Recenze The Quarry, chabého hororu s pár světlými momenty | Kapitola 2

TROCHA KRÁSY A NUDY

Už na první pohled je evidentní, že jestli v něčem bude The Quarry dominovat, tak v audiovizuálních kvalitách. Když se v prologu poprvé detailně podíváte do tváří protagonistů, jde ve 4K HDR podání o nádherný zážitek. Dostáváme se tak blízko uncanny valley, že každý pohyb ve tváři navozuje tísnivou atmosféru sám o sobě. Hra tmy, světel, záběry sledující dvojici zpovzdálí. Všechno v prvních minutách naznačuje, že se vrháte na koleje slušně napínavé srandy. Jenže po dohrání první části zjistíte, že slovo horor by se na přebalu hry spíš objevovat nemělo. 

Slušný začátek, který si příjemně hraje s neznámým a s napětím, se brzy promění v prostou hru ve tmě. Velký díl na tom má bezpochyby fakt, že většinu hlavních hrdinů nenávidíte, nebo v lepším případě jen nemáte rádi. Pracuje se tu sice v rámci mantinelů teen slasheru, ale v úvodní seznamovací pasáži dostanete vyrážku snad z každého dialogu. Nejenže máte pocit, že až na pár letních románků bylo cílem celého tábora vydržet spolu, protože si postavy navzájem vadí stejně, jako vám, ale že se autoři snažili cíleně ničit veškeré vazby, které byste si mohli vybudovat. Najdete zde běžné stereotypy v podobě namakaného sportovce, umělé modelky, zakřiknuté introvertky a další. A pokud se opravdu nesnažíte, neoblíbíte si vůbec nikoho. Uznejte sami, že je pak složité se o protagonisty bát, když jim vlastně tu smrt přejete.

První kapitola, jež následuje po krátkém prologu, je navíc prototypem nudy. Uši vám krvácí z dialogů, interaktivní film vás nenechá pořádně hrát (což není a priori špatně, ale v tomhle případě je) a pokud bych nemusel The Quarry recenzovat, asi bych v polovině úvodu odložil ovladač. Do šťavnatější části hry tak vstupujete ve skvělé výchozí pozici: nenávidíte hru i postavy. 

KDE JE TEDA TEN HOROR?

I když se přes úvodní negativa přenesete, chcete si užít trochu toho hororu, v němž rozhodujete o osudech hrdinů. A kdo ví, třeba jim i vrátíte těch pár imbecilních dialogů. Ne, ne, ne, špatně. Pojďme je vzít na milost, protože rádi hrajeme hry a cílem je být dobří. O postavy se staráme a snažíme se je udržet naživu.

i Zdroj: Hrej.cz / Miroslav Václavík

Jakmile se tedy pustíte do dalšího hraní, neustále čekáte, že něco přijde. Jde o klasický postup, který horory používají k napnutí atmosféry a nahnání pozorovatele do kouta, kde mu do obličeje vrazí pořádný strach. Takže čekáte jednu kapitolu, čekáte druhou kapitolu. V okolí se dějí trochu zvláštní věci, v okolí se pohybují lidé a zvířata, kterých byste se měli aspoň trochu bát, ale nic. A to nejsem žádný milovník hororů s nervy z oceli. Po pár kapitolách totiž zjišťujete, že ani snaha o napětí, ani nějaké důvody pro obavy neexistují. Z The Quarry se tak stává běžná adventura, kde je jen o trochu méně světla než normálně.

Postupem času se sice dostáváte pod pokličku zapeklité situaci, kvůli níž není „další běžná noc“ tak běžnou, ale vývojáři trestuhodně nechávají všechny zajímavější situace žalostně nevyužité. A když se nakonec dozvíte o hlavním zlu, nejenže už jste právě tohle rozuzlení posledních pár hodin čekali, ale zároveň se vám potvrdí, že se touhle snahou vývojáři spíš pokusili veškeré napětí zahodit. I těch bafaček – jednoduchých berliček pro každého tvůrce hororu – je tu málo a dokázal bych je napočítat na prstech jedné ruky. Prostě se člověk nebojí. Naštěstí i přes přihlouplou zápletku je příběh jako takový vyprávěn zajímavým způsobem, který vás baví dál rozkrývat. A i když člověk už po třech hodinách tuší, že ve finále přijde zklamání, jednotlivé segmenty světa a příběhu fungují překvapivě příjemně. Jen ne jako horor.