Recenze Forever Ago, melancholické cesty za novým začátkem
Život nejde naplánovat a některé vzpomínky bolí víc než jiné. Neznamená to ale, že bychom je měli nechat za sebou.
Forever Ago je kratší narativní adventura, která zaujme stylizovanou grafikou, krásnou přírodou amerického západu i netradičním hlavním hrdinou. Tím je Alfred, unavený a lehce zatrpklý starší muž, který před několika dny přišel o svou lásku a dlouholetou partnerku Audrey. Nyní se obytnou dodávkou vydává na cestu po místech, která pro něj a Audrey měla zvláštní význam, přestože by nejraději zůstal doma a v klidu truchlil.
Road trip do nitra duše
Příběh se odehrává převážně v současnosti, začíná však o 52 let dříve. V roli náctileté Audrey si prohlížíte Alfredův pokoj skrz objektiv fotoaparátu. Díky množství drobných detailů, jako jsou rodinné fotografie, plakáty na zdech, poházené oblečení nebo výsledky školních projektů, si skládáte první obrázek o Alfredově osobnosti i jeho vztahu s Audrey, aniž byste hrdinu vůbec potkali. Zároveň se přirozenou cestou učíte ovládat polaroid, který vás bude doprovázet po celou hru.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 475 Kč (Steam)
- Česká lokalizace: není
- Herní doba: 4 hodiny
- Bude vás bavit: pokud oceníte propracované postavy a nádherné přírodní scenérie
- Nebude vás bavit: pokud očekáváte komplexnější hratelnost nebo nečekané příběhové zvraty
Následně se oba vydávají k nedalekým vodopádům. Audrey Alfreda různě pošťuchuje a její zájem o něj je naprosto očividný. A evidentně ani Alfredovi není lhostejná. Jde o zhruba desetiminutovou scénu, z níž čiší radostná atmosféra a která skvěle představuje charaktery obou postav i jejich vzájemnou chemii. Alfred je opatrný typ člověka, který potřebuje mít všechno naplánované, zatímco Audrey je spontánní potížistka. Na závěr se rozhodnou vyfotit si společnou fotku u vodopádu. Nastaví samospoušť a sekundu před cvaknutím závěrky Audrey na Alfreda zavolá. Když se k ní otočí, dá mu pusu. Pěkný balicí trik.
Střih nás přenese do současnosti. Na stejném místě, před stejným vodopádem, si teď pořizuje fotografii devětašedesátiletý Alfred. Atmosféra se během okamžiku změní. Audrey už tu není, sepsala však deník, který zachycuje jejich společnou minulost a zároveň Alfredovi pomáhá najít cestu vpřed. Na přání své zesnulé ženy se tak Alfred vydává obytnou dodávkou napříč Amerikou a plní úkoly, které mu v deníku zanechala. Potkává nové lidi, tak trochu proti své vůli adoptuje toulavého psa, zachycuje okolní svět fotoaparátem a krůček po krůčku si vytváří nová pouta i vzpomínky.
Alfred si krůček po krůčku vytváří nová pouta i vzpomínky.
Vedle hlavní dějové linky zasazené do současnosti se v několika sekvencích vracíme do různých období minulosti, abychom s Alfredem a Audrey prožili zásadní milníky jejich vztahu. Objevují se také snové, surrealistické pasáže, které nás zavedou hluboko do Alfredova podvědomí a svou temnou atmosférou výrazně kontrastují se zbytkem hry. V kulisách rozpadající se reality v nich sledujeme záblesky událostí souvisejících s Audreyinou smrtí i Alfredovu konfrontaci s vlastními traumaty, strachy a výčitkami svědomí.
Díky střídání časových rovin, rozmanitým lokacím a zhruba čtyřhodinové herní době si Forever Ago po většinu času udržuje dobré tempo. Přestože lze Alfredův emoční oblouk odhadnout poměrně brzy, propracované postavy a uvěřitelný vztah s Audrey dávají jeho putování dostatečnou emocionální sílu. Škoda jen, že příběh nenabídne výraznější překvapení a zůstává až příliš předvídatelný.
Vzpomínky v hledáčku
Po stránce hratelnosti jde o čistokrevnou narativní adventuru, v níž klasické herní mechaniky ustupují do pozadí ve prospěch vyprávění, dialogů a prozkoumávání prostředí. Lokace jsou poměrně kompaktní, jejich pořadí je striktně lineární a přesuny mezi nimi probíhají automaticky prostřednictvím animací. Nemůžete si tedy sami zvolit, kam se podíváte nejdřív, ani obytnou dodávku přímo řídit. Občas se setkáte s dialogovými volbami, jejich význam je ale většinou jen kosmetický, případně vám umožní doptat se na nějaký detail. I drobná rozhodnutí, jako je výběr barvy Alfredovy dodávky nebo jména jeho psího parťáka, však posilují pocit, že se na jeho cestě podílíte.
