Recenze Hell Is Us, temného příběhu o válce a traumatu, který si skládáte sami
Hadea je země plná jizev. Hell Is Us vás pozve do jejího nitra, ale nic vám neusnadní. Nenabídne jednoduché odpovědi, ani vás nebude vodit za ruku. Je to zážitek, který testuje trpělivost a odvahu vydržet chvíle ticha, kdy se zdánlivě nic neděje, a přesto se děje všechno.
Některé hry se snaží oslnit hlukem. Jiným „stačí šeptat“ a stejně vás pohltí. Hell Is Us patří do té druhé kategorie. Rogue Factor vybudovali svět, který působí živě, tajemně a bolestně zároveň. Hru jsem dohrál za zhruba třicet hodin a už teď vím, že se do Hadey vrátím. Ne proto, že bych musel, ale proto, že mě tam něco táhne zpátky.
Když Hell Is Us poprvé spustíte, máte pocit, že vstupujete do cizího místa bez jakékoli mapy, bez vysvětlení, bez vodítek. Hadea je rozervaná země, kterou zničila občanská válka, a všude kolem vidíte stopy bolesti. Města, kdysi plná života, jsou prázdná a mlčí a minulost, přítomnost i budoucnost se zde proplétají do jediného uzlu.
Fragmenty příběhu a mozaika tajemství
V kůži Rémiho, muže hledajícího vlastní minulost, vstupujete do světa, který vás nepřijímá s otevřenou náručí. Všechno je podáno po střípcích: polorozpadlé deníky, šepoty přeživších, symboly načmárané na zdi. Vyprávění vás nevede, jen naznačuje. A vy tak musíte skládat mozaiku sami. A právě to z Hell is Us dělá zážitek, který vás vtáhne hlouběji, než by dokázal jakýkoli zbytečně vysvětlující monolog. Atmosféra je tu králem. Opuštěné vesnice zejí tichem, které je skoro ohlušující. Chrámové komplexy dýchají dávnou historií a úzké podzemní chodby se chvějí napětím. Stopy války jsou všude. Po cestě nacházíte těla zavalená v troskách, rozházené zbraně, výjevy namalované krví na zdech a mrtvoly v podivných grimasách. Hadea působí skutečně živě, přestože se rozpadá. Má historii, kterou můžete číst z ruin, z ticha, z drobných detailů. Nikdy nemáte pocit, že hrajete „úroveň ve hře“. Vypadá to, jako byste procházeli skutečným místem, které tu existovalo dávno před vámi.
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Střední, částečně nastavitelná
- Základní herní doba: 30 až 40 hodin (pokud chcete vidět většinu obsahu, může to být i víc)
- Bude vás bavit: pokud máte rádi temné příběhy, pomalé objevování světa a atmosférické hry ve stylu Death Stranding nebo Elden Ring
- Nebude vás bavit: pokud chcete akční hru plnou jasných ukazatelů cílů a rychlý příběhový postup
A pak jsou tu Lymbické entity. Bytosti, které se objevují v nejtemnějších koutech Hadey. Nejsou to jen obyčejní nepřátelé, které musíte porazit, ale jakési fyzické projevy traumatu, jež země prožila. Jsou děsivé ne kvůli své síle, ale kvůli tomu, co symbolizují. Každé setkání s nimi působí jako střet s něčím starším než vy, něčím, co přetrvá i po vás.
Hra, která nerada vysvětluje
Hell Is Us vám nikdy neřekne, co si máte myslet. Nejsou zde lineární dialogy, žádné vysvětlující cutscény, žádné ukazatele cílů. Hra nechává vyprávění dýchat, někdy až k nesnesení pomalu. Občas dostanete jasný obraz toho, co se stalo, ale většinu času zůstává význam skrytý. A to je záměr. Válka je chaos. Trauma se nedá převést do jedné věty. Hell Is Us tenhle princip ctí do puntíku. Odměňuje zvídavé hráče a trestá ty, kteří očekávají přímé odpovědi. Při hraní jsem se několikrát přistihl, že si do telefonu dělám vlastní poznámky. Ne proto, že by mě hra zahlcovala informacemi, ale právě naopak, protože jich dává tak málo, že každý útržek má cenu zlata. A ten pocit, kdy se vám jednotlivé dílky skládačky spojí do jasného obrazu, je k nezaplacení.
Údery jsou pomalejší, promyšlené, záleží na načasování a trpělivosti.
Z popisu by se mohlo zdát, že Hell Is Us je spíš o objevování než o boji. A ona to je do jisté míry pravda. Souboje tu jsou ale nejsou tím, co vás bude držet u hry. Fungují jako prostředek, nikoli cíl. Celý systém sice čerpá inspiraci z „soulslike“ her, ale není kopírkou. Údery jsou pomalejší, promyšlené, záleží na načasování a trpělivosti. Každá zbraň vyrobená z Lymbické energie má svůj vlastní rytmus. Lehké čepele se používají jinak než těžké sekery nebo kopí. Glyphy přidávají aktivní schopnosti, které můžete kombinovat, a do toho vstupuje ještě dron, který slouží jak v boji, tak mimo něj.
Léčení pak funguje jinak, než byste čekali. Samozřejmě můžete používat lékarničky, ale mnohem efektivnější je jiný způsob. Obnovujete jej aktivním útokem, což vás nutí hrát agresivněji a přemýšlet nad tempem soubojů. To je chytrý prvek, který dodává boji napětí, protože vás nutí riskovat právě ve chvílích, kdy byste nejradši couvli. Není to ale bez chyb. Paleta nepřátel není příliš široká a i když jsou entity designově fascinující, po pár desítkách hodin už byste ocenili víc různých typů hrozeb. Občas také narazíte na momenty, kdy chybí rychlejší varianta silného útoku, což trochu narušuje plynulost. Ale i přes tyhle drobnosti jsem měl z boje dobrý pocit. Nepůsobí jako povinnost, ale jako přirozená součást cesty.
Hell Is Us ví, kdy mlčet, a právě tehdy je nejsilnější.
Krása v detailu
Vizuálně je Hell Is Us překvapivě působivé. Hrál jsem na klasické verzi PS5 a musím uznat, že hra běží plynule, bez záškubů a to, co Rogue Factor dokázali s omezeným rozpočtem, je obdivuhodné. Mlha se válí údolími, světlo proniká rozbitými okny, déšť se zachytává na kamenech a působí až hmatatelně. Každá textura má svůj účel, každý povrch nese stopu historie.
Zvukový design jde ještě dál. Když jdete ruinami, slyšíte vzdálené kroky, padající suť nebo neznámé hlasy, které možná existují jen ve vaší hlavě. Hudba se často stáhne úplně, aby vám dala prostor cítit prostředí, a vrací se jen ve chvílích, kdy má skutečně co říct. Hell Is Us ví, kdy mlčet, a právě tehdy je nejsilnější.
Verdikt
Hell Is Us vyniká atmosférou, světem a způsobem, jakým vypráví příběh mezi řádky. Nabízí hluboký zážitek pro ty, kteří jsou ochotni číst, naslouchat a zpomalit. A určitě se tak stává jednou z nejzajímavějších let posledních let. Na druhé straně trpí několika nedostatky v soubojovém systému, omezené variabilitě nepřátel a občas nevyváženém tempu.
