Recenze příběhové kampaně Call of Duty: Modern Warfare 2 - Infinity Ward to opět dokázali | Kapitola 3

CRAFTING?!

Zmíněná mise je asi to nejhorší, co v kampani potkáte, naštěstí se ale nachází přibližně v polovině hry a navazují na ní další akční a kvalitní počiny, tudíž se nad tímto zážitkem spíše pousmějete, než že by vás naštval. V zápětí totiž dorazí vskutku nečekaný mechanismus.

Crafting.

Oh boy.

Ne, naštěstí se nemusíte bát, že by se z Call of Duty stalo další Far Cry, i když se to v té půl hodince (a závěrečné misi), kdy funkci craftingu využíváte poměrně intenzivně, může zdát. Implementace craftingu ale dává z hlediska příběhové zápletky smysl a zpětně musím říct, že to jinak akční řežbu hodně ozvláštní. Crafting není nijak složitý a suma sumárum si můžete vyrobit asi šest předmětů, jako je špachtle, mina nebo kouřový granát. Všechny výtvory slouží primárně k tomu, abyste odlákali nepřítele a dostali se do nějaké lokace, případně jednoho z protivníků zneškodnili a opět přesedlali na dobře známé palné zbraně. Suroviny naleznete rozeseté v různých obchůdcích či opuštěných bytech a stejně jako animace ve zbytku hry jsou i krátké scénky výroby těchto pomocníků zpracovány perfektně.

Šlo bez diskuze o velký risk, který ale Infinity Ward vyšel, a to i ke konci příběhu, kdy se zase hra přemění do  menší strategické hříčky, to ale nechám jako překvapení pro vás. Osobně se mi tento přístup moc líbí, jde totiž jen o krátké úseky nových funkcí, které ale celkový zážitek doplňují, zvěčňují, ale zároveň na ně ihned navazuje taktický postup k cíli a extrakce. 

Navíc, z celého příběhu sálá atmosféra daného momentu. Letošní díl se sice nepouští na podobně tenký led emocí, jako bylo hraní za dítě při invazi ruské armády, i přes to se ale setkáte se zabíjením civilistů, vypalováním domů a dalšími válečnými zločiny. Ani v tomto ohledu Call of Duty nezklamalo, opět se nemohu vyvarovat srovnání s filmovým zážitkem, který vás naplno vtáhne do děje. Pomáhá tomu i velice zajímavá práce s kamerou, která se někdy snaží napodobit skutečný pohyb kameramana - třeba když seskočí hlavní postavy i “kameraman” z vrtulníku, kamera se zachvěje. Do paměti se mi vryl i záběr kamery, která jede “po zemi” a těsně před postavou se zvedne do výšky jejího obličeje. Úplně jsem si v tu chvíli dokázal vybavit, jak jsme na takové scény zvyklí u filmů.

MÁŠ MŮJ HLAS

Takto. Je zcela jasné, že Call of Duty si opět koupí miliony hráčů bažících po bezmyšlenkovitém pobíhání v multiplayeru, nahánění levelů a odemykání Battle passu. Pro ty je kampaň pouze bonusem, na který se možná těší, ale rozhodně to není rozhodující faktor. Avšak po prvním dílu víme, že se k sérii vrátila i řada hráčů, kteří po multiplayerové části Call of Duty vůbec netouží – bavila je kampaň a jsou ochotni si hru koupit jenom kvůli ní. 

A právě z pohledu takového hráče jsem se snažil celou kampaň odehrát. Tedy brát příběhovou část prakticky jako samostatnou hru. A i přes těch několik výtek, které jsem v recenzi zmínil, musím říct, že i Modern Warfare 2 stojí jenom za tu kampaň. Dostanete kompaktní akční zážitek, který je sice z hlediska herního času spíše jednohubkou, ale za to opravdu pořádně nacucanou. Příběh o záchraně světa je vyprávěn zajímavým způsobem, který přinese i příběhové zvraty. Především to ale všechno skvěle vypadá a skvěle se hraje. Infinity Ward to zkrátka opět dokázali.