Recenze Call of Duty: Modern Warfare 4, povedeného návratu do formy
Infinity Ward zkrátka pořád umí udělat velkou vojenskou akci, která vás během pár minut vtáhne a pak vás jen málokdy nechá vydechnout.
Série Call of Duty se v posledních letech několikrát dostalo do situace, kdy jsem měl pocit, že jednotlivé díly vycházejí spíš ze setrvačnosti než z potřeby přijít s něčím opravdu povedeným. Modern Warfare 4 naštěstí působí mnohem sebevědoměji. Infinity Ward se nesnaží předstírat, že tentokrát přichází s revolucí, ale soustředí se na to, co tahle série pořád umí velmi dobře. Velké akční scény, zábavnou střelbu a kampaň, která vás prakticky nenechá vydechnout.
Příběh navazuje na rebootovanou sérii Modern Warfare a tentokrát se velká část konfliktu přesouvá na Korejský poloostrov. Do dění vstupuje nová skupina korejských vojáků společně s americkými mariňáky, zatímco v pozadí pokračuje vlastní linka kapitána Price. Díky tomu hra přirozeně střídá známé tváře s novými postavami a právě pasáže s korejskou jednotkou patří podle mě k tomu nejzajímavějšímu, co kampaň nabízí.
Samotný příběh samozřejmě pořád zůstává klasickým Call of Duty. Nečekal bych hluboký pohled na geopolitiku ani snahu přesně rozebírat reálné konflikty. Modern Warfare 4 si z nich bere hlavně kulisy a pak kolem nich staví velmi drahou hollywoodskou vojenskou fikci. Jakmile na tuhle hru přistoupíte, začne fungovat nadmíru dobře. Během přibližně šesti hodin se podíváte na střechy Manhattanu, projedete automobilovou honičkou v Paříži, prostřílíte se přes vlakové nádraží a nakonec se dostanete až k velkému útoku na severokorejskou leteckou základnu. Hra má neustále potřebu přihodit další situaci, která má překonat tu předchozí, a překvapivě často se jí to opravdu daří.
Kampaň, která vás nenechá vydechnout
Právě tempo je podle mě největší předností celé kampaně. Modern Warfare 4 dokáže mezi jednotlivými situacemi přecházet velmi rychle, ale přitom nepůsobí chaoticky jen pro efekt. Jednu chvíli postupujete známým koridorem, o pár minut později jste uprostřed velké přestřelky a pak se hra zase přepne do úplně jiné polohy. Díky tomu se velmi snadno dostanete do stavu, kdy si jen říkáte, že odehrajete ještě jednu misi.
Dobře funguje i otevřenější zasněžená oblast, kde můžete řešit hlavní úkoly, menší vedlejší aktivity a postupně si vylepšovat výbavu. Call of Duty už podobné experimenty v minulosti zkoušelo a ne vždycky fungovaly, protože dokázaly úplně rozbít tempo kampaně. Tady ale otevřenější pasáž působí jako přirozená změna rytmu a zároveň dává korejské části vlastní charakter. Modern Warfare 4 se navíc několikrát vrací i k nepříjemnějším rozhodnutím a situacím, které připomenou starší díly série. Není to kopie nechvalně známé mise No Russian a hra se ani nesnaží podobný moment za každou cenu zopakovat, ale několikrát vás dostane do situace, kde už rozdělení na dobrou a špatnou stranu není úplně jednoznačné.
Méně přesvědčivá je práce s některými postavami. Mads Mikkelsen jako hlavní záporák Archer zní na papíře jako někdo, kdo by měl dostat obrovský prostor, ve výsledku je ale překvapivě málo využitý. Podobně dopadají i některé další postavy a ani Priceova linka nemá v závěru takový prostor, jaký bych čekal. Právě u Price je to trochu škoda, protože jeho příběh má být jednou z důležitých částí zakončení rebootované série. Konec se snaží být emotivní, ale nemá úplně takovou váhu, jakou by mohl mít. Kampaň přesto drží pohromadě hlavně díky tempu. Než se nad slabším momentem začnete příliš pozastavovat, hra vás už většinou pošle do další situace.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1 999 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Základní herní doba kampaně: Přibližně 6 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi rychlé vojenské FPS, velké akční kampaně, kompetitivní multiplayer a extraction režimy typu DMZ
- Nebude vás bavit: Pokud čekáte delší příběhovou kampaň, výrazně hlubší práci s postavami nebo vám nesedí extrémně rychlý multiplayer
Multiplayer pořád ví, proč funguje
U multiplayeru už Modern Warfare 4 tolik nepřekvapuje, ale ani nemusí. Základ zůstává velmi rychlý a smrtící, zároveň ale pohyb působí o něco přirozeněji než v Black Ops 7. Pořád můžete rychle překonávat překážky, sklouzávat do krytu a agresivně tlačit protivníka, jenže zbraně mají větší váhu a celé tempo mi k Modern Warfare sedí víc.
