Q&Hrej - Jaká hra měla nejlepší úvod? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když se ponoříte do nějaké hry, její začátek je stěžejní. Podle něj se často rozhodujeme, zdali u hry zůstaneme či nikoliv. Někdy je ale intro, opening nebo jakkoliv tomu řeknete, tak nabitý, že na něj vzpomínáte i několik let po dohrání. Mají naši redaktoři takovou hru?
TADEÁŠ PEPŘ - THE MAN WHO SOLD THE WORLD
Po delší době jsem si zase otázku pro Q&Hrej doslova naordinoval. Mohl bych tu úvodem zmínit fantasticky úderná intra prvních dvou Borderlands, elektrizující úvodní závod v Race Driver: Grid, geniálně akčňákové intro kampaně pro Battlefield 3, dokonalý himalájský storysetting Uncharted 2, smrtící intro Mass Effectu 2, atmosferisoundtrack ze začátku GTA IV, mrazivé dřevorubectví z rebootu God of War, srdceryvné a šokující The Last of Us, jedinou dobrou část Far Cry 3, nebo třeba mnohem rozvleklejší a o to originálnější úvodní akty Red Dead Redemption 2 a Assassin’s Creed 3. Existuje ale hra, která v mých očích definuje genialitu schopnosti otevřít brány příběhu.
Během pošmourného odpoledne jsem totiž se slzou v oku vzpomínal na naprosto fenomenální úvod Metal Gear Solid V: Phantom Pain. Hry, ke které jsem přistupoval naprosto nepolíbený sérií Metal Gear nebo tvorbou Hidea Kodžimy s vědomím toho, že se v ní běhá někde po Afghánistánu, nepřátele hráč unáší pomocí balónků a kůň umí kadit.
To ale v prvních momentech vůbec není důležité. Za doprovodu příznačně zvolené The Man Who Sold the World od Midge Ure se hráč probouzí z kómatu kdesi na Kypru, rozmlouvá s doktorem, aby byl na něj byl v zápětí spáchán nepovedený atentát a musí za pomoci záhadného parťáka uniknout před tajemnými útočníky. První kapitola demonstrovala úchvatnou grafiku i nekonečné a do detailu vypilované cutscény. Zároveň velmi nenuceně plnila tradiční roli tutorialu a učila hráče klíčovým tajům plížení. Navíc mě doslova zavalila otázkami, záhadami, tajemnem, které jsem prostě chtěl rozklíčovat. Co se děje? Kdo jsem? Proč tady vzduchem létá jakási dětská mumie a nemocnici pustoší hořící muž prostřílený projektily?
Za nejgeniálnější prvek úvodu ale považuju to, jak moc důležitý je pro samotné vyvrcholení hry, kdy do sebe celý příběhový koncept a jeho zvraty naprosto dokonale zaklapnou, čímž se uzavře ten oblíbený “příběhový oblouk” o kterém tak rádi mluvíme. Pátý Metal Gear může mít svá úskalí, ne nadarmo jsem ho ale označil za druhou nejlepší hru předchozí dekády, hned za výše zmíněný Mass Effect 2, který postupně krystalizuje jako moje subjektivně nejlepší hra všech dob. Od samého začátku mě sevřel železným objetím náhradní končetiny, a to tak, jako se to nepovedlo žádné jiné hře.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
