Recenze na téma FPS

Call of Duty: Black Ops 7 vstupuje na scénu jako další díl dlouhodobě úspěšné série, u kterého je zřejmé, že se tentokrát vývoj nepovedl udržet v pevných mantinelech. Kampaň působí roztříštěně a vzdaluje se základům, na kterých Black Ops vždy stálo, multiplayer se opírá spíše o setrvačnost než o novinky a jen režim Zombies drží alespoň část tradiční identity.

Kampaň Black Ops 7 představuje nejvýraznější krok zpět, jaký série Call of Duty za poslední roky udělala. Místo uceleného příběhu nabízí roztříštěný kooperativní režim, který nelze hrát offline ani pauznout, a jehož většina se odehrává v jediné monotónní lokaci.

Po letech zklamání se zdá, že Battlefield znovu našel vlastní identitu. Šestý díl série působí překvapivě jistě. Technicky funguje, hratelnost má tah a DICE konečně přináší hru, která se nemusí omlouvat.

Po uzavření desetileté ságy Světla a Temnoty přichází Destiny 2: The Edge of Fate s novou kapitolou, která má za úkol přivést sérii do další éry.

Středověk, krev a démoni. Je nový Doom stále tím starým dobrým zabijákem?

Dekádu trvající sága Světla a Temnoty dospěla ke svému konci. Destiny 2: The Final Shape přináší epické rozuzlení příběhu, který započal v roce 2014. Tvůrci z amerického herního studia Bungie dokázali napravit pošramocenou reputaci z předešlého rozšíření a v rukávu mají nejedno překvapení. Oprašte arzenál a vydejte se s námi na vesmírné dobrodružství, které vrací sérii na výsluní.

Příběhová kampaň letošního dílu Call of Duty se příliš nevydařila. Velké množství fanoušků hru nicméně každoročně pořizuje z důvodu multiplayerových módů, do kterých lze investovat stovky hodin herního úsilí. Podařilo se tvůrcům ze studia Sledgehammer Games přinést kvalitní online zábavu pro masy, nebo se jedná o pouhou recyklaci již dříve viděného? Pravda se nachází někde na pomezí.

„Jó, tehdy za mých mladých let, to se ještě věci dělaly poctivě, lidi na sebe byli hodnější a vlastně jsme se všichni měli líp!“ Co myslíte, cituji vaše (pra)rodiče a jejich nostalgií alternované vzpomínky, nebo dnešní hráče-čtyřicátníky, podle kterých už hry dávno nejsou tím, čím bývaly kdysi?

Šíří se zvěsti, že Chuck Norris dohrál Crime Boss: Rockay City hned na první pokus, a to výhradně prostřednictvím své věrné čivavy, která všechny akční sekvence odskákala na taneční podložce. Pokud ovšem nejste texaským rangerem a nedokážete zabít 30 lidí granátem ještě před tím, než vůbec exploduje, dávejte si při hraní pozor. Překvapit vás totiž mohou nejen nekonečné zástupy nepřátel, ale i technické problémy a kopa nedotažených mechanismů. Vítejte v Rockay City – městě, které nikdy nespí, protože v něm neustále někdo po někom střílí.

Když v polovině roku 2017 vylezl na světlo světa první trailer na svérázný Atomic Heart, člověk tak nějak netušil, zdali sní či bdí. První projekt nového studia? To víte že jo. Ta hra prostě vypadala příliš dobře na to, aby byla opravdová. Necelých šest let poté tady sedím, pozoruji poslední trailer před vydáním, a… A pořád mám v hlavě ten stejný guláš. Vždyť tohle je přinejlepším technologické demo, určitě ne hra! No a v tomto přesvědčení jsem žil až do chvíle, kdy jsem obdržel aktivační klíč. Dnes ovšem mohu po dvaceti hodinách hraní směle potvrdit, že Atomic Heart je nejen reálný, on je taky naprosto…

Přichází hrdina. Má dlouhé popelavé vlasy s růžovým copánkem do strany. Jeho oči jsou přátelské, nos špičatý, ústa sevřená, s výrazným nánosem fialové rtěnky. Ve zlaté zbroji se odráží toxická záře kolem poletujících nakažených světlušek. Čarodějova kletba zasáhla celý les, ale naštěstí je tu řešení. Odříkání receptu na borůvkový koláč pod kloboukem alespoň tři metry vysoké muchomůrky v půl druhé odpoledne spolehlivě přivolá léčivý déšť. Budou mít rytíř a jeho věrná činčila na cestu přes lávový potůček dostatek času? Uvidíme.

Pojmem Války růží se označuje série bitev občanské války v Anglii, které byly vedeny mezi spojenci rodů Lancasterů a Yorků. V notně krvavé druhé polovině 15. století se mezi těmito znesvářenými rody uskutečnilo celkem 17 bitev, na jejichž konci se trůnu chopili… Ano, správně, Tudorovci. S kým Tudorovci kamarádili, komu se naopak stranili a proč se Yorkové v roce 1460 vylodili zrovna v Sandwichi? Na tyto a mnohé další otázky dnes odpověď nedostanete. Kdyby ovšem Jindřich VII. Tudor kdysi tušil, jaká díla budou o stovky let později svým názvem parodovat toto významné historické období, nejspíš by se raději dobrovolně nechal infikovat černým morem a na nějaké zabíjení Richarda III. by se úplně vykašlal.