Recenze Crimson Desert, nevybroušeného diamantu na poli open-world her
Crimson Desert slibuje velké dobrodružství v otevřeném světě, ale realita ukazuje, že ambice nestačí. Výsledek je působivý, ale ne bez problémů.
Hra Crimson Desert na sebe od prvního oznámení strhávala pozornost jako ambiciózní projekt, který chce redefinovat open-world hry. Vývojáři lákali na obrovský svět, realistické souboje a technickou úroveň odpovídající nové generaci konzolí. Očekávání tak byla vysoká a nebylo pochyb o tom, že půjde o jeden z nejvýraznějších titulů poslední doby.
Povedlo se tedy korejským výbojářům dotahnout tuto megalomanskou akci do úspěšného konce?
- Doporučená cena: 1799 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Základní herní doba: 60+ hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi obrovské otevřené světy a spousty aktivit
- Nebude vás bavit: Pokud vám vadí těžkopádné ovládání a horší technický stav na PS5
Bratři ve zbrani
Na začátku hry se ujmete role Kliffa, který patří do klanu Graymanes. Klan je inspirován jak vikingskou, tak i skotskou kulturou, kterou můžeme znát z filmů jako Statečné srdce či Highlander, přece jen i přízvuk jednotlivých členů klanu připomíná mluvu bodrých Skotů.
Jedné osudové noci se ale do tábora vyřítí nepřátelský klan Black Bears vedený jejich zuřivým vůdcem Myurdinem a celý váš klan je rozprášen a Kliff zdánlivě zabit. Jenže po sledu záhadných událostí se Kliff ocitá v království Hernand, které je jednou z provincií světa Pywelu. A zde začíná Kliffova cesta za pomstou a typickou záchranou světa před obřím zlem.
Pokud ale čekáte nějaké hluboké a srdceryvné vyprávění, Crimson Desert vám ho nenabídne.
Bohužel je vidět, že Crimson Desert bylo původně tvořeno jako MMORPG a příběh se dodělával stylem „aby tam něco bylo“. Kliff je sice záměrně bez charakteru, aby se hráči mohli do postavy sami vžít, ale myslím, že aspoň nějaké charakterové rysy by hlavní postava mít mohla, nebo aspoň říct více než jednu větu. Z vedlejších postav mi tak přirostl nejvíce k srdci orkský vazoun Oongka, který toho paradoxně moc nenamluví, ale jako postava a dobrý přítel Kliffa skvěle do příběhu zapadá. Což se nedá říct o asi nejvýraznějším členovi Graymanes, Yannovi, který sakruje a nadává na každém kroku a jeho horká hlava vás kolikrát dostane do problémů.
Příběh v Crimson Desert je vlastně taková typická MMORPG berlička, která spíš slouží ze začátku jako rozšířený tutorial a posléze jako průvodce po všech lokacích Pywelu. Pokud ale čekáte nějaké hluboké a srdceryvné vyprávění, Crimson Desert vám ho nenabídne.
Svět jako na dlani
V čem ale naopak Crimson Desert exceluje, je naprosto obří otevřený svět plný nejrůznějších biomů, fauny a flóry a hlavně spousty míst k objevování. Ve světě Pywelu vás čeká nespočet aktivit, díky kterým klidně po 40 hodinách ještě nevytáhnete paty z prvního království Hernandu. Můžete plnit vedlejší questy, chytat zločince, vařit jídlo, dobývat zpět zabrané pevnosti a tábory, či si udělat armádu koček a navléct je do roztomilých brnění. Pakliže budete chtít objevovat zbytek světa, můžete narazit na horské oblasti, kde si musíte dát pozor na chlad a zimu, nebo naopak na žhavé a vyprahlé pouště, které mohou být smrtící díky nebezpečnému žáru.
Explorace se ale neodehrává jen na zemi, na nebi jsou totiž záhadné stavby, které budete postupně objevovat a řešit na nich nejrůznější hádanky. V tomhle ohledu mi hra připomíná poslední dvě Zeldy, kde explorace s puzzly také hrají důležitou roli v samotné hratelnosti.
Jak že se to dělalo?
Samotný gameplay je trošku příběh sám o sobě. Crimson Desert má hodně unikátní rozpoložení ovládání, které navíc nejde změnit. Nechybí ani taková „zrůdnost“ jako skákání a interakce s předměty a lidmi na jednom tlačítku. Pokud Kliff nezachrání svět, tak aspoň bude mistr světa ve skoku vysokém.
Hra nabízí strom dovedností, které si odemykáte pomocí Abyss artefaktů, jež získáváte explorací a plněním questů a výzev. Můžete si tak udělat svůj osobitý build zaměřený na rychlost, sílu či bojové umění. Bohužel hra v tomhle ohledu je hodně zahlcující a kolikrát se vám stane, že na vyřešení hádanky musíte použít nějakou schopnost, kterou jste použili naposledy před 20 hodinami.
