The Game Awards 2025: Proč je Kingdom Come: Deliverance 2 skutečným RPG roku
Clair Obscur: Expedition 33 ovládlo letošní The Game Awards a odneslo si i cenu za Nejlepší RPG. Přesto ale vyvstává otázka, jestli ocenění opravdu putovalo ke hře, která nejlépe vystihuje samotnou podstatu žánru. Kingdom Come: Deliverance 2 totiž ukazuje, že hrát roli může znamenat mnohem víc než jen prožít silný příběh.
Každoroční ceny The Game Awards máme za sebou a letošní ročník se jednoznačně nesl ve znamení hry Clair Obscur: Expedition 33. Ambiciózní debut francouzského studia Sandfall Interactive si odnesl nejen hlavní ocenění Game of the Year, ale také cenu za Nejlepší RPG, a celkově nasbíral devět ocenění napříč různými kategoriemi. Nejde přitom o náhodu ani o omyl poroty. Clair Obscur je mimořádně sebevědomá hra s výraznou vizuální identitou, silnou hudbou, precizní prezentací a jasnou autorskou vizí, která působí dospěle, uceleně a moderně. Je to titul, který zaujme prakticky okamžitě, skvěle se sleduje, výborně se hraje a zcela oprávněně sbírá uznání napříč celým herním průmyslem.
Právě proto je ale dobré si položit otázku, co přesně má znamenat ocenění Nejlepší RPG, protože pokud se na tenhle žánr podíváme optikou jeho základních principů a ne jen skrze používané mechaniky, dostáváme se k poněkud jinému závěru. Ne lepšímu ani horšímu, ale jinému.
Co dělá RPG RPGčkem
Role playing game je totiž především o hraní role, nikoliv jen o sledování příběhu, byť sebedokonalejšího. Znamená to přemýšlet jako konkrétní postava, činit rozhodnutí v rámci jejího světa a nést důsledky těchto rozhodnutí dlouhodobě, systémově a často i nečekaně. Clair Obscur v tomto směru nabízí jasně vedený, pečlivě napsaný příběh, ve kterém hráč hraje důležitou roli, ale stále se pohybuje v mantinelech pevně dané struktury, podobně jako u moderních Final Fantasy nebo jiných výrazně narativních RPG. To není slabina, ale vědomá designová volba, která hře umožňuje dosáhnout mimořádné dramaturgické přesnosti a emocionálního dopadu.
Kingdom Come: Deliverance 2 k tomu přistupuje z opačné strany. Místo toho, aby vás vedlo příběhem, vás zasadí do konkrétní historické reality a nechá vás v ní fungovat. Ne jako hrdinu, ale jako obyčejného člověka, který si své místo teprve musí vybojovat. Jindřich ze Skalice není prázdná schránka ani ikonická postava s předem daným osudem, ale někdo, koho formujete každodenními rozhodnutími, drobnými chybami i zdánlivě banálními volbami, které se postupně skládají do jedinečného osobního příběhu.
Zatímco Clair Obscur exceluje v tom, jak vypráví příběh, Kingdom Come: Deliverance 2 vyniká v tom, jak ho nechává vznikat.
Zatímco Clair Obscur exceluje v tom, jak vypráví příběh, Kingdom Come: Deliverance 2 vyniká v tom, jak ho nechává vznikat. Ne skrze velká morální dilemata, ale skrze systémovou konzistenci světa. Když chodíte ve špinavém oblečení, lidé si toho všímají. Když přijdete opilí na schůzku s postavu, změní se tón i výsledek rozhovoru. Když něco provedete v jedné vesnici, může se to díky cestujícím roznést dál. Nejde o efektní momenty, ale o dlouhodobé, tiché následky, které vás nutí brát svět vážně. Totéž platí pro questy. V Clair Obscur jsou úkoly pečlivě napsané a často emocionálně působivé. V Kingdom Come jsou spíš otevřené problémy, které můžete řešit desítkami způsobů, od vyjednávání přes krádež až po násilí, přičemž žádné řešení není univerzálně správné a každé má své důsledky. Nejde přitom jen o nabídku možností, ale o to, že svět na ně reaguje logicky a pamatuje si je.
