Recenze Tiny Tina's Wonderlands, bláznivé střílečky, která vás donutí se smát | Kapitola 3

Vaším nejvěrnějším přítelem na cestách budou pochopitelně zbraně, které se mohou v rámci žánru řadit mezi ty nejnápaditější. Narazíte na nejrůznější variace a kombinace pistolí, brokovnic, samopalů, raketometů, no zkrátka všeho, co střílí. Každá zbraň má několik vlastních statistik, které určují její uplatnění. Jelikož je Tiny Tina's Wonderlands věrná žánru looter-shooter, budete ze země a truhel sbírat zbraní opravdu hodně a náhodné generování jejich vlastností nevyhnutelně zapříčiní, že některé budou vašemu hernímu stylu vyhovovat více, a jiné méně.

Tak jako tak bude ale většina vybavení jen nepoužitelným odpadem, což může být po čase poněkud otravné. Tady bych opravdu ocenil možnost sebrat věc alternativním tlačítkem, které by ji do inventáře rovnou zařadilo mezi předměty určené k prodeji. Na druhou stranu hrou bez problémů projdete i bez toho, abyste odnášeli nepotřebný loot k prodejním automatům. Bez možnosti koupit si občas nějaký lepší prsten nebo brnění za peníze se jistě obejdete.

Musím ocenit možnosti nastavení ovládání, které jsou na poměry konzolových her rozhodně nadstandartní

Zbytečně velké množství, ve kterém se zbraně vyskytují, je ale snad to jediné, co jim mohu vytknout. Hned z kraje musím ocenit možnosti nastavení ovládání, které jsou na poměry konzolových her rozhodně nadstandartní. Kromě asistence a klasické citlivosti rozdělené do volného míření a pohledu skrze mířidla můžete nastavit třeba i mrtvé zóny. Nejen díky tomu se míření ovládá opravdu skvěle. K tomu navíc výborně zní a vaši nepřátelé velmi uspokojivě reagují na jednotlivé zásahy. Obyčejné střely je maličko zpomalí v postupu, ale větší exploze odhodí slabší jedince hned o několik metrů dál. Pocit z akce je asi tím hlavním tahákem hry, což je vzhledem k jejímu žánru už samo o sobě výhrou.

OPTICKÝ KLAM

Už samotné zbraně dokáží občas vytvořit na obrazovce pestrobarevné peklo. O nejpůsobivější vizuální rozptýlení se ale přesto postarají speciální schopnosti jednotlivých tříd postav. Každé zaměření hrdiny, kterých je celkem šest, nabízí hned dvě takové dovednosti. Mou oblíbenou se stalo sesílání trojice větrných vírů, které navíc samy lokalizují nepřátele a způsobují jim ledové poškození. K některým povoláním patří dokonce doprovodné postavičky, takže třeba já jsem se po většinu hry procházel s chodící houbou po boku, která soupeře pravidelně zahalovala do jedovatých mraků a nutno uznat, že byla v akci celkem užitečná. Kombinace všech zmíněných prvků a efekty útoků nepřátel dokáží způsobit, že občas ani nebudete vidět, kam vlastně střílíte. Přesto nemohu říct, že by mě to nějak obtěžovalo.

Většina objektů v herním světě postrádá detaily a spokojí se jen s rozmazanou plochou texturou

Sympatická barevnost a výrazná grafická stylizace velice dobře zakrývají, že kvalita grafiky je místy, kulantně řečeno, diskutabilní. Ani pohledné zbraně a přehnané efekty nezakryjí, jak je prostředí hry pusté a jednotvárné. Většina objektů v herním světě postrádá detaily a spokojí se jen s rozmazanou plochou texturou. Další výtka musí již tradičně zamířit k té nejtěžší disciplíně, kterou jsou modely postav. Zpracování většiny z nich úplně neurazí, přesto občas působí zbytečně prkenně a stejně jako okolní svět by snesly trochu péče navíc. Vymyslet zajímavé zasazení zkrátka nestačí.

Hra nabízí na Xbox Series X dva grafické režimy, přičemž jako výchozí je zvolený ten, který upřednostňuje kvalitu zobrazení při 60 fps. Vzhledem k tomu, že i mé netrénované oko při hraní na televizi s podporou variabilní snímkovací frekvence zaregistrovalo několik výrazných propadů, rozhodl jsem se v polovině hry přesedlat na režim 120 fps. Snížená kvalita obrazu byla na první pohled patrná, ale musím se přiznat, že v pohybu a akci mi to nakonec vůbec nevadilo a neměl jsem důvod se vracet.