Recenze Atomic Heart, jednoho z největších překvapení poslední doby | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když v polovině roku 2017 vylezl na světlo světa první trailer na svérázný Atomic Heart, člověk tak nějak netušil, zdali sní či bdí. První projekt nového studia? To víte že jo. Ta hra prostě vypadala příliš dobře na to, aby byla opravdová. Necelých šest let poté tady sedím, pozoruji poslední trailer před vydáním, a… A pořád mám v hlavě ten stejný guláš. Vždyť tohle je přinejlepším technologické demo, určitě ne hra! No a v tomto přesvědčení jsem žil až do chvíle, kdy jsem obdržel aktivační klíč. Dnes ovšem mohu po dvaceti hodinách hraní směle potvrdit, že Atomic Heart je nejen reálný, on je taky naprosto…
Ano, je to tak, upgradu a výrobu zbraní opravdu zprostředkovává dvojsmyslná elektrická bedna. Tématika sexu je totiž Atomic Heartem prorostlá podobně jako vodka tkáněmi Borise Jelcina, a ačkoliv se nedočkáte žádných vyloženě explicitních scén, budete mít občas pocit, že v kyperském studiu Mundfish stříká teenagerský testosteron s intenzitou ne zcela nepodobnou rozbouřenému toku Volhy. Zde se přímo nabízí paralela s prvním Zaklínačem, na jehož pokračováních ale CD Projekt RED ukázal, že se tato citlivá tématika dá zpracovat i trochu…citlivěji. Doufejme tedy, že se jednou téhož podaří dosáhnout i na třetím největším ostrově Středozemního moře.
Jistá nezkušenost jde cítit i z občasné neschopnosti efektivní komunikace informací směrem k hráči. AAA titulům obvykle na popsání herního mechanismu stačí pár slov a hráč jej pochopí během pár vteřin. Atomic Heart naopak mechanismy často podává jako mnohem složitější, než ve skutečnosti jsou. Reálně je přitom zbytečně komplikovaný, nebo resp. nepříliš vhodně řešený, snad jen systém správy inventáře a bojových poplachů. Obzvláště druhý jmenovaný si vývojáři mohli úplně odpustit, poněvadž hráče jen zbytečně odrazuje od spontánního, časově nenáročného průzkumu prostředí.
Takový průzkum je ale stejně možný jen na jednom rozlehlejším místě, sloužícím mj. jako přístupový bod do lokací nesouvisejících s hlavním příběhem. Primární děj se naopak odehrává z velké části v koridorech plných logicko-fyzikálních hrátek, přičemž jejich poměr s frenetickými přestřelkami je namixovaný tak akorát na to, abyste se u žádné z herních složek nezačali nudit. Lokace jsou navíc i příjemně vertikální, a hlavně…
A hlavně jsou obvykle plné robotů, kteří si zcela jednoznačně zaslouží vlastní odstavec. Nejen že vypadají fantasticky ve statické podobě, další rozměr jim přidávají zejména vynikající animace. Ať už se jedná o humanoidy, drony nebo průmyslověji zaměřené kousky, všechny působí naprosto realisticky a dovedou v člověku vyvolat až nezvyklou dávku ambivalentních pocitů. Jistě, VOV-A6 Lab Tech s nepříliš slušivým pedoknírem není úplně stroj, se kterým byste zašli na pivo – ale u spousty robotů zejména z průmyslovějšího spektra sovětské výroby máte tak trochu nutkání sympatické kolosy spíše obejmout než vraždit. Tedy samozřejmě za předpokladu, že by se vás zrovna nepokoušely zavraždit ony…
TECHNICKÉ OKÉNKO STRÝČKA JOSIFANení všechno zlato co se třpytí, a nejinak je tomu i u Atomic Heartu. Hry pocházející z východní Evropy často provází nechvalná pověst, podle které si tyto tituly fanoušci musí obvykle dodělat a opravit sami. To naštěstí není případem díla od Mundfish, přesto minimálně zpočátku nepočítejte s technicky bezchybným zážitkem. Do problémů týkajících se recenzované verze lze zařadit např.:
V žádném z těchto případů se však nejedná o zásadní nedostatky, které by nemohla opravit první větší záplata. Na sestavě s Intel Core i5 11400F, 16 GB RAM a Nvidií RTX 3080 hra běžela ve 4K a nejvyšším nastavení (DLSS zapnuto v režimu kvality), a to obvykle znatelně nad 60 FPS. K pádům pod tuto hranici až na výše zmíněné případy nedocházelo. Konzole aktuální generace se hrou dle redakčních zdrojů také nemají problém. V době psaní recenze je ovšem otázkou stav verzí pro minulou generaci konzolí, na kterých Atomic Heart také vychází. Nesporné grafické kvality hry totiž vzbuzují jisté obavy… |
Dalším klíčovým aspektem Atomic Heartu je potom kvalita audio složky. Velmi povedené jsou prakticky všechny zvuky, hlavní pochvala však jednoznačně míří k soundtracku. Za tím originálním stojí takřka legendární Mick Gordon (novodobý Doom, Wolfenstein či Prey), přičemž skvělým doplněním je bezesporu i využití licencovaných písní. Jejich pestrost sahá od více či méně známých sovětských popových fláků přes hip hop a taneční odrhovačky až po klasickou hudbu. Do Mozarta, Vivaldiho či Verdiho občas zazní i tvrdý metalový riff a… Ačkoliv to zní naprosto příšerně, dá se s trochou nadsázky prohlásit, že v tu chvíli se vám z dystopického alternativního Sovětského svazu roku 1955 snad ani nechce odcházet.
Atomic Heart má své chyby – nedokonalosti, před kterými rozhodně nestačí jen přivřít oči. Jeho audiovizuální složka a zábavná hratelnost ovšem fungují tak skvěle, že si vlastně nepřeji nic jiného, než aby studio Mundfish okamžitě začalo pracovat na pokračování. Jestli je tohle pouhá prvotina těchto bezesporu šikovných vývojářů, směrem k jejich budoucí tvorbě jsou již teď na místě jen ta nejvyšší očekávání…
Verdikt
Atomic Heart vás svým audiovizuálem ohromí natolik, že rádi překousnete jeho dílčí nedostatky. Tak všichni sborově: „Buduj dobré hry, posílíš mír!“
