Recenze Šmoulové: Mise Zlobýl, veskrze průměrné plošinovky | Kapitola 2
Seznam kapitol
Umí se smát i prát a každý má je rád, i vy je račte znát – šmouly! Kam přijdou, tam je šou, skáčou a tancujou, vysocí jsou na dva couly. Že všechno dovedou, to není náhodou, zkrátka to s přírodou koulí!
Šmoulizér dokáže „vyléčit“ oblast zamořenou zlobýlem, umí také zneškodnit kteréhokoli nepřátelského obyvatele a vůbec šmoulovi poskytuje mnoho dalších výhod. Postupem hrou totiž tento výtvor moderní šmoulí technologie dostane několik vylepšení. Později je možné po omezenou dobu létat, šmoula získá možnost rychlého úskoku (dash) nebo se zvýší účinnost útoku z výšky. A to je milí čtenáři vše, protože mnoho dalších možností ve hře nečekejte. Je to nejspíše dáno tím, na koho je Mise Zlobýl cílena, a proto je potřeba, aby nebyla zbytečně překombinovaná.
TADY SE TO ZAŠMOULILO!
Hra je rozdělena do pěti oblastí, které při svém putování postupně navštívíte. Kromě šmoulí vesnice a přilehlého lesa navštívíte i bažiny, hrad nebo Gargamelovu sluj. Tato prostředí můžete libovolně procházet a vracet se do nich, jelikož se některá místa stanou přístupnými až později. Vše je závislé na tom, jakými schopnostmi zrovna disponujete. Když zrovna nejdete po přesně vytýčené cestě za příběhovým posunem, můžete cestou uzdravovat nakažená místa nebo hledat skryté sběratelské předměty. Pokud se vám podaří posbírat všechny, dostanete za to nějakou vypečenou odměnu (třeba novou barvu šmoulizéru).
Graficky titul působí celkem standardně. Ze začátku bude dítě jásat z barev a stylizovaných reálií šmoulího světa. Nicméně jsem hned druhým pohledem zjistil, že hra trpí několika grafickými nedodělky (propadání se mapou, zasekávání o překážky, glitchování objektů a další), obecně jí chybí smysl pro detail a vůbec jsem si připadal, jako bych hru hrál spíše na druhém PlayStationu než na aktuální generaci. Nicméně protože jde o trojrozměrnou hopsačku, která je svým pojetím podobná hrám jako byl Croc nebo třeba Tonic Trouble z let dávno minulých, dostihl mě při hraní jakýsi závan nostalgie, který mě celou dobu hraní táhl dál.
Nebo vám pro změnu hra vůbec neřekne, kam se vydat a vy dlouze bloudíte.
Skáčete po plošinkách, dokud nezačne zlobit fyzika. Mohl bych zde napsat příběh o tom, jak mě frustrovaly zdejší houby, které slouží jako odrazový můstek pro vyšší skoky. Mnohokrát se totiž stalo, že se místo odrazu postava svezla a většinou to znamenalo pád ze srázu anebo do vody, která je úhlavním nepřítelem všech šmoulů. Jakýkoli dotek hladiny má za následek smrt, protože se plavání v hodinách šmoulování bohužel neučilo. Můj výčet musí nutně obsahovat i s prominutím dementní systém nápovědy, kdy vám sice hra ukazuje kam jít, ale cíle se nedoberete, protože se šipka zasekne a nehodlá se posunout dál. Nebo vám pro změnu hra vůbec neřekne, kam se vydat a vy dlouze bloudíte ve snaze najít vodítko k tomu, co máte vlastně ve hře dál dělat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
