Recenze kampaně Destiny 2: The Edge of Fate – nový začátek?
Po uzavření desetileté ságy Světla a Temnoty přichází Destiny 2: The Edge of Fate s novou kapitolou, která má za úkol přivést sérii do další éry.
Na začátku si musíme ujasnit jednu věc. Destiny 2 jsem zkoušel jen na pár hodin někdy kolem roku 2016, takže se dá říct, že jsem celou sérií téměř nepolíbený. Nejnovější expanze The Edge of Fate však přichází se začátkem nové dějové linie, která navazuje na uzavření příběhu ve The Final Shape. V této recenzi se zaměřím výhradně na singleplayerovou příběhovou kampaň, která přináší nový obsah a vyprávění. Otázka tedy zní – dá se do tohoto rozjetého vlaku naskočit, aniž by byl nový hráč úplně ztracený?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: od 949 Kč
- Česká lokalizace: ne
- Obtížnost: lze nastavit
- Základní herní doba: 10 hodin
- Bude vás bavit: pokud chcete zažít skvělý gunplay a nový příběh
- Nebude vás bavit: pokud nemáte rádi frustrující mechaniky a puzzle v FPS hrách
Po prvním spuštění vás hra provede základními mechanikami a zhruba po dvou hodinách můžete odstartovat samotné rozšíření The Edge of Fate. To zavede Strážce do nové kapitoly ságy Fate Saga, kde odpovídají na nouzový signál z neznámé planetoidní destinace jménem Kepler.
Jako nový hráč jsem se s příběhem chvíli sžíval, a i když se jedná o začátek nové ságy, rozhodně nečekejte, že vám hra vysvětlí, kdo je kdo. Pro základní orientaci budete muset zapátrat mimo hru – například zjistit, kdo jsou The Nine a jakou roli hrály některé postavy v minulosti. Výjimkou je nový charakter jménem Lodi, který vás doprovází celou kampaní. Ve hře chybí jakákoli encyklopedie nebo přehled minulých událostí, takže z množství jmen a pojmů se vám snadno zatočí hlava. Když si ale dáte tu práci a vyhledáte si kontext, odmění vás solidní sci-fi příběh s atmosférou, který chytne a nepustí.
Kampaň zabere přibližně deset hodin a odehrává se formou navazujících misí s občasnými filmečky, které dobře podporují tempo a gradaci vyprávění. Závěr kampaně ve mně rezonoval ještě dlouho po dohrání – a už teď mě zajímá, kam se příběh vydá dál. Než dorazí další rozšíření, mám alespoň motivaci dohledat si předchozí události.
Akční jízda
Destiny 2 od začátku staví na plynulé a návykové FPS akci, která se mísí s RPG prvky. Hráč ovládá svého Strážce z pohledu první osoby a během boje střídá tři typy zbraní – kinetickou, energetickou a těžkou. Každý výstřel má přesnou odezvu a působí mechanicky uspokojivě. Důležitou roli hrají i schopnosti a pohyb: granáty, melee útoky, super schopnosti a výrazná vertikalita map dělají z každého střetu dynamickou a proměnlivou přestřelku.
Každá třída – Titan, Warlock a Hunter – má navíc přístup k několika elementárním subklasám: Solar, Void, Arc, Stasis a Strand. Ty určují herní styl a schopnosti postavy. Systém stavby buildů a hledání optimálních kombinací je silně návykový a nutí hráče neustále vylepšovat svou výbavu.
Střelba a pohyb jsou aspekty, které jsem si užíval nejvíce. Studio Bungie je právem považováno za jedno z nejlepších, pokud jde o "gunplay" – a tady to platí dvojnásob. Střílet do nepřátel je radost, a ať už se ocitnete v jakékoli přestřelce, máte pocit, že opravdu hrajete za galaktického hrdinu. První momenty v boji mi okamžitě připomněly legendární sérii Halo – a s každým výstřelem a skokem stoupal i adrenalin.
