Recenze Beasts of Maravilla Island, Pokémonu Snap z Lidlu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Tak jej tady máme zase. Mnozí by mohli namítat, že pojem „letní sucho“ můžeme díky pandemii rovnou rozšířit na sucho dvouleté, pokud na sobě ovšem v těchto horkých měsících pozorujete nechuť k běžnému AAA paření, možná se, stejně jako já, uchylujete do područí nezávislých titulů.
RADOST NEMÁM!
A nejde ani tak o technické zpracování, které přirozeně nepatří mezi špičku. Všechny problémy ostrovu Maravilla si vlastně jdou krásně naproti, aby se setkaly uprostřed a vytvořily nepříliš zajímavý, a hlavně naprosto zapomenutelný zážitek. Například na průzkumné části lze krásně pozorovat onu nezkušenost týmu – od gumově působícího pohybu přes zvláštní design světa až po nezajímavé herní mechanismy. Sluší se sice poznamenat, že Beasts of Maravilla Island jsou vlastně studentským projektem dovedeným do stádia projektu komerčního, jak ale dokazuje třeba domácí Ghostory, i v takovém případě se dá vyvarovat zbytečných chyb a prohřešků.
3D prostředí je z hlediska herního designu samozřejmě mnohem náročnější než pixelovaté 2D v brněnské hříčce, ani pokus o empatii ale bohužel nezabránil tomu, abych si na tropickém ostrově připadal jako v levné plošinovce z roku 2003. Pohyb (včetně chvílemi zlobivé kamery) člověku nečiní radost, skákání ani sprint neexistují a všechny úrovně jsou tak malé, že si při jejich průzkumu připadáte spíše jako při jízdě na kolejích. Situaci nezachraňuje ani občasné lezení po liánách či několik jednoduchých environmentálních hádanek. Během hraní se všechny zajímavé prvky objeví jen párkrát, a ačkoliv vám hra hned na začátku představí například mechanismus pískání, pořádně jej využijete jen v nápadité, leč zoufale osamělé minihře.
O PTAKOPICÍCH A KROKOVYDRÁCH
Ve třech biomech („běžný“ prales, kouzelný les a pustina) na vás pak čeká zhruba čtyřicítka unikátních zvířat a několik desítek prazvláštních rostlin, jejichž focení je hlavní náplní hry. Bohužel příběhových okamžiků, ve kterých musíte zdejší faunu zachytit v konkrétních pozicích nebo u specifických činností, je jako šafránu. Většinu doby tak stačí vytáhnout foťák a zcela náhodně fotit okolí. Překvapivé je, že vám to hra nejen dovolí, ale dokonce vás v takovém „flákání“ i podporuje – i miniaturního tvora totiž můžete zachytit na 20 metrů, přestože sami nemáte páru, co vlastně fotíte.
Drtivou většinu doby navíc máte před objektivem nepříliš zajímavé zástupce zdejší fantaskní fauny, konkrétně obojživelníky, ptáky a hmyz. Ano, ze všech zajímavých druhů zvířat si tvůrci do hry zvolili zrovna tyhle. K dobrému jim nelze přičíst ani fakt, že se zdejším roztodivným druhům neobtěžovali vymyslet jakékoliv příběhové pozadí. Mimo jména vám o zdejší havěti neřeknou ani zbla – tahle žába je červená, tamta zelená a brzy přiskáče modrá. Chceš vědět více? Smůla. Bližší informace jsou dostupné jenom ke čtyřem hlavním potvorám – s těmi v rámci úrovní interagujete častěji, díky čemuž vás jako hráče přirozeně zaujmou mnohem více.
Je vlastně hrozná škoda, že vývojáři ostatním zvířatům nevěnují tolik pozornosti, jako právě ptákopicím nebo krokovydře. V krátkých příbězích zaostřených na hlavní čtyřku má totiž člověk z objevování jejich návyků mnohem lepší pocit, než u náhodného fotografování takřka anonymních brouků a kapradin. Nedostupnost jakékoliv formy bestiáře už ovšem nelze svést na chybějící zkušenosti týmu, to už je opravdu spíše lenost. Ostatně technická složitost takového řešení není nijak závratná a napsat tři řádky textu ke každé potvoře je otázka několika hodin, maximálně dní.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
