Battlefield 2042 Recenze Recenze Battlefield 2042, střílečky, která ztratila svou duši

Recenze Battlefield 2042, střílečky, která ztratila svou duši | Kapitola 3

Radek Raudenský

Radek Raudenský

19. 11. 2021 15:40 11

Seznam kapitol

1. NĚCO JINAK 2. NE VŠECHNO NOVÉ JE DOBRÉ 3. JE VĚTŠÍ SKUTEČNĚ LEPŠÍ? 4. HAZARDNÍ ZÓNA JAKO PODPORA 5. PORTÁL DO MINULOSTI

Oblíbená série stříleček Battlefield se vrací do přítomnosti, nebo spíše blízké budoucnosti a chce opět uzmout korunu krále multiplayerových akcí. Na startu ale velmi výrazně klopýtá a především v části přinášející klasickou hratelnost série jde o velké zklamání. Proč?

Reklama

Když jsem uvažoval nad 2042, přišlo mi vtipné, jak se vlastně dva největší konkurenti – tedy Call of Duty a Battlefield – snaží navzájem vykrádat. Call of Duty přineslo do Modern Warfare velice zajímavý prvek, a to Ground War. Veskrze nešlo o nic špatného, bylo naprosto jasné, že tím chce Activision dodat svým hráčům alespoň kousek Battlefieldu do typické hektické hratelnosti Call of Duty. Mělo k tomu dobré předpoklady - zatímco Battlefield se pořád zabýval minulostí, Modern Warfare nabízelo moderní zbraně i techniku. Nakonec se ale režim moc neuchytil a Call of Duty od Ground War upustilo.

Jenže teď mám takový dojem, že Call of Duty tehdy dokázalo Battlefield vytěžit lépe, než to dokáže DICE. Tato série vždy lákala na velké mapy, o tom žádná. Jenže už v Battlefield V byly rozměry kolbišť někdy za hranou. Běžet několik minut k bodu, zatímco se vůbec nic neděje a vaší jedinou myšlenkou je, ať po těch dvou proběhnutých minutách alespoň neumřete během dvou vteřin – to prostě nebylo úplně ono. Subjektivně to dobře řešil mód Rush, který soustředil všechno dění na jedno, maximálně dvě místa. A u Battlefield 2042 mám tentokrát pocit, že něco jako Conquest už vůbec neexistuje – buď jdete hrát Breaktrough, nebo jakýsi roztahaný Team Deathmatch.

Recenze Battlefield 2042, střílečky, která ztratila svou duši
i Zdroj: Hrej.cz

Rozměry map se totiž s Battlefield 2042 ještě posunuly. Směrem nahoru, samozřejmě. Mapy jsou větší, větší a ještě větší. Popsat slovy rozměry největší mapy Breakaway pomalu ani nejde. Jenže to není posun k lepšímu, přesně naopak. Když jste hráli Conquest nebo Breakthrough v minulých dílech, cítili jste díky citlivému map designu týmovou sounáležitost. Ne ani kvůli tomu, že ještě ve hře existovaly třídy, ale hráči se pohybovali na více místech ve skupinkách. Conquest v Battlefield 2042? Na klíčových bodech se rozpoutá prachobyčejný Team Deatchmatch. Zhruba polovina serveru se nachází na jednom, maximálně dvou bodech a neustále se zabíjí. Jakmile jsou vlajky více než 400 metrů od sebe, nikdo se o ně nezajímá. Jednou za čas na dané místo přijede auto se samotářem, který bod obsadí a už zase mizí. Navíc výplň map neexistuje, ve většině případů jsou oblasti prázdné, bez zajímavých opěrných bodů, o které by bylo nutné bojovat.

Což o to, časem jsem na tyhle pravidla hry – tedy 120 hráčů ve zteči na jednom bodě – chtě nechtě přistoupil. Budiž, je to tupá zábava. Ale mám pocit, že jsem ve válce? Dává mi Battlefield ochutnat svou typickou atmosféru? Ani náhodou. Vůbec. Proč? Kde je ten problém? Kam se vypařilo to kouzlo?


