Gamescom 2026: Dojmy z hraní WW1 Gallipoli Ottoman Fronts
WW1 Gallipoli proti deset let starému Battlefieldu 1 ztrácí ve zpracování i obsahu. V reálnějších soubojích, hardcore přístupu a spolupráci ale nabízí něco navíc.
Hrej vyráží na Gamescom 2026 a soutěžíme s Českou spořitelnou o konzoli
S partnerem Českou spořitelnou míříme také letos na Gamescom, abychom vám mohli přinést žhavé herní novinky.
Gallipoli by šlo snadno označit za menší a levnější Battlefield 1. Obě hry se věnují první světové válce, posílají proti sobě velké týmy a staví na dobývání pozic. Battlefield 1 chce hlavně pobavit velkou spektakulární válečnou show. Gallipoli je pomalejší, tvrdší a od hráče vyžaduje o dost jiný přístup.
Zatímco v Battlefield 1 se dá spousta situací vyřešit rychlostí a přesnou muškou, tady jsem mnohem víc řešil pozici, výdrž vojáka, metodický postup a to, co zrovna dělají ostatní.
Battlefield 1 stále vypadá a zní líp
Ve zpracování není moc o čem diskutovat. Battlefield 1 vyšel před deseti lety, přesto má plynulejší animace, výraznější grafiku, lepší zvuk a epičtější efekty. Pomáhá mu také destrukce, vozidla a velké množství detailů. I dnes dokáže během jednoho zápasu vytvořit scény, které vypadají jako z válečného filmu.
Gallipoli nepůsobí vyloženě špatně. Je neuvěřitelné co dokážali autoři vymáčknout z enginu Unity. Prach, kouř i samotná bojiště vypadají velmi syrově a hra má jasný výtvarný směr. Po technické stránce mě ale ničím neposadila na zadek. Pohyb je tužší a pomalejší, některé animace působí jednoduše a prostředí nemá tolik detailů. Grafika je zkrátka v pohodě, nic víc.
Battlefield má náskok také v množství obsahu. Nabízí několik režimů, větší výběr map, vozidla a kampaň. Gallipoli stojí hlavně na jediném režimu Expedition a pěti mapách. Veřejné zápasy dokáže hra doplnit boty, kteří jsou mimo jiné velmi solidní, a přiznám se, někdy jsem nevěděl, jestli proti mně stojí bot nebo člověk. U tohoto typu hardcore her z války bude záležet na tom, jak velká komunita u ní zůstane a i pro hráče, který si dnes vybírá mezi oběma hrami, je to ale pořád důležitý rozdíl.
Gallipoli nechce být stejně rychlé
Gallipoli pracuje se zbraněmi schválně těžkopádně. Puška se při míření houpe, což je nezvyk, ale odpovídá realitě. Přebíjení trvá dlouho a po výstřelu je potřeba znovu natáhnout závěr. Když minete, často nemusíte dostat druhou šanci.
Ve většině případů stačí k zabití, nebo alespoň sražení jediná dobře umístěná rána. Bezhlavý běh k cíli proto často skončí smrtí dřív, než vůbec zjistíte, odkud se střílelo. Víc než rychlé reflexy pomáhá hlídat si terén, držet se u ostatních a čekat, až se někdo odkryje.
Důležitou roli hraje také výdrž vojáka. Po sprintu se hůř míří a zbraň nejde snadno udržet na cíli. Zajímavě funguje potlačovací palba. Kulky tedy nemusí nikoho zasáhnout, aby výstřel měl smysl. Pokud létají dostatečně blízko, zhorší protivníkovi výhled, rozhodí mu míření a mohou ho dostat do stavu paniky, ve kterém se postavě třesou ruce, obraz ztrácí barvy a protahuje se doba nabíjení. Zajímavá herní mechanika a určitě zajímavé budou i reakce hráčů.
V taktice má Gallipoli navrch
Režim Expedition proti sobě staví dva týmy po 25 hráčích. Útočníci se snaží postupně zabírat sektory, jak jsme zvyklí, zatímco obránci je musí zastavit a připravit o posily. Cíl není největší zabití hráčů. Důležitější je udržet pozici, připravit útok a využít schopnosti jednotlivých tříd.
Těch je ve hře deset a právě jejich schopnosti patřily k nejzajímavějším částem ukázky. Důstojník podle typu jednotky přivolává leteckou nebo dělostřeleckou podporu. Nosič raněných léčí spojence a rychleji vrací vyřazené hráče do boje, nosič munice rozdává náboje nebo pokládá bedny se zásobami a ženista staví obranné prvky či sabotuje nepřátelské. Těžký kulometčík dokáže vybudovat statické kulometné stanoviště a krýt jednu z přístupových cest.
Gallipoli mnohem rychleji trestá tým, ve kterém každý běží na vlastní pěst. Kulometčík musí držet nepřítele za krytem, ženista připravit obranu a ostatní toho využít k postupu. Právě v taktickém elementu mi hra přišla strategičtější a zajímavější.
Atmosféru mají oba, jen každou jinou
Na první pohled jsem atmosféru považoval za oblast, ve které novinka Battlefield 1 překonává. Battlefield 1 je hlasitý, filmový a plný výbuchů. Nechá proti sobě vyjet tanky, přes bojiště přeletí letadla a část budov se během zápasu rozpadne. V Gallipoli je všechno stísněnější a méně hrdinské. Realističtější střelba, poziční válka, potlačovací palba a spolupráce v týmu jde dál než Battlefield. Kdo chce válečnou podívanou, má poměrně jasnou volbu. Kdo hledá tvrdší a strategičtější a hardcore souboje, může v Gallipoli najít přesně to, co mu v Battlefieldu chybělo.
