Na návštěvě v Bagira Tech, aneb jak se v Česku tvoří opravdové vojenské simulátory? | Kapitola 3
Brno je mnohdy označováno jako město herních vývojářů. Ostatně o tom, že v druhém největším městě České republiky vzniká například světoznámá Mafia, Shadowgun nebo Arma, jste již pravděpodobně někdy v minulosti slyšeli. Věděli jste však, že pouhých pár kroků od hlavního nádraží vznikají pokročilé vojenské simulátory, využívané armádami po celém světě? Pokud ne, je mi ctí vás seznámit s Bagira Systems, resp. s brněnskou pobočkou Bagira Tech – technologiemi nabitou firmou, která sice herní studio na první pohled připomíná, ale v realitě dalece překonává.
„CÍTÍŠ TO TAKY?“
Poslední zastávkou na mé exkurzi Bagirou se stal projekt CBRN Simulation (Chemical, Biological, Radiological, Nuclear Simulation), tedy virtuální tréninkový systém pro incidenty a krizový management. CBRN se svou povahou mírně liší od ostatních zkoušených simulátorů, zabývá se totiž zejména detekcí a následnou evakuací v případě výskytu nebezpečných látek. Pravděpodobně nejzajímavějším prvkem projektu je pak zejména jeho provedení. Cvičící totiž čelí nebezpečí v reálném světě, jako detektor jim pak slouží jejich mobilní telefon s CBRN aplikací a tagem.
Jednou z předností projektu je jeho adaptibilita v prostoru – pro využití v konkrétních budovách je na pracovištích instalován komplexní sledovací systém, venkovní použití pak funguje prostřednictvím signálu GPS. Trenér určuje průběh scénáře na svém tabletu, přičemž kromě živé mapy šíření má k dispozici hned několik možností jeho ovlivnění. Tím základním je určení místa výskytu, typu a množství nebezpečné látky. Pracovníkům ve výcviku je pak určena role, typ ochranného obleku a druh detektoru a podpůrného vybavení (lékarnička, voda aj.). V průběhu výcviku pak může jednotlivým cvičícím házet pod nohy další klacky v podobě děr v obleku, nefunkčního detektoru či dalšího ohniska šíření.
Konkrétní měřící zařízení se cvičícím zobrazuje v CBRN aplikaci a pokud jste dočetli až sem, nejspíše vás nepřekvapí, že je vymodelováno na základě skutečných přístrojů a jeho jednotlivé ovládací prvky jsou do jednoho plně funkční. Všechny virtuální přístroje navíc disponují aktivními displeji a vyluzují reálné zvuky v závislosti na míře detekce škodlivé látky. Testerka Míša mi v tuto chvíli s úsměvem na rtech popisuje zděšení lidí v okamžiku, kdy se zlověstným chrčením virtuálního dozimetru zkoušela tréninkový scénář na ulici před kancelářemi. A já kolemjdoucí plně chápu, protože audiovizuální ztvárnění přístrojů je opravdu věrné.
Jak už je v Bagiře dobrým zvykem, i šíření unikajících látek je simulováno s co nejvyšší přesností a unikající plyny tak plně respektují všechny podstatné znaky okolí. Některé látky se prakticky nešíří, jiné se drží hlavně u stropů, všechny však zohledňují vlivy vnějších i vnitřních konstrukcí. Cvičící mohou v rámci výcviku ošetřovat zraněné či sejmout vzorek látky pro analýzu, musí se však mít na pozoru, protože i jejich zdraví je samozřejmě – byť jen virtuálně – ohroženo. Projekt je mimo armády určen zejména hasičům, kteří se s podobnými situacemi mohou relativně běžně setkat i v běžném výkonu profese.
Po kontaminaci všemi možnými nebezpečnými látkami se můj pobyt v ústředí Bagira Tech nachýlil ke konci. Díky virtuální povaze všech nebezpečí jsem naštěstí odešel po svých, v každém případě však pln dojmů a nových zážitků souvisejících s technikou, o jejíž existenci jsem dříve prakticky netušil. A to jsem během několikahodinové návštěvy ani zdaleka neviděl vše – pro kompletnější průřez portfoliem tedy doporučuji navštívit oficiální webové stránky společnosti.
