Recenze The Quarry, chabého hororu s pár světlými momenty | Kapitola 3

SLEDUJEME A NEPŘESKAKUJEME

The Quarry nedokáže naplnit očekávání ani ve chvílích, kdy se na ni díváme jako na hru. Dlouhé minuty, občas klidně i přes deset minut, se díváte na animované sekvence, kdy jen párkrát zvolíte odpověď A, nebo B. Na to jsme však z podobného typu her zvyklí a nejde o negativum v pravém slova smyslu. I dialogy se časem dostanou na únosnou úroveň a člověku vyloženě nedrásají nervy. Sice stále kroutíte hlavou nad rozhodnutími hlavních hrdinů a nad jejich evidentní ignorancí čehokoliv, ale i to vlastně zapadá do žánru slasher hororů. I když by si asi člověk v interaktivním filmu přál, aby i o těchto momentech mohl rozhodovat. V tomto případě si představuji, že vývojáři prostě nechtěli k zapeklité situace přicházet zajímavým a logickým způsobem, ale před hráče dají jako hotovou věc, že postava do toho temného zákoutí nakráčí sama.

Během sledování jednotlivých sekvencí nemá hráč možnost jakkoliv přeskakovat dialogy nebo jejich části. Na jednu stranu vývojáře chápu, na druhou stranu, když už mě tedy nechávají všechno pěkně odsledovat na první průchod, po dohrání hry by se pro prozkoumání dalších příběhových větví možnost dost hodila. Ostatně The Quarry vůbec není krátkou záležitostí, při standardním průchodu se dostanete přes 10 hodin určitě, pokud rádi vyzobáváte každé zákoutí, klidně dospějete někam ke 14 hodinám. A teď si představte, že si budete muset všechny ty jednou zhlédnuté slaboduché sekvence a dialogy vyslechnout znovu, abyste zkusili jiný přístup. Ne, děkuji. Sám jsem si dal jen kousek, ale druhé dohrání hned po prvním fakt nestálo za to. 

Vývojáři alespoň po prvním průchodu přidávají možnost třikrát změnit své rozhodnutí, pokud vede ke smrti některé z postav. Jestliže se tak vydáte do Hackett’s Quarry podruhé, případně si pustíte znovu některou z kapitol, najdete alespoň tady nějakou pomoc. Jenže pozor, jestliže jste klíčovou volbu učinili hluboko v čase, The Quarry vás klidně pošle pěkných pár hodin zpátky bez možnosti návratu dopředu. A teď si znovu dejte ty 4 hodiny stejných dialogů, co jste zrovna odsledovali, když ani jeden nemůžete přeskočit.

HRA JAKO TAKOVÁ

Vůbec nejhorší je ale The Quarry ve chvíli, kdy se vyloženě snaží být hrou. Adventurní sekvence, v nichž procházíte a prohlížíte jednotlivé lokace, jsou neskutečně zdlouhavé a nudné. Oblasti sice nejsou nijak rozsáhlé nebo složité, takže se v nich neztratíte, ale jestliže chcete najít každý kousek důkazů a tarotových karet, natáhnete si hru ještě o pěkný kus. A přitom právě střípky z historie Hackett’s Quarry jsou něčím, co dobře dokresluje příběh. Tarotové karty pak chcete využít v intermezzech, jelikož vám jasnovidkyně prozradí něco málo z budoucnosti. Ve věštecké kouli najdete třívteřinový úryvek toho, co se může stát. Na vás pak už je, abyste si z nejasné nápovědy něco vzali – vidíte toho málo, ale v kombinaci s popisem jednotlivé karty dokážete alespoň rámcově pochopit, co se může dít. Pro přežití vašich postav jde o nepostradatelnou pomoc. Jen najít ty zatracené karty.

i Zdroj: Hrej.cz / Miroslav Václavík

The Quarry postupuje standardně, jak jste zvyklí – na základě řady menších či větších rozhodnutí kreslíte osud hrdinů. Na konci vám pak mohou přežít všichni, nebo také nikdo. Velkou roli zde hraje návaznost, kdy jedno rozhodnutí na začátku může postavu pohřbít těsně před koncem (a proto je občas přetáčení pěkně peprné). Naprostá většina rozhodnutí má svou vnitřní logiku, kterou často rozklíčujete až zpětně. Ani tentokrát se vývojáři nevyhnuli situacím, kdy po vás chtějí, abyste zareagovali úplně proti logice a přirozenosti, protože hra. Vy tak nepracujete s tím, jak dělat co nejlepší rozhodnutí, ale snažíte se spíš odhadovat, kdy na vás vývojáři kují pikle, a kdy ne. Žádné novinky však v tomto směru nehledejte a pokud máte za sebou předchozí tituly studia, spíš se obávejte nepříjemného opáčka. Já – vzhledem k okolnostem – samotný princip nemohu shazovat.