Alfredovo putování se odvíjí od úkolů, které mu Audrey zanechala v deníku. Většinou jde o jednoduché záležitosti – například navštívit restauraci, kde ji Alfred požádal o ruku, nebo koupit výroční turistickou známku v jejich oblíbeném zábavním parku. Jenže za tu dobu se proměnili nejen lidé, ale i místa, která kdysi navštěvovali. Z restaurace se stal moderní podnik, kde máte dnes bez klubové karty značně omezené možnosti, zatímco ze zábavního parku zbyly jen trosky. I na první pohled nenáročné úkoly se tak mohou zkomplikovat, žádnou velkou výzvu ale nečekejte. Vývojáři navíc hráči příliš nedůvěřují a Alfred prostřednictvím svých hlášek často zbytečně napovídá, i když je řešení naprosto zřejmé.
Proměnili se nejen lidé, ale i místa, která kdysi navštěvovali.
Celou cestu můžete dokumentovat prostřednictvím polaroidu a je jen na vás, co vyfotíte a jak moc si s jednotlivými snímky vyhrajete. Na konci každé kapitoly si pak můžete vybrat čtyři fotografie a vložit je do deníku. Možnosti kreativního vyžití jsou ovšem poměrně omezené. Audrey totiž pro fotografie připravila rámečky, takže je můžete umístit pouze na předem určená místa. Samotné fotografování navíc nenabízí žádná podrobnější nastavení, jako je clona nebo čas závěrky, což vzhledem k použití polaroidu dává smysl. Jde tedy spíše o doplňkovou, ale příjemnou aktivitu, která podtrhuje témata hry. Potěší také využití ovladače DualSense – při zoomování se zapojují adaptivní triggery a zvuk cvaknutí závěrky vychází přímo z reproduktoru ovladače.
Další nepovinnou aktivitou je hledání okvětních lístků, jejichž prostřednictvím postupně odhalujete střípky z minulosti ústředního páru. Pokud se na ně cíleně nesoustředíte, některé snadno minete. Naštěstí se po dohrání můžete vrátit do kterékoli kapitoly a chybějící lístky dohledat. Háček je v tom, že ve hře nelze přeskakovat dialogy ani cutscény, což celý proces zbytečně prodlužuje. Problém je to i při běžném hraní. Postup se totiž ukládá automaticky a poměrně zřídka, takže když musíte hru nečekaně vypnout, po návratu můžete být nuceni opakovat delší úsek. Možnost přeskakovat již viděné dialogy a cutscény by proto přišla vhod.
Amerika v barvách melancholie
Jednou z největších předností Forever Ago je vizuální stránka. Herní svět je fiktivní, jeho přírodní scenérie však nezapřou inspiraci skutečnou Severní Amerikou. Na cestě vás čekají vyprahlé pláně jihozápadu USA, sekvojové lesy a horská jezera pacifického severozápadu i zasněžená severská divočina. Stylizovaná low-poly grafika přitom překvapí množstvím detailů a hřejivou barevnou paletou. Velmi zdařilá je také hudba, za kterou stojí skladatel Clark Aboud, autor soundtracku ke hře Slay the Spire. Většinu času pouze decentně dokresluje atmosféru, v klíčových momentech ale dokáže emocionálně silně udeřit. Podobně kvalitní jsou i herecké výkony. Některé vedlejší postavy sice lehce přehrávají, ale představitelé Alfreda a Audrey odvádějí skvělou práci. Alfredův hlas přesvědčivě vystihuje počáteční rezignaci a zármutek, ale pokaždé, když mluví o Audrey, se v něm odráží něha a láska.
Na základní PS5 hra běžela bez závažnějších technických potíží, pouze v jedné oblasti došlo k citelnějšímu poklesu snímkové frekvence. Drobné problémy se objevují také v animacích, při nichž občas dochází ke clippingu oblečení do modelů postav a některé pohyby působí strnule a postrádají přirozenou dynamiku. Jde ovšem spíše o ojedinělé nedostatky, které celkový zážitek nijak zásadně nenarušují.
Verdikt
Největší síla Forever Ago spočívá v propracovaných hlavních postavách a uvěřitelném vztahu, který se před hráčem odkrývá během více než pěti dekád. Přestože je Alfredovo putování poměrně předvídatelné, dokáže díky citlivě vykresleným vzpomínkám a silným emocionálním momentům zasáhnout. Hra sice nepřichází s převratnými nápady, ale pokud hledáte krátký, melancholický příběh o lásce, ztrátě a hledání cesty vpřed, může ve vás zanechat silný dojem.
