Recenze Marvel’s Wolverine, komiksové řežby, která umí být překvapivě vážná
Marvel’s Wolverine ukazuje Insomniac v podstatně temnější poloze. Loganův příběh se nebojí krve ani nepříjemnějších témat a v nejlepších chvílích dokáže být opravdu silný.
Po několika Spider-Manech je Marvel’s Wolverine poměrně výrazná změna. Insomniac se tentokrát nemůže opřít o létání mezi mrakodrapy, neustálé hláškování a lehkost, která provázela většinu Peterových a Milesových dobrodružství. Loganův svět je mnohem nepříjemněší místo a hra se tomu přizpůsobuje prakticky ve všem. Konflikty jsou osobnější, prostředí špinavější a následky soubojů mnohem bolavější.
Wolverine má drápy a hra se rozhodně nesnaží předstírat, že je používá jen k odzbrojování protivníků. Když se pustí do boje, krev stříká všude okolo, létají končetiny a některé dokončovací útoky jsou podstatně brutálnější, než bych od marvelovské hry od Insomniacu ještě před několika lety čekal. Není to ale samoúčelné. Tohle je jednoduše způsob, jakým Logan bojuje, a kdyby se hra snažila jeho násilnost příliš uhlazovat, působilo by to spíš zvláštně. Samozřejmě toto všechno víme už od prvních trailerů, ale právě odlišný tón mě na začátku chytil nejvíc. Wolverine nepůsobí jako další variace na Spider-Mana, kde jen vyměníte hrdinu a několik schopností. Příběh je mnohem sevřenější a ochotnější zabývat se Loganovou minulostí, jeho vztekem i tím, co po sobě během života zanechal. V některých pasážích jde hra překvapivě daleko a nejlépe funguje ve chvílích, kdy na se neřeší problémy epických rozměrů, ale mnohem obyčejnější příběhy.
Loganův svět je mnohem méně příjemné místo
Tomu pomáhá zejména velmi kvalitně zpracovaná výprava. Jednotlivé lokace nepůsobí jen jako přede připravné kulisy, kterými proběhnete mezi dvěma souboji, ale dobře podporují náladu konkrétní části příběhu. Hra se dokáže přesunout z většího otevřeného prostoru do stísněného interiéru a pokaždé trochu změnit atmosféru, aniž by ztratila svůj charakter. Své kvality v této oblasti ale hra představí spíše v druhé polovině přibližně 25 hodinové herní doby.
Příběh se několikrát dostane k tématům, která by do klasického Marvel zpracování příliš nezapadala.
Asi není velkým překvapením, že Insomniac pořád umí velké filmové momenty. Když se něco začne hroutit, hořet nebo se Logan utrhne ze řetězu, kamera přesně ví, kam se dívat. Temnota navíc není jen estetická. Příběh se několikrát dostane k tématům, která by do klasického Marvel zpracování příliš nezapadala, a Loganova schopnost přežít prakticky všechno tu není prezentovaná pouze jako výhoda. Jeho minulost ho neustále dohání a některé situace připomínají, že nesmrtelnost nemusí být zrovna příjemný dar. Právě tady jsem měl pocit, že hra využívá Wolverina nejlépe. Zejména v momentech, dyž začne řešit, co všechno za desítky let udělal a co z toho si pořád nese s sebou.
Souboje mají váhu, ale chybí jim lehkost Spider-Mana
Samotné boje jsou přitom trochu zvláštní kombinací věcí, které fungují výborně, a několika detailů, které mě během celé hry nepřestaly rušit. Wolverine je samozřejmě úplně jiný typ postavy než Spider-Man, takže jsem nečekal, že bude po aréně létat stejně lehce. Logan má působit těžší, agresivnější a fyzičtější, což se Insomniacu většinou daří. Když přiskočí na protivníka, vrhne se přes místnost na dalšího a začne mezi nimi přecházet pomocí rychlých útoků, dokáže boj vypadat skvěle. Rány mají sílu, nepřátelé na ně správně reagují a právě brutalita dodává každému střetu drsný pocit. Jenže při hraní to není tak plynulé, jak jsem byl po Spider-Manovi zvyklý. Tam jsem po několika hodinách prakticky přestal přemýšlet nad tím, co mačkám. Útoky, úskoky, schopnosti a přesuny mezi protivníky do sebe zapadaly téměř automaticky. U Wolverina jsem ovládání vnímal pořád.
