Články na téma Q&Hrej

Posledních několik let bylo plných různorodých odkladů a tento rok nebyl ničím výjimečný. Spousta titulů, u nichž se vývojáři kasali jistým vydáním, se nakonec dočkala odkladu na příští rok. Které z nich nejvíce zasáhly naše redaktory?

Hry ve hrách jsou často oblíbenou záležitostí obrovských tříáčkových her, které se tímto způsob snaží alespoň trochu okořenit svou hratelnost. Někdy jde o dost repetitivní záležitosti, jindy naopak o perfektně vymyšlené hříčky, které by z fleku mohly aspirovat na samostatné hry. Jaké to jsou?

Herní sucho se rozjelo naplno a kromě menších indie her se prakticky žádných velkých novinek nedočkáváme. Je tedy ideální čas na to, abychom opět otevřeli naše herní knihovny a pustili se do odškrtávání restů. Jak to zvládá naše redakce?

Did I ever tell you what the definition of insanity is? Insanity is doing the exact… same fucking thing… over and over again, expecting… shit to change.

Herní průmysl je úzce spjat s fyzickými předměty, které skalním fanouškům dále připomínají jejich oblíbené tituly. Ať jsou to celé sběratelské edice, nebo jenom kusé předměty jako sošky, plakáty nebo třeba trika a hrnky. Jsou naši redaktoři tak zapálený, že do těchto věcí investují peníze?

Jsou studia, která jsou dost možná přeceňovaná. Na druhé straně se ale v herním průmyslu zcela jistě pohybuje řada vysoce kvalitních týmů, které vydávají skvělé hry, ale mainstream si je zatím nenašel. Koho považuje naše redakce za underdoga?

Když se ponoříte do nějaké hry, její začátek je stěžejní. Podle něj se často rozhodujeme, zdali u hry zůstaneme či nikoliv. Někdy je ale intro, opening nebo jakkoliv tomu řeknete, tak nabitý, že na něj vzpomínáte i několik let po dohrání. Mají naši redaktoři takovou hru?

Herní sucho naplno propuklo a kanály nových her jsou naprosto vysušené. Okurky krásně rostou a někteří z vás možná marně hledají záchranu na večerní nudu. Co hrají naši redaktoři během herního sucha?

I po spoustě odkladů se před námi rýsuje nabitý konec roku, který nabídne celou várku velkých i menších her. Na které z nich se redakce nejvíce těší?

Hraní her by sice měla být aktivita, při které se uvolníte, některé tituly jsou ale pravým opakem. I když nás baví, dokážou nás pěkně vydeptat či dokonce rozzuřit. Není pak výjimkou, že při těchto situacích lítají vzduchem myši, sluchátka, ovladače či pěsti do televize. Jste také takovým hráčem, nebo dokážete udržet své emoce při zemi?

S hrami plnými ostrých tesáků, krve a upírské tematiky obecně se poslední dobou roztrhl pytel. Hrami dlouhodobě spíše přehlížený motiv se vrátil se sérií Vampire: The Masquerade nebo obrovsky úspěšnou novotinou V Rising. V redakci jsme tedy po delší hibernaci obnovili formát Q&Hrej a zavzpomínali na naše nejoblíbenější hry s upíry. Paličku česneku s sebou!

Účelem hororových her je, nepřekvapivě, nás pořádně vyděsit, zvýšit tepovku, otevřít potní kanálky, prostě potěšit ty, kteří strach považují za skvělou zábavu. Čas od času se ale najdou hry, které si takový cíl vůbec nepokládají, alespoň ne primárně, a stejně nás dokážou pořádně vyděsit. Které traumatické zážitky z nehororových her máme my?

Znáte ten pocit, když prostě nevíte jak dál? Když hodiny civíte do monitoru, kombinujete kočku s kombajnem a lepící pásku s tenisovou raketou a stejně se v té zpropadené adventuře nemůžete pohnout ani o píď dál? Nebo když vám extrémně tuhý boss navždy odepře zbytek hry? Takzvané herní zákysy nás strašily především v devadesátkách a první dekádě nového tisíciletí, dokonce si vysloužily i vlastní horké linky nebo rubriky v časopisech. Čas od času nás ale potrápí i dnes. Kdy naposledy jsme takto u nějaké hry vytuhli?

Počítačové hry nám ze své podstaty dávají tu úžasnou možnost zažívat to, co ve skutečnosti na vlastní kůži vyzkoušíme jen těžko. Od zabíjení přes budování měst až po, pro mnoho hráčů nejzajímavější, putování historií. Některá období lidských dějin hry za těch zhruba 40 let pořádné existence vydřenily na maximum (druhá světová válka, mafiánská první polovina 20. století v USA, starověký Egypt), z jiných těží v současnosti (éra vikingů). Řada z nich ale stále čeká na to správné virtuální objevení. Která období, a v kterých místech, jsou to pro nás?

Slýcháme to často - hry už nejsou takové, jako bývaly. Zatímco dříve jsme u některých titulů tuhli dlouhé týdny a zvali si zručnější kamarády, aby za nás dokončili náročnější pasáže, dneska nás všechny tituly vodí za ručičku a když se před námi objeví byť jen náznak výzvy, zbaběle prcháme. Nebo ne? Právě nad tím jsme se zamysleli v dnešní Q&Hrej. A co myslíte vy?

Ve dvou se to lépe táhne. Tohle úsloví zná asi každý, v případě her ale platí dvojnásob. I ty nejhorší a nejméně zajímavé hry jsou prostě zábavnější, když můžete zážitky sdílet s dalším nebo dokonce dalšími hráči. Vody kooperací nedávno pořádně rozčeřilo fantastické It Takes Two, v Q&Hrej jsme tedy zavzpomínali na to, jaké hry byly pro nás těmi nejlepšími zážitky, kde si s parťáky kryjete záda. Na jaké hry nejraději vzpomínáte vy? Pochlubte se v komentářích.

Ovladače patří k hraní zcela neodmyslitelně. Je jedno, jestli hrajete na konzolích nebo počítačích, nějaký ten gamepad, volant, joystick nebo jakoukoliv podobnou pomůcku už jste v ruce drželi téměř určitě. Jednotlivé ovladače se liší tvarem, ergonomií, kvalitou i nabízenými technologiemi, v dnešním Q&Hrej jsme se tedy podívali na to, které nám vyhovovaly nebo vyhovují nejvíc.

Hraní už se dávno netočí jen kolem jednoduché, nevinné zábavy. V současnosti mohou některé herní pasáže připomínat spíše klasické zaměstnání. Hry vás nutí stále se vracet a opakovat ty samé činnosti za účelem získání lepšího vybavení (v tom lepším případě) nebo bezcenného odznáčku (v tom horším případě). Neustále opakované, nepříliš zábavné činnosti říkáme ve hrách souhrně grind. A v dnešním Q&Hrej jsme zavzpomínali na to, které hry nás s ním seznámily nejdůvěrněji. Které hry to byly ve vašem případě? Dejte nám vědět do komentářů!

Už to bude hezkých pár týdnů. Historicky první článek Q&Hrej, kde se redakce sama sebe ptá na zvídavé dotazy, se zabýval nejhoršími herními nákupy. Těmi, kde litujeme téměř každé investované koruny. Tentokrát se ale karta obrací. Dnes se pokusíme rozpomenout na to, kdy se nám povedlo skutečně trefit do černého. Může to být mimořádně výhodná zlevněná kopie nějaké žhavé novinky, drahá herní periferie z druhé ruky ve výborném stavu nebo napříkald unikátní sběratelský předmět, který od té doby nabral na hodnotě.