Recenze Elden Ring, přejmenovaného přírůstku do série Dark Souls | Kapitola 2

NOVÁ HRA NA STARÝCH ZÁKLADECH

Abychom si při popisu hratelnosti a herních mechanismů lépe rozuměli, chci, abychom měli jasno v tom, že Elden Ring je hra postavená na základech Dark Souls. Už jenom při pohledu na ukazatele zdraví a výdrže, aktuálně používaných zbraní nebo prohlížení statistik a předmětů budete mít pocit, že vlastně hrajete Dark Souls 4. Ten pocit ale nezmizí ani po desítkách hodin hraní, pokud tedy máte s legendární sérií zkušenosti, budete ve výhodě. Hra od svých starších sourozenců převzala systém léčení, atributy postavy a systém jejich vylepšování, soubojový systém, spoustu zbraní a předmětů a mnoho, mnoho dalšího. To vše zabalila do jednoho balíku a přisypala do něj několik novinek. 

Výsledkem je široká škála možností, jak ke hře, a tím myslím především k boji, přistoupit. Ne všechny jsou bohužel stejně účinné, což veteráni sice už dobře vědí, ale to neznamená, že je to tak správně nebo že to nepřekvapí ty, kteří se k žánru dostali poprvé. Už v minulosti platilo, že používání magie bylo tou snazší cestou, jak se s nemilosrdnými nepřáteli vypořádat, na čemž se bohužel mnoho nezměnilo. Ale to neznamená, že se zbraní na blízko nepochodíte. Jen se vám může snadno stát, že budete hrát za zbytečně slabší postavu proto, že jste se rozhodli používat jeden přístup místo druhého nebo třeba použili předměty vylepšující zbraně na tu, která za to nestála, a další už prostě nemáte. Nevyváženost hry s ohledem na její rozsah nabobtnala do větších rozměrů než kdy v minulosti. Vzhledem k tomu, že je poskládaná z několika jiných her, se ale není čemu divit. Jestli se Elden Ring dočká nějakého pokračování, přál bych si, aby autoři vystavěli hru pěkně od začátku a dali si více záležet na vyvážení účinnosti zbraní, kouzel a schopností.

Velikost mapy a množství lokací k prozkoumání způsobují, že čas ve hře mizí ve spárech minulosti až neuvěřitelným tempem

Výhodou je, že kromě zmíněných nedostatků se do Elden Ring promítla i veškerá pozitiva, která ze série Dark Souls udělala jednu z nejmilovanějších značek videoherní historie. Široký výběr zbraní a pohybů v kombinaci s výborně navrženými nepřáteli a poutavým světem činí hru neskutečně návykovou a zábavnou. Velikost mapy a množství lokací k prozkoumání způsobují, že čas ve hře mizí ve spárech minulosti až neuvěřitelným tempem. Pocit dobrodružné výpravy, který prostě umí navodit pouze velká výpravná otevřená RPG, dostali FromSoftware do Elden Ring v hodně vysoké koncentraci. Světýlek, která fungují jako záchytné body, a je možné se mezi nimi teleportovat, je v Lands Between podstatně více, než třeba podobně fungujících ohníčků z Dark Souls. To sice o něco snižuje napětí, že byste mohli přijít o ukořistěné runy, které představují jedinou herní měnu, ale zároveň neskutečným způsobem podporuje chuť prozkoumávat každý kout herního světa a snižuje frustraci z případného neúspěchu, protože se nikdy nebudete vracet úplně z daleka.

Je neskutečné, jak nádherné scény a zajímavé nepřátele dokáží vývojáři vykouzlit

Grafická stylizace je dalším z mnoha důvodů, proč je problém se od hry odtrhnout. Je neskutečné, jak nádherné scény a zajímavé nepřátele dokáží vývojáři vykouzlit, obzvláště vzhledem k tomu, že technická stránka grafiky rozhodně nepatří mezi aktuální špičku. Je vidět, že některé objekty se do hry dostaly teprve nedávno a byly vytvořeny ve vysoké kvalitě, zatímco jiné si autoři přitáhli snad ještě z Demon's Souls z PlayStationu 3. Zdaleka nejhůře jsou na tom podle mého názoru modely postav. Čím více se snaží vypadat jako obyčejní lidé, tím je výsledek horší. Obzvláště zastarale působí především obličeje a jakékoli pokusy o napodobení kůže. Nekonzistentní úroveň grafiky vynikne především proto, že zmíněné modely často nosí velice detailní oblečení nebo brnění, což v kontrastu výše popsaným skutečně bije do očí. Za každého nevzhledného obyvatele Lands Between ale dostanete hned několik scén nebo nápaditých soupeřů, kteří vás vizuálně příjemně překvapí.