Q&Hrej - Naše nejoblíbenější hry s upírskou tématikou | Kapitola 2

TADEÁŠ - VZPOMÍNKY NA SACRED

Upírům jsem úplně upřímně nikdy příliš nakloněn nebyl. Bledé tváře, podivně sebemrskačské pojetí a povýšenost to u mě vždycky prohrávala v tradičním srovnání s drsnými vlkodlaky a úplně ideálně v boji s lidskými hrdiny, kteří tuhle havěť efektně likvidovali. Párkrát jsem ale přece jen k herním upírům přičichl, a tou asi nejbližší schůzkou byla moje hrdinka v postarší německé diablovce Sacred.

Popravdě řečeno si nepamatuji jméno a i vzpomínky na hru jako takovou jsou dost kusé, i když mám v paměti hluboko vyryty některé konkrétní části mapy a pasáže příběhu. Upírka to navíc není jen tak ledajaká, ve světě Sacred se umí přepínat mezi “lidským” a “krvežíznivým” režimem, což se hodí hlavně v noci, kdy můžete zástupy skřetů nebo banditů rozsápat o něco stylovějším a především jednodušším způsobem. Pro Sacred bylo také charakteristické, že zhruba polovina schopností postav byla úplně k ničemu, a právě do nich jsem pochopitelně nabouchal své drahocenné zkušenostní body.

Díkybohu, že jdou všechny tyhle ptákoviny v nastavení natvrdo vypnout.

Kromě toho pak rád vzpomínám na BloodRayne. Tahle stylová střílečka je pro mě zosobněním začátku třetího tisíciletí, ať už posedlostí ženskými těly, druhoválečným okultismem nebo naprosto příšernou filmovou adaptací. První díl mám zároveň spojený s dost brutální obtížností, ale to je pravděpodobně dobová deformace, protože jsem se hře věnoval v nebezpečně nízkém věku. Z úplně opačného gardu bych ještě zmínil upíry v sérii The Sims. Tam patří k nejoblíbenějším nadpřirozeným postavám, ve mně nicméně míchání příšer mezi simíky už od úplného počátku absolutně vaří krev. Díkybohu, že jdou všechny tyhle ptákoviny v nastavení natvrdo vypnout.