Recenze PC verze multiplayeru Call of Duty: Modern Warfare 2 - definice střílečky s porodními bolestmi | Kapitola 2
Seznam kapitol
Poslední dva díly Call of Duty mě upřímně moc nezaujaly. Zatímco u Black Ops Cold War jsem nadával na nepochopitelný návrat ke starému enginu, Vanguard se sice honosil plynulejšími animacemi, ale celkový přesun do druhé světové války mi taky nebyl po chuti. Ve výsledku jsem ale nemusel litovat, jelikož jsem stále hrál Warzone, dokud Activision nepřidal novou mapu a pohyb po vzoru Vanguardu, čímž pro mě skončil i ten...
DLOUHÁ DÁLNICE
Trošku nechtíc jsem se dostal k tomu, co všechno dělá Modern Warfare 2 skvěle. Faktem je, že kdyby jakákoliv ze zmíněných věcí nefungovala, asi by byl celý letošní díl odsouzen k záhubě. To ale není, můžeme se tak dostat k dalším věcem, které jsou možná lehce kontroverzní – a především cílí na skutečně fanoušky Call of Duty, kteří se sérii věnují více. Předchozí kapitola se totiž soustředila spíše na ty, kteří se multiplayerovým střílečkám spíše vyhýbají a neví, zdali je nové „codko“ pro ně. Další odstavce jsou ale už skutečně zaměřené na niche věci.
Každý rok se v Call of Duty řeší mapy. I když se od roku 2019 můžeme začít bavit také o větších oblastech pro rozsáhlé režimy Ground War či Invasion, gró série stále zůstávají menší mapy. Ty se tentokrát nerozlišují na velikosti podle počtu hráčů, v základu se totiž všechny hrají šest proti šesti. A to je někdy problém.
Je potřeba si uvědomit, že stejně jako zbytek komunity mám i já každý rok problém s některými z map. Každému vyhovuje něco jiného, letošní výběr je ale dle mého skutečně zvláštní. Vůči minulosti se zde totiž prakticky nesetkáte se skutečně malou mapou. Část kolbišť je tvořena s budovou uprostřed, okolo které je otevřený prostor. Další jsou poměrně klasické mapy s různými chodbičkami, úkryty a zdmi. Netradiční je Taraq, rozbombardovaná vesnice, která je rozlehlejší a nabízí otevřený prostor napříč celou mapou. Potěší také Crown Raceway, tedy předělané emirátské závodiště Formule 1, se zdejšími garážemi a karavany, které vypadají opravdu hezky.
Vůbec nejkontroverznější mapou (po Valderas Museum, které se z bety do plné verze neprobojovalo) se stala Santa Sena Border Crossing. Zasazením jde o hraniční přejezd do USA a fakticky jde o dálnici plnou aut. Vůči klasickým mapám v Call of Duty se tak nebavíme o „čtvercovém“ rozložení, ale o dlouhém pruhu silnice. Jedním z kritizovaných prvků jsou právě auta, která jsou na silnici naštosovaná za sebou a kromě toho, že vybuchují, také slouží jako skvělý úkryt pro campery. Mně osobně se mapa zamlouvala, její design mi přijde v kontextu série nejen inovativní, ale také velice chytře vymyšlený. V centru dálnice se totiž nachází autobus, sloužící jako jasná barikáda mezi dvěma týmy – campeři se zde rozhodně najdou, ale ruku na srdce, ti jsou úplně všude.
Je ale pravda, že letos při vydání chybí nabídka nějakých skutečně bláznivých map typu Nuke Town nebo Shipment. A tady přichází problém s hodnocením letošního dílu. Jsem si prakticky jistý, že jedna nebo obě zmíněné varianty nakonec do Modern Warfare 2 přijdou. V tuhle chvíli ale chybí a kdo ví, jak dlouho to bude trvat. K Modern Warfare 2 je na jednu stranu nutné přistupovat jako k hotovému produktu, na druhou stranu se ale hra bude neustále vyvíjet, a to třeba už za dva týdny, kdy dorazí první sezóna s novým režimem DMZ i Warzone 2.0. Kdo ví, jak bude tento režim vypadat, a třeba jestli se změní další segment hry, kde se tvůrci snažili inovovat – tedy levelování zbraní.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
