Recenze Phantom Blade Zero, jedné z nejvýraznějších akčních her roku
Phantom Blade Zero na první pohled připomíná další náročnou akci postavenou na žánru souls her, ve skutečnosti je ale mnohem přístupnější, než se zdá. Právě proto může být ideální i pro hráče, které souls hry vždycky lákaly, ale odrazovala je jejich pověstná náročnost.
Phantom Blade Zero se ještě před vydáním prezentovala hlavně skrze souboj a po dohrání hry je celkem jasné proč. Hlavní hrdina Soul se pohybuje neuvěřitelně rychle a protivníci kolem něj létají ve stylu asijských akčních filmů. Přitom ale hra není další soulslike a ani se tak nechová. Smrt není spojená s cestou pro ztracené suroviny a samotný boj je ve skutečnosti překvapivě shovívavý. A právě to je podle mě jedna z jejích největších výhod. Pokud vás vždycky lákalo Sekiro, ale odrazovalo vás neustálé opakování stejných pasáží, Phantom Blade Zero může být velmi dobrým místem, kde si podobný styl boje osahat. Pořád vás nutí sledovat protivníka, učit se jeho útoky a správně reagovat, ale nedává vám při každém zaváhání pocit, že jste právě promarnili posledních dvacet minut hraní.
Soul je bývalým členem organizace The Order, proti kterému se obrátili jeho vlastní lidé. Měl zemřít, jenže Flesh Sculptor mu zachránil život pomocí nakaženého srdce a zároveň mu dal pouhých 66 dní na to, aby zjistil, kdo ho zradil, co se v The Order vlastně stalo a jestli existuje způsob, jak vlastní konec odvrátit. Základ je poměrně jednoduchý, jenže způsob, jakým hra příběh vypráví, už jednoduchý rozhodně není. Phantom Blade Zero totiž velmi rychle začne pracovat s řadou jmen, míst a postav, které se navzájem znají mnohem lépe než vy. Do toho přeskakuje mezi různými událostmi a část informací servíruje prostřednictvím Soulových vzpomínek nebo květin rozmístěných po světě. Ty ukazují osudy lidí a události spojené s místy, kterými právě procházíte, a postupně pomáhají skládat mnohem širší obrázek. Problém je, že je toho tolik a snado se v tom ztratíte. Méně je někdy více. A právě tady dostávají mnohem větší význam vedlejší questy.
Vedlejší úkoly pomáhají hlavně příběhu
Jejich samotná náplň není vždycky kdovíjak originální. Často někoho hledáte, sbíráte konkrétní věci nebo se musíte vypořádat s další skupinou nepřátel. Jenže když jich děláte většinu, začne být svět mnohem lépe čitelný. Postavy se vracejí, vztahy dostávají větší kontext a události, které hlavní příběh jen rychle zmínil, najednou začnou zapadat na správné místo.
To mi na Phantom Blade Zero přijde trochu zvláštní. Vedlejší questy bych čistě podle jejich hratelnosti klidně často vynechal, jenže právě díky nim jsem postupně přestal tápat v tom, kdo je kdo. Nejdůležitější odměnou tak často nebyla nová zbraň nebo surovina, ale několik vět dialogu, které mi konečně spojily dvě věci, jež předtím působily skoro nesouvisejícím dojmem. Podobně fungují i vzpomínky rozmístěné po světě. Samy o sobě umí být zajímavé a některým lokacím dávají mnohem větší význam, zároveň ale vyžadují ochotu skutečně zastavit a poslouchat. Phantom Blade Zero není hra, u které bych doporučoval proletět hlavní příběh a všechno ostatní ignorovat. Pokud to uděláte, děj sice pravděpodobně dokončíte bez problémů, ale velká část vztahů vám může jednoduše uniknout.
Když si naopak dáte čas, začne příběh fungovat mnohem lépe. Pořád dokáže být chaotický a pořád bych uvítal, kdyby některé informace dávkoval přirozeněji, ale už jsem neměl pocit, že sleduju sled náhodných jmen mezi dvěma souboji.
Souboje jsou rychlé, ale ne tak trestající
Jakmile Soul vytáhne zbraň, podobné problémy jdou velmi rychle stranou. Soubojový systém používá známé prvky, ale skládá je v tempu, které mu dává vlastní charakter. Útočíte, uhýbáte a pracujete se sha-chi, tedy obdobou výdrže nebo postoje. U silnějších protivníků je často mnohem důležitější rozbít právě sha-chi než se bezhlavě snažit ukusovat zdraví. Jakmile protivníkovu obranu prolomíte, dostanete krátké okno na mnohem silnější kombinaci.
Na první pohled to může působit dost tvrdě, protože protivníci útočí v dlouhých sériích a celé bojiště se někdy hýbe opravdu vysokou rychlostí. Phantom Blade Zero ale není Sekiro, které by po vás pokaždé chtělo dokonale přesný kryt. Základní blok můžete jednoduše držet a odrazit jím velkou část běžných útoků. Spotřebovává sice vlastní sha-chi, ale zároveň vám dává prostor pozorovat protivníka a naučit se jeho pohyb, aniž by každá chyba okamžitě znamenala polovinu života pryč. Tady nejvíc funguje ona role jakéhosi mezikroku mezi klasickou akční hrou a souls tituly. Phantom Blade Zero vás učí stejné základní návyky – nepanikařit, sledovat animace, naučit se útoky protivníka a vědět, kdy se vyplatí riskovat. Zároveň vám ale dává podstatně větší prostor dělat chyby. Člověk tak může zjistit, jestli ho tenhle typ soubojů vůbec baví, aniž by musel hned skočit do mnohem přísnější hry.