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT 

  • Doporučená cena: 1549 (PC), 1799 (old-gen), 1999 (next-gen)
  • Česká lokalizace: Ne
  • Základní herní doba: Dokud vám nepovolí nervy
  • Výhodnější balíček: Hru si zahrajete i skrze EA Play (10 hodin trial za 5 euro) či EA Play Pro (neomezeně za 15 euro)
  • Hráči na serveru: Zatímco next-gen a PC podporují 128 hráčů na serveru, old-gen se musí spokojit se 64 hráči

Dlouho jsem nad tímto jevem přemýšlel. Na první příčinu sem přišel už v betě. Je jím (nový) pohyb. Vaše postava se totiž pohybuje jako toporný dřevěný panák. I když jsem DICE avizovalo, že bude pohybový systém stavět na tom z Battlefield V, nestalo se tak. Je naprosto jasné, že se v tomto případě naopak stavělo konkurenci. Jediná animace, která vám jakž takž dává najevo, že hrajete za lidského vojáka, je sprint. Skrčení se nebo snad lehnutí si je prostě po vzoru Call of Duty jen rychlý pohyb po vertikále. Battlefield V vám dával z hlediska pohybu spoustu možností a hlavně jste cítili “živou hmotu”. Když jste si lehli, mohli jste se přetočit na záda a viděli své nohy. Při skrčení jste mohli „běhat“. U rohů objektů se postava sama vyklonila. U výbuchu jste si zakryli oči nebo vás tlaková vlna odhodila. Mohli jste se přitáhnout na vysoký objekt, který jste přelezli. U všech pohybů jste mohli jakoby periferně vnímat hráčovo tělo. Paleta animací byla velmi bohatá, díky čemuž vaše postava skutečně evokovala živou bytost. Vše, co jsem výše popsal, v 2042 chybí. Žádné vyklánění, vidění vašeho těla, animace navíc. Nic. Přichází neoblíbený pocit toho, že jste jen poletující zbraň.

Pokud se vzdálíte od boje, řekněme na střechu mrakodrapu nebo na kopec, a půl kilometru od vás probíhají boje, neslyšíte nic.

Battlefield vždy měl skvělé ozvučení, které do uší jasně bušilo, že tady jste ve válce. Prakticky neexistoval okamžik, kdy by si váš zvukový aparát mohl odpočinout. U 2042 toho odpočinku máte celkem dost. Když se pohybujete přímo v boji, není to špatné. Nazvučení zbraní je dobřé, výbuchy správně úderné a patrné jsou i další detaily. Ale pokud se vzdálíte od boje, řekněme na střechu mrakodrapu nebo na kopec, a půl kilometru od vás probíhají boje, neslyšíte nic. Vidíte střely, výbuchy, dokonce i blížící se tornádo, ale po zvuku byste stejně tak dobře mohli ležet někde na pláži bez turistů. Výjimkou je snad jen průlet stíhačky nebo vrtulníku doprovázený skvělým přidruženým zvukem těžké mašinérie.

Se zvuky se ale pojí také postavy, a tam je to otřes a děs. V předchozích dílech působili zranění vojáci realisticky. Zápas začínal a vedoucí skupin mohli zapískat na píšťalku, postavy spolu prohodily pár slov a hlavně – když zemřely, řvaly jako o život. Bylo to někdy až nepříjemné, ale v dobrém slova smyslu. Před vámi přece leží umírající vojáci a prosí o pomoc nebo smilování. Víte, co řve specialista ve chvíli, kdy se rozhodnete přeskočit křečovité válení po zemi? „Nechoďte ke mně! Nechci vaší pomoc! Běžte bojovat! Nechoďte sem!“. Podobné rádoby hrdinské řeči ale opět úplně nabourávají atmosféru.

Recenze Battlefield 2042, střílečky, která ztratila svou duši
i Zdroj: Hrej.cz

Ještě jeden důvod by se našel, a to je absence epičnosti. Něčeho velkolepého. Cože? Že se do hry vrací levolution? Že se blíží přírodní katastrofy? Inu, v trailerech asi ano. Během 20 hodin, které jsem dosud ve hře strávil, jsem třikrát narazil tornádo, což je asi fajn, ale nula, opakuji NULA levolution akcí. Vím, že by ve hře mělo čekat odpálení rakety na mapě Orbital – jenže této mapy jsem se tak přehrál v betě, že jsem jí účelně vynechával – dále vytažení dveří na Renewal a… dál upřímně netuším. Protože jsem se s levolution nikde nepotkal. Kde je chyba? Asi v tom, že je každá mapa natolik obrovská a případně změny v tomto kontextu tak minimalistické, že je zkrátka nepostřehnete. Nemělo toto být jedním z taháků 2042? 

