Recenze Far Cry 6, guerillové jízdy zbytečně velkým otevřeným světem | Kapitola 3
Seznam kapitol
Přestože podpora Assassin's Creed Valhalla ještě nějaký čas potrvá, dalo by se říct, že Eivor už vystřílel skoro všechny šípy. Je načase předat otěže zase někomu dalšímu. Do sedla tentokrát naskočí Dani Rojas, který (nebo která, to už záleží čistě na vás) na ostrově Yara chystá velkolepý převrat. Máme tady další Far Cry.
PRAVIDLO ČÍSLO 298: OPEN-WORLD HRY NEMUSEJÍ BÝT S KAŽDÝM DÍLEM VĚTŠÍ
Možná jste si všimli, že se Ubisoft pravidelně chvástá, že je aktuální díl mnohem větší než jeho předchůdce (platí pro Far Cry, Assassin’s Creed, ale třeba i Watch Dogs). Nikdy jsem nepochopil, jak by taková informace mohla někoho přimět k investici do hry. V případě Far Cry 6 se jasně ukazuje, že větší rozloha může být i na škodu. Ostrov Yara je totiž až nesmyslně velký, což docela bolí během cestování. Jasně, beru argument, že si můžu budovat skrytá útočiště a obsazovat kontrolní body kvůli rychlému cestování. Já se ale raději přesouvám v autě. V garáži ostatně máte hned několik dobových bouráků a občas je prostě potřeba protáhnout šrouby.
Po grafické stránce nejde o kdovíjak pohlednou záležitost. Ano, byly zde momenty, kdy jsem se musel zastavit a udělat si obrázek, jindy jsem si ale říkal, že jde přinejlepším o průměr.
Přiznám se, že jsem si momenty za volantem opravdu užíval, byť byly někdy až příliš dlouhé. Jízdní model je příjemně arkádový, škoda jen, že v rádiu nic kloudného nehrají. Že si můžu po světě nasbírat flashky s 15 dalšími písničkami? To není argument pro fakt, že hraje stále dokola to samé. Dvě dostupné stanice jsou prostě málo, obzvlášť pokud se věnují stejnému žánru, občas jsem ani nepoznal, že se písnička změnila. Zhruba ve třetině hry jsem rádio vypínal hned, co jsem usedl za volant a raději poslouchal zvuk historického motoru.
Mohl bych samozřejmě pomluvit i fyziku některých předmětů, které po malém ťuknutí nárazníkem létají desítky metrů daleko, ale to neudělám, protože očekávám, že se podobné drobnosti s dalšími updaty vyřeší. Řekl bych ale, že už nedojde na zaplnění prázdných měst a vesnic. Na to, jak je svět Far Cry 6 velký, zde vlastně skoro nikdo nežije. A nemyslím si, že je důvodem nepříznivá politická situace. Města a vesnice zejí prázdnotou, když už někoho potkáte, děje se tak v rámci mise. Jako by snad vývojáři ani nepočítali s tím, že byste se na místě mohli zjevit jen tak.
PRAVIDLO ČÍSLO 329: O VÝSLEDKU ROZHODUJE OČEKÁVÁNÍ
Tak jsme na konci. Během hraní jsem celou dobu přemýšlel, jakou známku si Far Cry 6 vlastně zaslouží. Asi se sluší dodat, že po grafické stránce nejde o kdovíjak pohlednou záležitost. Ano, byly zde momenty, kdy jsem se musel zastavit a udělat si obrázek, jindy jsem si ale říkal, že jde přinejlepším o průměr. Po příběhové stránce mě Antón Castillo ani syn Diego nedokázali ničím zaskočit, čas strávený v přítomnosti dalších postav byl ale nakonec docela fajn. A z herního hlediska jde o standardní akční jízdu, člověk se jen musí smířit s tím, že dělá to samé stále dokola, tedy útok na konkrétní místo, nebo jeho obrana, což je sem tam proloženo přepadovkou konvoje a dalšími drobnými odbočkami.
Těžko se odpouští stupidní umělá inteligence, prázdná města a některé nevkusné prvky, přes srdce nemůžu přenést ani experimentování s third-person pohledem. Ale i přes všechna ta lehce kousavá pravidla musím říct, že jsem se bavil. Možná je to tím, že jsem příliš nečekal. Věděl jsem, že Ubisoft servíruje standardní Far Cry, do kterého napumpoval pár změn, aby se neřeklo, že jde pouze o přeskinovanou pětku. Pokud vám to stačí, není co řešit. Pokud vás formule série baví, bude vás navýsost bavit i šestka. Sbalte kufry a jeďte si prožít vlastní převrat. Viva la revolución!
Pokud ale toužíte po změně, budete muset počkat, s čím Ubisoft přijde příště.
Verdikt
Šestka působí trochu jako pokusný králík, na němž Ubisoft zkouší zbytečné změny, které možná implementoval jen z toho důvodu, aby se hra za každou cenu odlišila od předešlého dílu. Pod nánosem bizarností se ale stále skrývá klasické Far Cry.