás na téměř každém kroku čeká něco nového. Ať už je to někdo z velké řady NPC, nebo monstrum, o které se budete muset postarat. Přiznám se, že jsem Cestu na západ nečetl a jediné znalosti mám tak z různých shrnutí, která jsem si před samotným hraním pustil, ale i bez hlubšího kontextu jsem přesně věděl, co se děje. I tak si myslím, že je mnohem lepší si původní román přečíst. Vyprávění mě nicméně chytlo natolik, že jsem se často nemohl od hraní vůbec odtrhnout a se hrou jsem tak strávil i několik propařených nocí. To, že půjde o velmi výpravnou záležitost, ostatně naznačuje už začátek hry, který považuji za jeden z nejlepších a nejzajímavějších za poslední dekádu. Myslím, že některá zavedenější studia u nás „na Západě“ by se od Game Science mohla učit.
Co se týče rozvržení a level designu z hlediska hratelnosti, pohybují se od normálních až po vyloženě matoucí. Hra se sice v pozdějších částech hry snaží působit jako částečný open world, ale v základu jsou všechny úrovně dosti lineární. Nicméně je pravda, že v každém z šesti levelů vás čeká poměrně velké množství odboček, uliček a vedlejších úkolů. A to je bohužel jedna z věcí, která mě během hraní iritovala. Je totiž znát, že studio zatím nemá s takovýmto typem světů velké zkušenosti. Často tak narážíte na slepé odbočky, které vás akorát zbytečně svádějí z cesty a zdržují. Nejhorší je ale absence mapy a nějakého značení, které by vám pomohlo najít cestu. Neustále se vám tak stává, že se ztrácíte a nevíte, kam dál. Osobně se považuji za člověka s dobrým orientačním smyslem, ale rozvržení levelů v Black Myth: Wukong dalo zabrat i mně. Jediné, co vám pak napoví, že jste na správné cestě, je nová cutscéna. Každá úroveň má navíc až agresivní množství neviditelných stěn. V mnoha případech je tak cesta, která vypadá průchozí, ve skutečnosti ničím přehrazena, což těžce narušuje imerzi. Příliš tomu nepomáhá ani fakt, že běžní nepřátelé, kteří se v těchto úrovních vyskytují, jsou velmi často slabí, takže hra není mezi souboji s bossy nijak zvlášť poutavá. Tento problém nicméně hravě dohání v soubojích s bossy.
Jedny z nejlepších boss fightů, které jsem ve hrách za poslední roky zažil.
Všechno, všude, najednou
Na začátku vás možná zarazí, kolik bossů po cestě potkáte. Téměř každých pár minut na vás vyskočí nový unikátní nepřítel, se kterým je potřeba se vypořádat. Jejich obtížnost se velmi liší, ale velká většina z nich se dá bez problému porazit na první pokus. Jsou zde ale samozřejmě tací, u kterých budete chtít prohodit ovladač oknem. Podobně jako ve hrách FromSoftware je také nemusíte vůbec potkat, případně je můžete přeskočit. Kromě příběhových na vás v místním světě čeká hromada těch volitelných. Jejich porážení se ale určitě vyplatí, protože za každého z nich dostanete peníze, zkušenosti, ale i předměty potřebné k výrobě či vylepšování zbraní, brnění, lahví nebo schopností. U některých navíc můžete polapit jejich duše a používat tak jejich speciální schopnosti v boji. Poražení některých nepřátel vám také umožní transformaci. Když například porazíte Guangzhiho, vlkodlaka s ohnivým mečem, na kterého narazíte hned na začátku, můžete se v něj proměnit. Transformace mají vlastní zásobu zdraví, pohyby a útoky. Nejlepší na tom je, že tyto proměny nestojí manu; jsou pouze vázány na cooldown. Musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak si souboje s bossy drží svou kvalitu. Jasně, občas se objeví protivník, který je generický nebo nespravedlivě rozbitý, ale velká většina z nich je zajímavá, originální a zábavná. Navíc vás často připravují na mechaniky, které používá finální boss každé kapitoly. Často navíc tuto znalost používají proti vám – nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem si přivolal na pomoc své kopie a boss je poštval proti mně. Závěrečné souboje posledních dvou kapitol jsou mimochodem jedny z nejlepších boss fightů, které jsem ve hrách za poslední roky zažil.
Hra vypadá opravdu nádherně a téměř na každém kroku máte chuť dělat snímky. U některých scenérií jsem se zastavil a několik minut se jen kochal. Kvůli zprávám o technickém stavu na PlayStationu 5 jsem se lekl a hru pořídil na PC. Byl jsem mile překvapen a i na mé starší sestavě hra jela na vyšší detaily plynule a bez problému. Je pravda, že v posledních kapitolách bylo znát množství obsahu a nedotaženost, ale i tak si v tomto ohledu nemohu stěžovat.
Bohužel nezkušenost studia se odrazila v některých designových rozhodnutích, která hře škodí.
Black Myth: Wukong exceluje v momentě, kdy se otevře a nechá vás pořádně hrát. Navíc má řadu nezapomenutelných bossů. Je toho hodně k prozkoumání, vidění a dělání a dovedu si představit, že většina hráčů při prvním hraní přijde o pořádnou porci nepovinného obsahu hry. Bohužel nezkušenost studia se odrazila v některých designových rozhodnutích, která hře škodí. Ale i tak jde o jednu z nejzajímavějších her letošního roku, kterou by byla škoda nezkusit. A já budu netrpělivě vyhlížet, co si pro nás tvůrci z Game Science připraví dalšího.
Verdikt
Black Myth Wukong je debut, který bez problému konkuruje výpravným titulům mnohem zaběhlejších studií. Úchvatný vizuál skvěle doplňuje nabitý příběh plný zajímavých postav. I přes velké množství bossů si hra drží jejich kvalitu a zábavnost. Na druhou stranu je znát nezkušenost autorů a level design, absence mapy a velké množství neviditelných zdí kazí celkový zážitek ze hry. I tak ale jde o jeden z nejzajímavějších titulů tohoto roku.