Zatímco některé můžete porazit s prstem v nose, tak ostatní se můžou stát vaší noční můrou
Boj se pak opírá o systém staminy a rychlé souboje. Základní nepřátelé jsou jednodušší na poražení, ale křivka obtížnosti létá nahoru a dolů u jednotlivých bossů. Zatímco některé můžete porazit s prstem v nose, tak ostatní se můžou stát vaší noční můrou. K tomu si člověk připočte ještě frustrující design arén, špatnou kameru a IK útoky bossů a PTSD je na světě. Samozřejmě někomu větší obtížnost určitě udělá radost, ale hráči, co chtějí u hry relaxovat a posouvat se v příběhu, se musí obrnit velkou trpělivostí, nebo jít na několik dalších hodin sbírat lepší gear. Několikrát se mi například stalo, že skoro mrtvý boss mě vyhodil z arény, než jsem stihl doběhnout zpět, tak mě hra vyhodila s tím, že jsem nesplnil úkol.
Hodně velký grafický kompromis
Hru jsem recenzoval na základní verzi konzole PlayStation 5 a tady přichází velký kámen úrazu. Hra bohužel na konzoli neběží moc dobře a jestli budete chtít hrát na režim výkonu s 60 snímky, tak se připravte na nehezký grafický downgrade. V režimu výkonu vám během putování vyskakují ze země kytky a objekty, kameny získávají tvar a když se dostanete do větších potyček, tak vám FPS klesnou rychleji než pěna natočeného piva při horkém dni. V režimu kvality je sice obraz o poznání lepší, ale zase na úkor 30 FPS, které vás budou brzdit při rychlých soubojích. Hra nabízí sice i režim Balance, což by měl být nějaký kompromis mezi výkonem a kvalitou, ale já osobně jsem nějaký zásadní rozdíl pouhým okem nepoznal.
Již zmíněné ovládání a interakce/skok k hratelnosti také dvakrát nepřidají. Jednotlivé útoky a schopnosti mají tak prstolomné schéma, že v rychlém bossfightu ani nestihnete udělat vámi navolené kombo. Pokud je vám Kliff nesympatický, tak po nějaké době se k vám do družiny přidá Kliffův orkský přítel Oongka a bojovnice Damiene. Tyto postavy si můžete také vylepšovat jako Kliffa, ale největší problém přichází v tom, když chcete pokročit v hlavním příběhu. Tam vždy musíte hrát za hlavního hrdinu, takže pokud jste si ho dostatečně nevylevelovali, boss z vás udělá mastný flek. Hraní za jiné postavy tak nedává před dohráním příběhu žádný smysl a snad vývojáři z Pearl Abyss tento problém nějak vyřeší.
Frustrace nepřichází jen z technického stavu a bojů, ale i z jednotlivých úkolů a interakce s prostředím. Ve spoustě případů budete zmateně běhat kolem dokola a přemýšlet, jakou schopnost vůbec máte použít, a když už na to přijdete, tak ještě přichází ta těžká část realizace. Myslím, že se budu budit ještě dlouho ze spaní, když si vzpomenu, jak jsem nedokázal připojit zlomenou ruku k soše a trvalo mi to opravdu několik pokusů a ztracených nervů. Některé hádanky jsou intuitivní, ale nad některými designovými rozhodnutími zůstává rozum stát.
Když hra chce nabídnout vše
Crimson Desert nelze upřít jednu věc, a to, že tuhle hru miluji a nenávidím zároveň. Je to rozhodně hra, která není určená pro širší publikum, ale když vám sedne, tak ve světě Pywelu můžete utopit stovky hodin a stále nacházet něco nového. Bohužel k dokonalosti PS5 verze chybí vyladěný technický stav a opravy bugů, které vám opravdu dokáží zkazit během vteřiny zážitek z jinak nádherného a živoucího světa. V tomhle ohledu bych spíše doporučil si zahrát na pořádně nadupaném herním PC.
Pearl Abyss neúnavně pracuje na opravách a aktualizacích, tak doufejme, že jednou Crimson Desert vystoupá mezi přední místa nejlepších open world her.
Verdikt
Crimson Desert je ambiciózní open-world RPG, které dokáže nadchnout svým rozsahem, množstvím aktivit a silnou explorací. Zároveň ho ale výrazně brzdí technický stav na PS5, nevyvážený gameplay a slabší příběh, který nedokáže hráče plně vtáhnout. Jde o titul plný kontrastů – na jednu stranu návykový a pohlcující, na druhou frustrující a místy až nedotažený. Pokud vám sedne, utopíte v něm desítky hodin, jinak vás spíš vyčerpá.