Koulelo se, koulelo
Zcela novou mechanikou, která ovlivňuje průběh misí, je schopnost Matterspark. Ta hráče promění v energetickou kouli, díky čemuž se může protáhnout úzkými otvory a trubkami a řešit různé hádanky. Bohužel, kde měl být Matterspark zajímavým ozvláštněním, tam spíš frustruje.
Schopnost je časově omezená a její používání je často neohrabané. Místo hrdinského boje se tak mnohokrát umírá kvůli tomu, že vám došel čas, ztratili jste orientaci v potrubí, nebo se prostě špatně odrazíte. Zatímco podobná transformace v sérii Metroid Prime působí intuitivně a přirozeně, tady spíš narušuje tempo jinak výborné akce.
Schopnost je časově omezená a její používání je často neohrabané
Do toho se přidává portálová puška a možnost manipulovat s objekty, což otevírá další cesty... a další dávky frustrace. Nejhorší jsou situace, kdy po náročném boji bloudíte deset minut po mapě, snažíte se zjistit, kam dál, a místo epického postupu vás čeká pád do propasti a návrat na checkpoint. Nejvíc to bolí při soubojích s bossy – ti často aktivují štít a vy musíte v zápalu boje přepnout na Matterspark, najít správnou šachtu a deaktivovat generátor. Mezitím po vás střílí vše, co se hýbe. Zábavné? Spíš vyčerpávající.
Tyto prvky výrazně narušují jinak velmi povedený rytmus kampaně a jsou jednou z mála vyloženě slabých stránek tohoto rozšíření.
Nový svět
Nová destinace Kepler patří bez debat k vizuálně nejzajímavějším lokalitám, které Bungie do hry přidalo. Planetoid ztracený mimo známé časoprostorové vazby kombinuje sci-fi architekturu s tísnivou atmosférou narušené gravitace. Level design i barevná paleta působí pečlivě navrženě – plovoucí úlomky hornin, rozpadlé struktury a měnící se obloha vytvářejí svět s vlastní identitou.
Grafické zpracování, nasvícení a detaily prostředí drží vysoký standard a dokáží nadchnout i hráče, kteří jinak audiovizuál tolik neřeší. Zejména v závěru kampaně jsem se často zastavoval a jen tiše obdivoval scenérie a práci designérů.
Skvělá hudba, skvělá atmosféra
Hudební doprovod v The Edge of Fate je bezpochyby jedním z nejvýraznějších prvků celého rozšíření. Soundtrack výborně reflektuje atmosféru jednotlivých pasáží kampaně – od tichých, ambientních momentů na Kepleru až po monumentální orchestrace během klíčových bitev.
Hudba navazuje na motivy z předchozích rozšíření, ale zároveň přináší nové prvky, které podtrhují emoce bez toho, aby působily vtíravě. Nejvíce jsem si audio stránku užíval se sluchátky – tehdy jednotlivé skladby opravdu vynikly a podpořily každý moment. Za mě jde o jeden z nejpůsobivějších herních soundtracků posledních let.
Stojí to za to?
The Edge of Fate je ambiciózní začátek nové ságy v Destiny 2, který boduje především vynikajícím audiovizuálním zpracováním, precizním gunplayem a atmosférickým prostředím planetoidu Kepler. Bohužel celkový zážitek výrazně narušují nové pohybové mechaniky – původně zamýšlené jako osvěžení hratelnosti, ve výsledku ale často působí frustrujícím dojmem a zpomalují jinak dynamické tempo kampaně.
Příběh sice nabízí nový začátek, ale pro nové hráče znamená i nutnost dohledávání informací o historii, postavách a událostech univerza Destiny. Pokud si dáte tu práci a do světa se ponoříte naplno, nejnovější rozšíření může nabídnout solidní zážitek. Otázkou však zůstává, zda je to úsilí skutečně vyváženo výsledkem.
Verdikt
The Edge of Fate nabízí silné technické zpracování, skvělý gunplay a potenciálně zajímavý příběh. Bohužel jej brzdí chaotické pohybové mechaniky a nulová vstřícnost vůči novým hráčům.