Jakmile se cítíte jistější, můžete přejít k přesným parry, které výrazněji ubírají sha-chi protivníkovi. Modře označené útoky lze při správném načasování potrestat silným protiútokem, zatímco červeným je potřeba uhnout. Díky tomu souboj postupně přejde z jednoduchého držení obrany do mnohem agresivnější výměny, ve které už přesně víte, na co si můžete dovolit reagovat. Občas jde rychlost možná až příliš daleko. Některé sekvence přicházejí tak rychle, že jsem místo přesného načasování jednoduše několikrát zmáčkl parry a čekal, co hra zachytí. Jenže i přes tyhle momenty má boj výborný rytmus a především nikdy nepůsobí těžkopádně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Česká lokalizace: Ne
- Základní herní doba: Přibližně 25–30 hodin, s vedlejším obsahem klidně výrazně víc
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi rychlé akční souboje, zajímavé bossy a chcete si vyzkoušet něco na pomezí klasické akce a souls her
- Nebude vás bavit: Pokud hledáte jednoduše podaný příběh a náročnou souls hru
Každá nová zbraň mě nutila něco změnit
Hodně tomu pomáhá množství výbavy. Soul může nosit dvě hlavní zbraně a mezi nimi během boje přepínat, přičemž se nemění jen čísla v menu, ale prakticky celý způsob boje. Jedna zbraň má rychlé kombinace, jiná působí výrazně těžším dojmem a hra se vyloženě snaží, abyste si nové kousky alespoň vyzkoušeli. Některé jsou navíc dost nezvyklé. Můžete používat obrovský štít, který posílá nepřátele vzduchem, nebo meč, jehož síla roste společně s tím, jak je Soul opilý. Phantom Arts pak přidávají další možnosti a díky množství různých animací je získání nové výbavy samo o sobě docela malou odměnou. Právě animace prodávají celý soubojový systém možná stejně dobře jako samotné mechaniky. Útoky mají správnou rychlost, zbraně působí rozdílně a i po mnoha hodinách mě bavilo sledovat, co Soul s novou výbavou předvede. A ještě lepší jsou bossové.
Ti nejsou jen většími variantami běžných protivníků. Každý se pohybuje trochu jinak a hra velmi dobře využívá akční stylizaci. Někteří kolem vás skoro létají, jiní naopak používají obrovské zbraně a i jejich zdánlivě pomalý pohyb může být součástí útoku. První pokus tak občas skončí během chvíle, při druhém už začnete vidět určité vzorce a za několik minut si s bossem skutečně vyměňujete útoky místo toho, abyste jen zmateně reagovali. Hra navíc schovává některé silnější boss fighty mimo hlavní cestu a právě vedlejší obsah vás k nim může dovést. O to víc se mi vyplatilo jednotlivé lokace skutečně procházet.
Krásný svět, který vás pořád trochu drží za ruku
Vizuálně je Phantom Blade Zero velmi povedené. Kungfupunk stylizace kombinuje známou wuxia estetiku s podstatně temnější podobou světa a jednotlivé oblasti se dokážou dost výrazně odlišit. Některé lokace přímo vybízejí k tomu, abyste sešli z hlavní cesty, jenže právě tehdy narazíte na to, jak moc je pohyb ve skutečnosti omezený.
Soul v soubojích působí téměř nadlidsky, ale mimo ně potřebuje konkrétní místo, na kterém mu hra dovolí použít jeho schopnosti. Na střechu nevyskočíte jen proto, že je blízko, na stěnu vylezete pouze tam, kde to vývojáři předem připravili, a podobně fungují i další nástroje. To vytváří trochu zvláštní kontrast. Prostředí vypadá otevřeně a hlavní hrdina je neuvěřitelně pohyblivý, ale skutečná cesta je většinou poměrně jasně daná. Některé oblasti se později otevřou díky novým schopnostem a vyplatí se do nich vracet, úplného pocitu svázanosti se ale hra nezbaví.
Na druhou stranu je průzkum odměněný docela dobře. Nejen novými předměty a zbraněmi, ale právě vzpomínkami, vedlejšími příběhy a bossy, které byste při čistě hlavním průchodu nemuseli vůbec vidět. Díky tomu jsem měl pořád důvod se někam vracet, i když samotný pohyb prostředím nedává takovou svobodu, jakou bych od Soula čekal.
Když všechno zapadne, je těžké přestat
Phantom Blade Zero tak není úplně vyrovnaná hra. Soubojový systém působí sebevědomě prakticky okamžitě, zatímco příběh potřebuje několik hodin a trochu vlastní snahy, než začne dávat větší smysl. Průzkum zase vypadá volněji, než ve skutečnosti je, a občas tempo zabrzdí chvíle, kdy posloucháte několik vzpomínek krátce po sobě. Jenže všechny tyhle věci se velmi snadno pouštějí z hlavy ve chvíli, kdy přijde další dobrý souboj. A těch je tu opravdu hodně.
Verdikt
Phantom Blade Zero je především skvělá akční hra. Souboje jsou rychlé a efektní, zbraní je dost na to, abyste měli pořád co zkoušet, a bossové patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Přitom není tak trestající, jak by se při pohledu na první ukázky mohlo zdát. Právě proto bych ji doporučil i lidem, které dlouhodobě lákají souls hry, ale nikdy se do nich neodhodlali kvůli jejich obtížnosti. O něco víc trpělivosti potřebuje příběh. Hra na vás ze začátku hází příliš mnoho jmen a část důležitých souvislostí nechává ve vedlejším obsahu, takže se v ději dá jednoduše ztratit. Pokud ale děláte většinu side questů a věnujete pozornost vzpomínkám, začne být svět výrazně srozumitelnější.