Svoboda, která má důsledky
Často se říká, že Kingdom Come: Deliverance 2 je zbytečně složité, pomalé nebo příliš realistické, protože vás nutí jíst, spát, prát oblečení, opravovat výstroj a starat se o základní věci, které jiné hry záměrně ignorují. Jenže právě tyhle systémy dávají celé zkušenosti smysl, protože vás nutí přemýšlet jako člověk žijící ve středověku, ne jako hráč optimalizující statistiky. Když taháte těžké pytle obilí a cítíte, jak vás to vyčerpává, začnete chápat, proč tehdejší lidé fungovali jinak než my dnes. Když jedete dlouhou dobu na koni do dalšího města, začne vám docházet, proč byla vzdálenost tak zásadní překážkou pro obchod i komunikaci. Tenhle realismus není samoúčelný. Neslouží k tomu, aby hra působila tvrdě nebo elitářsky, ale k tomu, aby vás donutila v tom světě skutečně žít, ne jím jen probíhat s mapou plnou ikon. Jindřich nezačíná jako hrdina, který všechno umí, ale jako obyčejný kluk, kterému svět nijak nepomáhá, a právě proto má každý posun, každá nově naučená dovednost a každé překonané omezení skutečnou váhu.
Clair Obscur je pak přístupnější, plynulejší a lépe čitelná hra. Jenže právě tahle rozdílnost ukazuje, že obě hry sledují odlišné cíle. Clair Obscur chce vyprávět silný příběh a dává hráči jasně strukturovaný zážitek, zatímco Kingdom Come chce simulovat život v konkrétní době a nutí vás přizpůsobit se jejím pravidlům, ať už jde o potřebu jíst, spát, starat se o výstroj nebo plánovat cestování. Podobný kontrast je vidět i v soubojích. Clair Obscur nabízí stylizovaný tahový systém, který je čitelný, efektní a zábavný, zatímco Kingdom Come staví na fyzickém, často nemilosrdném boji, kde každý souboj něco stojí a kde je vždy lepší se konfliktu vyhnout než ho vyhrát. Ani jedno není lepší nebo horší. Jsou to dvě filozofie.
Problém jedné kategorie
A právě tady se dostáváme k jádru problému kategorie Nejlepší RPG na The Game Awards. Do jedné kolonky se dostávají hry, které jsou si blízké jen velmi volně, a pak se není čemu divit, že vítězí ty, které působí nejlépe navenek, mají nejsilnější prezentaci a největší okamžitý dopad. Clair Obscur v tomhle ohledu funguje dokonale a své vítězství si zaslouží.
Nejde tedy o to, že by Clair Obscur: Expedition 33 vyhrálo neprávem.
Pokud bychom ale měli hodnotit RPG podle toho, jak hluboce vás nutí skutečně hrát roli, přemýšlet v rámci cizí postavy a nést dlouhodobé důsledky vlastních rozhodnutí, pak Kingdom Come: Deliverance 2 stojí stranou jako výjimečný, téměř staromilský příklad toho, čím RPG historicky bylo a čím stále může být. Nejde tedy o to, že by Clair Obscur: Expedition 33 vyhrálo neprávem. Jde spíš o to, že kategorie sama o sobě nedokáže rozlišit mezi různými přístupy k RPG designu. A dokud se tohle nezmění, budou se vedle sebe potkávat hry, které dělají věci skvěle, jen každá úplně jiným způsobem. Kingdom Come: Deliverance 2 možná není tak přístupné, tak efektní ani tak snadno čitelné jako Clair Obscur, ale v samotné podstatě hraní role jde dál, hlouběji a důsledněji. A právě proto má v debatě o Nejlepším RPG své zcela specifické a podle mě i silnější místo.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
