Recenze Far Cry 6, guerillové jízdy zbytečně velkým otevřeným světem | Kapitola 2

PRAVIDLO ČÍSLO 125: KOŇSKÁ ZDECHLINA DOBRÝ DOJEM NIKDY NEUDĚLÁ

V minulé kapitole jsem nakousnul změny oproti předchozím dílům, plynule tedy navážu jednou pozitivní úpravou. Ubisoft si dal velkou práci, aby v propagačních materiálech upozornil na skutečnost, že po vás armádní jednotky nebudou střílet jen tak na potkání, což je nešvar známý z pátého dílu. Dovedu si představit, že kdyby se úprava zpětně dostala i do Far Cry 5, vyzněl by celý zážitek mnohem lépe. Vojáci nyní tasí kvéry pouze pokud k nim vy sami přistupuje se zbraní v ruce, případně v situacích, kdy se chováte podezřele, třeba když se ve 120 km/h snažíte projet skrze kontrolní stanici.

Zvířata mám rád, tady jsem si ale nevybral. Upřímně – vypadá to fakt divně, když za vaším autem neustále “sprintuje” krokodýl.

Zároveň ale s politováním musím říct, že jde snad o jedinou věc, za kterou můžu umělou inteligenci ve Far Cry 6 pochválit. Občas mi přišlo, že jsem spustil první hru od Ubisoftu. Antón Castillo evidentně vůbec nedohlíží na výcvik svých mužů, jejich počínání v boji je totiž naprosto tristní. Trochu na mě působili jako sebevražední atentátníci, třeba v případě, kdy se mě snažili zlikvidovat protipancéřovou střelou – pokus proběhl uvnitř budovy, střelec ji do mě napálil ze dvou metrů, takže zlikvidoval hlavně sám sebe. Běžně se také stává, že vojín vrhne granátem a následně dosprintuje na místo dopadu, zřejmě aby mohl zkontrolovat, zda je vržená trhavina skutečně smrtící. O taktice vůbec nemůže být řeč, vojáci na vás prostě napřímo nabíhají, ti chytřejší se občas schovají za bednu. Zkrátka nic moc. A to jsem mnoho nečekal.

Na nízký intelekt ale trpí i všudypřítomná zvěř. Slípky zobou zrní zásadně uprostřed silnice, na kolem projíždějící vozidla ani nereagují, vlastně se ani nic nestane, když si to náhodou namíříte skrz hejno. Nejhůře jsou na tom koně, kteří zde slouží jako alternativní dopravní prostředek. Když je něco vyleká, namíří si to na silnici pod kola nejbližšího protijedoucího vozu, o moc lepší to není ani v případě, kdy v sedle nesou NPC. Zdejší kovbojové totiž zvíře absolutně nezvládají, takže je beztak většinou čeká bolestivá smrt. Tolik mrtvých koní jsem snad v žádné jiné videohře neviděl, kam se hrabe Red Dead Redemption. A to jsem ještě nemluvil o kohoutích zápasech. Řekl bych, že ochránci zvířat brzy Ubisoftu vyhlásí válku.

PRAVIDLO ČÍSLO 167: KROKODÝL NA SILNICI NEPATŘÍ

Ubisoft vám zároveň hned na začátku hry představí jakousi nadstavbu k soubojům. Jak už bylo řečeno, zbraně si odbojáři vyrábějí z recyklovaných plastů, šrotu a smetí. Není žádný problém namontovat na ně různé modifikátory. Správně byste se měli připravit na každou chystanou přepadovku. Nejprve si přes smartphone zjistit, jak vypadá výbava nepřítele a podle toho se pak přizpůsobit. V případě, že vojáci hlídkují pouze v košilích, stačí střelivo určené pro měkké cíle. Pokud se ale nasoukali do taktické vesty a nasadili přilbu, je potřeba nasadit modifikaci v podobě průrazných střel. Pak jsou zde ještě výbušné nebo třeba zápalné projektily. To aby byla větší sranda.

Zcela upřímně ale řeknu, že jsem systém příliš neřešil. Průrazné střelivo se mi zdálo efektivní ve všech případech, tak jsem u něj zůstal. Zbraní je na ostrově dost, pokud ale budete mít zájem o lepší, musíte se po nich porozhlédnout v rámci speciálních průzkumných misí, případně zkusit třeba minihru Los Banditos.

- |

- |

- |

- |

Ve finále nemůžu úplně říct, že bych si před vstupem do hlídaného tábora pracně zjišťoval rozmístění jednotek, jejich výbavu a pozici alarmu. Něco takového se vyplatí jen na nejvyšší obtížnost, kdy už se člověk musí trochu více starat o to, co se děje kolem něj. Bez mučení také přiznám, že jsem se téměř celou hru obešel bez zvířecího společníka. Zvířata mám rád, tady jsem si ale nevybral. Upřímně – vypadá to fakt divně, když za vaším autem neustále “sprintuje” krokodýl.