Velkou roli znovu hraje úprava výbavy. Možností kolem optiky, munice, pažby nebo hlavně je opravdu hodně a hra dovoluje přizpůsobit si zbraň vlastnímu stylu do velkých detailů. Pokud se vám nechce půl hodiny řešit každé číslo, Gunny dokáže část rozhodování převzít za vás. Já jsem ale pořád nejvíc času trávil právě u skládání vlastního loadoutu, protože Call of Duty v tomhle směru funguje pořád velmi dobře.
Právě pestrost map a režimů multiplayeru velmi pomáha.
Klasické režimy doplňuje několik novinek a nejzajímavěji na mě působí Combat Outpost. Ten rozšiřuje bitvy na mnohem větší počet hráčů, víc pracuje s vozidly a obsazováním bodů a na první pohled je jasné, že reaguje na popularitu Battlefieldu. Naštěstí nepůsobí jako laciná kopie. Pořád v něm poznáte Call of Duty, jen v trochu větším měřítku. Podobně zajímavý je Kill Block, kde se bojiště skládá z náhodně vybraných částí. Jednou tak přecházíte z kolejiště do skladu a následně do zákopů, jindy může být kombinace úplně jiná. Když se k tomu přidají náhodně zvolené zbraně, vzniká režim, který dokáže i po několika zápasech překvapit a nepůsobí pokaždé úplně stejně.
Právě pestrost map a režimů multiplayeru velmi pomáha. Menší mapy nabízejí klasický rychlý chaos, zatímco větší prostory dávají trochu víc času na práci s pozicí a týmovou spolupráci. Pořád je to Call of Duty, takže někdy zemřete dřív, než vůbec zjistíte, odkud střela přišla, ale to už k sérii jednoduše patří.
DMZ dostává druhou šanci
Možná nejzajímavější částí celého balíku je ale návrat DMZ. Activision si extraction shooter vyzkoušel už dřív, tentokrát ale působí celý režim výrazně propracovaněji a hlavně má pocit, že konečně ví, čím chce být.
Dostanete se do okolí Hajin City a můžete vyrazit sami nebo až se dvěma dalšími hráči. Během jednotlivých výprav plníte PvE úkoly, sbíráte vybavení a peníze a pořád musíte počítat s tím, že se po stejné mapě pohybují i další skuteční hráči. Každá výprava tak postupně vede k tomu dobře známému rozhodnutí, na kterém podobné režimy stojí: odejít s tím, co už máte, nebo ještě risknout jeden úkol navíc. Výraznou změnou je Forward Operating Base, kam se vracíte mezi jednotlivými expedicemi. Můžete tam vylepšovat zbraně, vyrábět nové vybavení pomocí 3D tisku a získávat informace o bossech. Do toho přichází strom schopností, přes který postupně zlepšujete rychlost oživování, práci s kořistí nebo odolnost.
Největší otázkou zůstává, jestli si dokáže dlouhodobě udržet dost hráčů. Extraction shooterů je dnes výrazně víc a konkurence v podobě Arc Raiders nebo Escape from Tarkov je silná. Samotný základ je ale tentokrát dost zajímavý na to, abych mu chtěl dát víc času.
Velký balík s několika šrámy
Technicky je Modern Warfare 4 působivé, což asi nikoho nepřekvapí. Paříž nebo New York patří k nejhezčím prostředím, která série zatím nabídla, a právě v kampani je dobře vidět, jak moc Call of Duty pořád spoléhá na kombinaci obrazu, zvuku a přesně načasovaných akčních momentů. Úplně bez problémů to ale není. V některých náročnějších scénách se mohou objevit propady snímkové frekvence a občas je znát pomalejší načítání textur. Nic z toho mi hraní zásadně nezkazilo, ale u takhle naleštěné a drahé produkce podobné věci zkrátka víc vyniknou.
Po několika rozpačitějších dílech je ale Modern Warfare 4 přesně tím Call of Duty, které série potřebovala.
Po několika rozpačitějších dílech je ale Modern Warfare 4 přesně tím Call of Duty, které série potřebovala. Není to revoluce ani nový začátek a vlastně se o nic podobného ani nesnaží. Kampaň je krátká, ale prakticky bez hluchých míst. Multiplayer nabízí dostatek režimů na to, aby se nezačal okamžitě opakovat, a DMZ tentokrát působí, jako by mělo skutečnou šanci fungovat dlouhodobě. Ne všechno je dotažené a některé příběhové postavy si zasloužily víc prostoru, jenže jako celek působí Modern Warfare 4 mnohem jistěji než několik předchozích dílů.
Verdikt
Modern Warfare 4 se nesnaží měnit pravidla Call of Duty a místo toho nabízí jednu z nejkompletnějších podob série za poslední roky. Kampaň je sice krátká, ale svižná a plná povedených akčních scén, multiplayer dostává několik zajímavých režimů a DMZ tentokrát působí jako plnohodnotná součást balíku. Zamrzí nedotažené příběhové linky, nevyužité postavy a několik technických problémů, ale jako celek jde o velmi povedený návrat Modern Warfare.
