Hour of Victory Článek Hour of Victory

Hour of Victory

Dalibor Franta

Dalibor Franta

8. 2. 2007 23:27
Reklama
Reklama

A je to tady zase. Válka. Tentokrát pro změnu světová a hádejte co… druhá. Válečných FPS je v poslední době tolik, až má člověk chuť nakopat vojínu Ryanovi ten jeho výsadkářský zadek, aby si konečně uvědomil, jak neuvěřitelnou lavinu ta jeho sladkobolná akční podívaná před lety spustila. Všechny ty střílečky s nádechem bratrství, odpovědnosti a morálky…až se z toho dělá člověku nevolno.

Ne že by snad nebylo hezké si jednou za čas připomenout tenhle kousek historie, zabrečet si nad příběhy nezdolné odvahy tváří v tvář šrapnelům a bajonetům. Ale všeho moc prostě a jednoduše škodí, i sebelepší píseň se jednoho krásného dne ohraje. A když se pak triumfálně objeví na už tak přeplněné scéně nováček a svůj titul představí tou nejohranější možnou citovou tirádou („Jsem voják a tohle je můj svět. Žádná krása, jen bolest a smrt. Každá minuta se zdá jako rok, každý rok se vleče jako století. Válka je šerednej expres rovnou do pekla.“), má člověk co dělat, aby udržel svůj oběd v žaludku. To se zase jednou marketingové oddělení plné kravaťáků s modrou knížkou vytáhlo… A tímto neslavným způsobem přichází na svět Hour of Victory, exkluzivně pro Xbox 360.

Commandos? Neznám.

A bude hůř. Originalitu tomuto dílu vývojářů z nFusion sudičky vskutku nenadělily. Vlastně ho spíš v kolíbce ještě důkladně obraly, takže mu nezůstal původní snad ani dudlík. Proč? Inu, občas jako by člověk narazil na velice znepokojující podobnosti s jistým nejmenovaným válečným titulem od španělských amigos Pyro Studios. Hour of Victory má totiž hned tři hlavní hrdiny. Špióna, snipera a (to byste neuhodli) zabijáka ze speciálních jednotek. Špión, major Taggart, je členem americké výzvědné služby OSS. Mluví plynně německy, stín je jeho nejlepší kamarád a zabijácká kudla mu říká pane. Jeho kvality ho předurčují k častému nasazení v přestrojení a plnění nejrůznějších stealth misí. A kromě toho, že se umí bleskově převlíkat, dokáže taky páčit zámky a stříhat dráty, což mu často umožní přístup do jeho kolegům nedostupných míst. To poručík Billy Ross z britských SAS, ten si na nějaké tlachání v místním bavorském dialektu příliš nepotrpí. Po pravdě, častěji než ústa za něj promlouvají zbraně… a že jsou panečku dost ukecané. Tvrdý vojenský výcvik mu do vínku nadělil větší sílu a pevnější zdraví, dokáže navíc vykopávat dveře. Což se určitě hodí, když potřebujete… eh, vykopnout dveře… a tak podobně. No a potom je tady seržant Calvin Blackbull, Ranger, specialista na pušky všeho druhu. Jeho povolání ho často zavede na vyvýšená místa, proto umí dobře skákat a šplhat. Těžko říct, proč se v přijímači taky nenaučil stříhat dráty a vykopávat dveře, ale smiřme se s tím. K čemu by byla týmová akce, kdyby každý člen skupiny dokázal přestřihnout drát. No ne?

Tři cesty, jeden výběr. Ale dost bylo sarkasmu. Absence jakékoliv originality ještě nemusí nutně znamenat, že je hra předem odsouzena k neúspěchu. A Hour of Victory má bezpochyby čím zaujmout. Za zmínku stojí zejména design jednotlivých úrovní, který doslova vybízí k opakovanému hraní. Na každé mapě se bude nacházet několik opěrných bodů nebo velitelství. Právě jenom a pouze v těchto místech bude možné přepnout ovládání na jiného vojáka z tříčlenné družiny, což často vyvolá nelehké taktické rozhodování. Pokračovat ve frontálním útoku s tvrďákem ze SAS, nebo tichými přískoky po rozpálených střechách afrického městečka vyhledávat cíle hledáčkem sniperské pušky? Každá cesta má svá pro a proti, ve výsledku by se však vždy měla najít jedna, která je v daný moment nejvhodnější. Takže zatímco hra za poručíka Rosse před vás postaví nelehký úkol ztéci kulometné hnízdo frontálním útokem, major Taggart se protáhne tuhle, pohraje si zámkem támhle a kde se vzal, tu se vzal, stojí nikým neohrožován přímo za zády obsluhy kulometu. Že vám ale někdo nabídne cestu, po níž je třeba kráčet, ještě neznamená, že se po ní skutečně vydáte. Možnosti pro opakované hraní jsou v tomto ohledu více než slibné a nikdo si jistě nenechá ujít příležitost vyzkoušet si v každém rozhodujícím uzlu cestu za všechny tři hrdiny.

Indiana Jones v akci

Navíc, aby snad těch inspirací jinými válečnými hrami nebylo málo, čekají na nás dopravní prostředky. Spousty dopravních prostředků. Od mrštných džípů, přes spojenecké Shermany, až ke králům každého bojiště – těžkým Tigrům. Doslova vše pojízdné, co během bitvy zahlédnete, může být využito ve vlastní prospěch, zvlášť když řídit mohou všichni členové týmu. Což nás neodbytně vrací k nepříjemné otázce – když se americký Ranger naučil jezdit s německý Tigrem, proč nedokáže přestřihnout jeden tenký drát? Ale dost hledání logiky. Hour of Victory nese všechny známky arkádové zábavy a když člověk vidí nebohé německé soldáty plachtit vzduchem jako rogalo potom, co je zasáhla exploze granátu, nějaký ten drát už mu ani nepřijde na mysl. Vývojáři svou hru spíše než ke Call of Duty přirovnávají k dobrodružstvím Indiana Jonese a v tomto bodě určitě nelze než souhlasit.

Na co se můžeme u většiny her z produkce společnosti Midway bezvýhradně spolehnout, je kvalita vizuálního zpracování. Pro Hour of Victory toto platí beze zbytku, využívá totiž služeb vytíženého a osvědčeného Unreal 3.0 enginu. Ač prezentovaná verze zatím pokulhávala co do frame ratu, kvalita detailů a efektů byla již v této fázi vývoje na vysoké úrovni. Detaily týkající se multiplayeru zatím nebyly zveřejněny, předpokládáme však, že ani v tomto případě nepřijde Xbox Live zkrátka. Vydání je plánováno zatím exkluzivně pro Xbox360, a to na červenec letošního roku.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz