Chceš-li mír, připravuj válku – s Ondřejem Podhorným o výrobě nejen vojenských simulátorů v Bagira Systems
Seznam kapitol
V minulé reportáži z Bagira Tech, české pobočky Bagira Systems, jsme si ukázali, jak pokročilé simulátory v Brně vznikají. Jak ovšem vznikla samotná firma, které armády její řešení využívají a co s tím vším mají společného České dráhy? Na to a mnohem více jsme se zeptali člověka nejpovolanějšího – Ondřeje Podhorného, spoluvlastníka firmy.
Na návštěvě v Bagira Tech, aneb jak se v Česku tvoří opravdové vojenské simulátory?
Brno je mnohdy označováno jako město herních vývojářů. Ostatně o tom, že v druhém největším městě České republiky vzniká…
Hrej.cz: Po vysoké škole jste začínal jako běžný programátor a přes pozice product managera a project managera jste se postupně dostal až do pozice spoluvlastníka v Bagira Systems. Mohl byste ve stručnosti popsat Vaši cestu?
Ondřej Podhorný: Programovat jsem prakticky začal až na vysoké škole – samotné programování mě bavilo, ale nebavila mě škola jako taková. Do ní jsem tedy skoro nechodil a na kolejích jsem si místo toho stahoval knížky o tom, jak programovat hry. Už na vysoké škole jsem pracoval na vedlejší fakultě jako vědecký pracovník na projektu, který se jmenoval TransCAT, což byla GIS (GIS – Geografický informační systém – pozn. autora) aplikace. Bylo to poměrně vtipné, protože na téhle fakultě jsem pracoval jako vědecký pracovník, zatímco na vlastní fakultě jsem většinu doby propadal skrze svoji mrzkou docházku (smích).
Lidé z Havoku řekli izraelské Bagiře, že máme v Česku nejlepší programátory…
Po škole jsem chtěl dělat hry, ale herních firem u nás bylo poměrně málo, takže jsem přijal nabídku na vývoj softwaru pro řízení leteckého provozu v Ostravě. Po půl roce jsem se vypracoval do pozice hlavního programátora a byla to zajímavá práce, vydržel jsem tam zhruba dva a půl roku. Pak mě to přestalo bavit a zase mě to táhlo ke hrám, ale zaujala mě tehdy i nabídka firmy E-COM, která se zabývala tvorbou simulací – prakticky tím, co dnes děláme v Bagira Systems. Tam jsem za šest let vystřídal více programátorských i manažerských pozic a seznámil se se svým současným společníkem Martinem Jandlem, jehož otec E-COM založil a v roce 2015 prodal Saabu (firmě vyrábějící bojové letouny Gripen).
S Martinem jsme se spřátelili a rozhodli se založit vlastní firmu, no a shodou okolností v té době izraelská Bagira spolupracující s irským Havokem přemýšlela o založení pobočky v České republice – lidé z Havoku jim totiž řekli, že tady máme nejlepší programátory. Z minulosti pak znali Martinova otce, kterého kontaktovali, no a ten jim přirozeně dohodil vlastního syna (smích). Tehdy započala jednání a po nějakých čtyřech měsících jsme se dohodli, odešli ze Saabu a po pár měsících na úřadu práce byla v listopadu 2015 založena česká Bagira.
Zmiňoval jste Havok, myslíte tím známý engine?
Ano, izraelská Bagira v roce 2014 koupila licenci Havoku (tehdy vlastněného Intelem), ale nebyl to úplně ten Havok známý z dnešních her. Když vznikla česká Bagira, začali jsme s Havokem také spolupracovat. Jenže zrovna během našeho školení v Dublinu prodal Intel Havok Microsoftu, a ten simulační část úplně zařízl. Havok nám tehdy poskytl zdrojové kódy a řekl nám, že si s nimi můžeme dělat prakticky co chceme. Nebylo to ideální, ale dost nám to rozvázalo ruce a engine jsme si začali upravovat dle vlastního uvážení. Dodnes nám z tehdejšího Havoku nezůstalo prakticky nic, protože jsme si všechno přepsali k obrazu svému. Původní je jenom jedna malá část rendereru, ale ostatní funkce jako streamování terénů, modely, particles (částice), senzory nebo osvětlení jsme si tvořili od píky.
Bagira má mimo hlavního sídla v Izraeli pobočky i v České republice, USA, Švýcarsku a Nizozemsku. Liší se jednotlivé části portfoliem a spolupracují mezi sebou?
Jedna pobočka existuje dokonce i v Peru, ale vývojová centra jsou jen dvě – Izrael a Česká republika. Zbytek zajišťuje marketing nebo podporu stávajících kontraktů. Bagira obecně funguje tak, že klientům dodává nejen samotný software, ale i celou simulátorovou učebnu a lidi, které má zákazník k dispozici za účelem nastavení, ovládání a všeobecné podpory. Menší lokální pobočky tedy primárně zajišťují právě tuto podporu. Co se týče rozdělení prací mezi Izraelem a ČR, tak vedení sídlí v Izraeli, kde také primárně probíhá vývoj instruktorské aplikace a některých backendových komponent. V Brně naopak dochází hlavně k vývoji softwaru a hardwaru – softwaru ve smyslu grafického a simulačního enginu, za hardware pak považujeme tréninkové zbraně nebo pozorovací zařízení.
Kolik zaměstnanců tedy pracuje v Brně?
Momentálně je nás zhruba 60.
V portfoliu máte mj. velmi věrné virtuální lokace vytvořené na základě reálných míst. Jakým způsobem sháníte podklady?
Občas si je sháníme sami, kdy si například kupujeme data z GIS, většinou ale podklady dodává zákazník. Od něj často dostáváme jen footprinty budov (soustava polygonů, které reprezentují lokaci, tvar, rozměry a oblast budovy – pozn. autora), na základě kterých je dovedeme pomocí vlastního softwaru vygenerovat. Zákaznická data jsou také zpravidla kvalitativně na vyšší úrovni než podklady z veřejných zdrojů. U Izraele pak často narážíme na to, že některá data jsou přísně utajovaná a nemůžeme tady s nimi přijít do styku. Proto máme část lidí tvořících virtuální podklady i přímo v Izraeli.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