Co z toho vychází? Že jen ve velmi málo případech se cítím jako v Battlefieldu. 2042 totiž nemá ani atributy válečných dílů jako je 1 nebo V, kde jsem se nechával omámit atmosférou a cítil jsem se jako jeden z vojáků, a zároveň nemá ani čisté hratelnostní kvality starších dílů jako je 3 nebo 4. Tomu zase brání obrovská otevřená mapa a hlavně zoufalá snaha hratelnost maximálně zrychlit. Ve většině případů jsem tak měl jeden pocit – že hraji o něco rozpláclejší Call of Duty.

BOD ZLOMU

O stupínek lepší situace panuje v režimu Breakthrough, kde se mapa vždy rozloží jen na dva body. Hru sice trápí stejné problémy – pohyb, zvuky – ale hráči si v tomto případě více pomáhají. Je tu vidět více medi… tedy specialistky Falck, která medika v podstatě nahradila a která vám pomáhá znovu se dostat na nohy, popřípadě do vás nastřelí léčící injekci. Po zemi se povaluje víc rozházených krabic s municí, tanky se snaží krýt postup jednotek, prostě zase hra připomíná víc Battlefield než Call of Duty.

-
i Zdroj: Hrej.cz
-

Jenže ani tady to není bezchybné, tentokrát z pohledu technického stavu. Optimalizace totiž vázne, a to dost. Jedno z velkých zklamání, které letošní Battlefield přináší je to, že nepřináší grafický benchmark, rozhodně ne. Asi za to může souhra více nedostatků – hra vychází ještě na starou generaci konzolí a navíc přináší servery se 128 hráči, což už je na hardware celkem velká výzva. Nemůžu říct, že by hra vypadala ošklivě, má v sobě ale takový podivný „kreslený“ element, který mi moc nesedí. Velice rychle si na něj zvyknete a v praxi hra vypadá lépe, než na videích, bohužel je to ale zvláštní krok. I přes nijak oslnivou grafiku ale vázně optimalizace. Na slušné sestavě s i7-9700 a RTX 2070 Super mi hra u Breakthrough běžela jen na 60-40 snímcích za sekundu a bylo úplně jedno, jestli jsem měl detaily posunuté na na nejnižší nebo nejvyšší hodnoty. Framerate padá hlavně při střelbě, což je docela zásadní problém. Bohužel jde zřejmě o kombinaci efektů a pohybu mnoha hráčů, v Hazard Zone i Portalu totiž framerate tolik nekolísá.

STUDIA

 

Na Battlefield 2042 nepracovalo pouze DICE či DICE LA (dnes Ripple Effects), jak bývalo zvykem. EA vkládalo do titulu tak velké naděje, že do vývoje nahnalo i EA Gothenburg, Criterion (studio muselo kvůli Battlefieldu odložil další díl Need for Speed) a Industrial Toys. Chvíli tak na hře pracovala pomalu půlka celého brandu EA.

Jestli přišly i dobré změny? V betě jsem si pochvaloval úpravu zbraní přímo v boji. Ta je sice stále fajn, jenže se jí podřídila úprava zbraně jako taková. Připevňování příslušenství ke zbrani je velmi zmatené, nesrozumitelné a obecně zpracované úplně špatně. Přímo ve hře je sice kruh s volbami á la Crysis rychlé a vhodné řešení, nakonec jsem si ale uvědomil, že stejně většinou volím jeden typ zbraně, který pak používám většinu hru – lákání na akční a taktické střídání kolimátoru se tak alespoň v mém případě úplně minulo s realitou. Za skutečně jediný dobrý nápad tak hodnotím přivolávání vozidel pomocí tabletu, skrze který si také můžete zavolat Rangera, malého robotického pejska, který toho poměrně dost vydrží a je to nebezepčný nepřítel pro nepřátele. 

I když ale zatím zním možná až extrémně negativně, ve výsledku není Battlefield úplně katastrofický. Po čase jsem si zvykl na zběsilejší hratelnost, která mě, možná i díky pravidelnému hraní Warzone, docela chytla. Přišel jsem na chuť i specialistům a u hraní se bavil. Ale vím, že to z 2042 rozhodně nedělá dobrou hru a že tohle není klasický Battlefield. 2042 jsem si tak přesunul do úplně jiné škatulky her. Je to prostě další střílečka, do které dojdu, když náhodou dostanu chuť tupě střílet. Nejdu za zážitkem, atmosférou nebo nějakou cíleplnou hratelností. Jdu si prostě a jednoduše jenom zastřílet. Škoda.

-
i Zdroj: Hrej.cz
-
Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama