Chceš-li mír, připravuj válku – s Ondřejem Podhorným o výrobě nejen vojenských simulátorů v Bagira Systems | Kapitola 3
Seznam kapitol
V minulé reportáži z Bagira Tech, české pobočky Bagira Systems, jsme si ukázali, jak pokročilé simulátory v Brně vznikají. Jak ovšem vznikla samotná firma, které armády její řešení využívají a co s tím vším mají společného České dráhy? Na to a mnohem více jsme se zeptali člověka nejpovolanějšího – Ondřeje Podhorného, spoluvlastníka firmy.
Říkal jste, že Vás herní vývoj nejen při studiu lákal. Během šmírování Vašeho LinkedIn profilu jsem narazil na informaci, že jste se v minulosti účastnil i herních konferencí, např. pražské Game Developers Session. Existuje tedy nějaká přímá souvislost mezi herním průmyslem a Bagirou?
Dá se to tak říci, většina našich programátorů hraje hry a má je ráda. Ostatně máme tady spoustu lidí, kteří dříve dělali v herních studiích, např. v 2K Czech nebo Cryteku. A je tady třeba i kluk, který dříve pracoval v brněnských Altar Games. To je vlastně celkem vtipné, že jsem dřív chodíval na jeho přednášky na konferencích a před půl rokem nastoupil k nám (smích).
A jak jste na tom Vy sám, přiklonil jste se čistě na stranu simulací a dnes už Vás herní vývoj neláká?
Velká výhoda simulací tkví v tom, že si člověk osahá spoustu reálných věcí a má také příležitost zjistit, jak vlastně fungují. Do herního studia by se mi úplně nechtělo – já jsem sice zvyklý pracovat pořád, ale to jen proto, že mě to baví (smích). A zcela na rovinu – jednou z našich výhod oproti herním studiím jsou i mnohem lepší pracovní podmínky.
A co takhle s vašimi simulačními zkušenostmi založit vlastní herní studio? Na příkladu série Arma jde vidět, že realističtěji pojaté střílečky jsou u hráčů poměrně populární...
Přemýšleli jsme o tom a vlastně stále přemýšlíme, pořád to máme v hlavách. Ale ta simulační část nás momentálně vytěžuje natolik, že jsme se k tomu prakticky ani nedostali. Udělali jsme interně některé kroky, abychom se ke hrám dostali blíže, ale tam to zatím skončilo.
Běžné hry vývojáři podporují maximálně několik let, kdežto nás v kontraktech zavazuje třeba dvacetiletá podpora…
Dovedl byste shrnout, v čem konkrétně se vaše produkty liší od běžných populárních válečných sérií typu Call of Duty nebo Battlefield?
Těch rozdílů je nespočet. Tyhle hry jsou samozřejmě arkády – hezké arkády, ale s realitou mají pramálo společného. Jsou zábavné, člověka dovedou opravdu vtáhnout do děje. V tom tkví jejich další výhoda, protože si hráč ve víru akce přirozeně nevšímá některých detailů, které díky tomu herní vývojáři nemusí řešit. Naše simulace jsou naopak dělané tak, aby se na nich mohl cvičící naučit veškeré reálné postupy, které potřebuje. Z pohledu hráče je to vlastně hrozně nudné a utahané (smích). Klademe důraz na úplně jiné aspekty, třeba i délka podpory je řádově odlišná. Běžné hry vývojáři podporují maximálně několik let, kdežto nás v kontraktech zavazuje třeba dvacetiletá podpora.
Dostáváte feedback i od samotných armád, máte u nich úspěch?
Velkou výhodou simulátorů je to, že cvičící mohou prakticky kdykoliv trénovat cokoliv. Např. Holanďané mohou ze základny okamžitě spustit výcvik v asijském pralese, v létě mohou trénovat zimní scénáře, v zimě naopak letní. Šetří jim to spoustu času i peněz a občas u nich zkouší tréninky i armády okolních zemí, takže panuje všeobecná spokojenost. Cvičící by si občas přáli, aby byly simulace vizuálně o něco hezčí, ale my jim svorně vysvětlujeme, že jsme bohužel limitovaní dnešním hardwarem. Ten rozdíl je v tom, že při hraní Gears of War se pohybují v jedné ulici s deseti potvorami. My jim naopak simulujeme terén o velikosti 10 000 čtverečních kilometrů, ve kterém se nachází pět tisíc různých entit.
Dovedete si tedy představit, že se v dohledné budoucnosti posunete k fotorealistickému grafickému zpracování?
Určitě, brzdí nás právě jen současný hardware.
Kam chcete Bagiru posouvat do budoucna?
Naším dlouhodobým cílem je stát se jedničkou na trhu v pozemních simulacích.
Bagira je stále poměrně malou firmou, ale i přesto dovedeme v zakázkách porážet i mnohem větší společnosti, například Airbus, nebo velké zbrojovky.
Jak se dá takový úspěch změřit?
Velice jednoduše, úspěšností v zakázkách. Je totiž důležité poznamenat, že Bagira je stále poměrně malou firmou – dohromady s Izraelí je nás asi 220, ale i přesto dovedeme v zakázkách porážet i mnohem větší společnosti, například Airbus (celkem 125 tisíc zaměstnanců, počet zaměstnanců v samotné simulační divizi však není veřejný – pozn. autora), nebo velké zbrojovky. Můžeme si totiž k zákazníkům dovolit mnohem osobnější vztah a jsme mnohem flexibilnější – dovedeme například v krátkém čase připravit super demo, které klienty přesvědčí, aby do toho šli s námi. Již teď jsou navíc s našimi systémy zákazníci opravdu spokojení. Důkazem je třeba i to, že na největší světové simulační výstavě I/ITSEC v americkém Orlandu jsme měli členy holandské armády přímo na stánku. Kdyby s našimi produkty spokojení nebyli, určitě nás na místě nepodpoří…
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