Někdy přechod mezi dvěma akcemi nepůsobí úplně čistě, jindy se Logan nepřesune k protivníkovi tak hladce, jak bych čekal. Proti větším skupinám se navíc snadněji dostanete do situace, kdy boj na chvíli ztratí rytmus a místo agresivního predátora připomínáte spíš někoho, kdo se snaží srovnat kameru a znovu zjistit, kdo na něj právě útočí. Neznamená to, že by souboje nebyly zábavné. Většinu hry jsem se na ně těšil a některé větší střety fungují opravdu dobře. Jen jsem se nedokázal zbavit pocitu, že jim chybí poslední vrstva plynulosti, kterou Insomniac u Spider-Mana zvládl téměř dokonale.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Cena: 1999 Kč
- Česká lokalizace: Ano
- Základní herní doba: Přibližně 20 až 25 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi temnější superhrdinské příběhy, brutálnější akci, výraznou atmosféru a přímočařejší souboje
- Nebude vás bavit: Pokud čekáte stejně plynulý soubojový systém jako ve Spider-Manovi nebo otevřený svět
Wolverine mě neudržel stejně jako Peter Parker
Mnohem osobnější problém jsem měl s Loganem samotným. Wolverine je samozřejmě ikonická postava a do takhle temné akční hry zapadá perfektně, jenže čím déle jsem hrál, tím víc jsem si uvědomoval, že mě jako hlavní protagonista nedokáže držet příliš dlouho. Není špatně napsaný. Naopak, jeho nejlepší scény patří zároveň k nejsilnějším částem celého příběhu. Problém je spíš v tom, že se Logan často pohybuje v poměrně úzkém emocionálním prostoru. Je naštvaný, uzavřený, nechce o sobě příliš mluvit a komplikace většinou řeší silou. K postavě to sedí, ale během celé hry se tenhle přístup začne trochu opakovat.
U Spider-Mana mi hodně pomáhalo, že Peterův život stál na vztazích s lidmi kolem něj. Jednou řešil Milesa, podruhé MJ, potřetí vlastní problémy a hra díky tomu mohla přirozeně měnit tempo i náladu. Wolverine má kolem sebe také další postavy, ale pořád jsem měl pocit, že většina hry stojí především na Loganovi, a právě tehdy se ukazuje, že jeho uzavřenost může být zároveň výhodou i omezením. Zajímavé je, že nejlepší části příběhu často přijdou ve chvíli, kdy hra jeho tvrdou fasádu trochu naruší. Nemusí z něj dělat úplně jiného člověka, stačí pár situací, ve kterých jeho typické mlčení nebo agrese najednou dostanou trochu jiný význam. Těchto momentů bych ale klidně snesl víc. I proto na mě příběh fungoval spíš v jednotlivých silných pasážích než jako něco, co by mě bez přestání drželo od začátku do konce. Když se trefí, dokáže být opravdu dobrý. Mezi těmito scénami ale Logan někdy sklouzne zpátky do své známé polohy a chvíli v ní zůstane.
Když hra zrychlí, většina výhrad jde stranou
Marvel’s Wolverine má naštěstí jednu velkou výhodu. Insomniac pořád velmi dobře rozumí tempu akční hry. I když se někde příběh na chvíli zadrhne nebo mě souboj nezačne bavit tolik jako před několika hodinami, většinou netrvá dlouho a přijde změna prostředí, větší střet nebo nějaká výraznější událost. Hra díky tomu málokdy působí nataženě. Neustále mění situace a hlavní příběh postupuje dost rychle na to, aby mě slabší části nestihly výrazněji otrávit. Brutalita se navíc ani po několika hodinách úplně neokouká, protože není omezená jen na několik předem připravených animací. Především během chaotičtějších bojů dobře dotváří pocit, že Wolverine není klasický superhrdina, který se snaží každého bezpečně omráčit.
A když příběh k tomu všemu přidá některou z povedenějších osobních scén, hra ukáže, proč právě tahle postava dává Insomniacu možnost udělat něco výrazně jiného než dalšího Spider-Mana.
Verdikt
Marvel’s Wolverine je hra, která funguje hlavně díky tomu, jak odlišně působí od předchozích marvelovek od Insomniacu. Je syrovější, temnější a v několika chvílích i podstatně osobnější. Logan sice podle mě není tak silným protagonistou, aby bez problémů nesl každou část příběhu, a souboje postrádají plynulost Spider-Mana, ale hra má dost vlastních momentů, které si dokážou získat pozornost. Nejlépe na mě fungovaly části, kde se spojila tíživější atmosféra s brutálnější akcí a hra nechala vyniknout to, čím se Wolverine od ostatních superhrdinů liší. Není to bezchybná marvelovka, ale jako pokus o výrazně dospělejší a násilnější směr funguje velmi dobře.
