Q&Hrej - Největší videoherní "grindování", které jsme kdy zažili
Hrej.cz Článek

Q&Hrej - Největší videoherní "grindování", které jsme kdy zažili

Redakce

Redakce

12. 4. 2021 10:35 3

Hraní už se dávno netočí jen kolem jednoduché, nevinné zábavy. V současnosti mohou některé herní pasáže připomínat spíše klasické zaměstnání. Hry vás nutí stále se vracet a opakovat ty samé činnosti za účelem získání lepšího vybavení (v tom lepším případě) nebo bezcenného odznáčku (v tom horším případě). Neustále opakované, nepříliš zábavné činnosti říkáme ve hrách souhrně grind. A v dnešním Q&Hrej jsme zavzpomínali na to, které hry nás s ním seznámily nejdůvěrněji. Které hry to byly ve vašem případě? Dejte nám vědět do komentářů!

Reklama
Reklama

KUBA ŠTĚPÁNEK - ŠETŘÍME NA BRNĚNÍ

Nejprve musím říct, že grindování opravdu nesnáším. Čím jsem starší, tím menší smysl pro mě mají pasáže, které mě nutí opakovat jednu činnost stále dokola. Asi neexistuje dostatečná motivace, na herních předmětech nijak neulpívám, takže to se mnou mají autoři docela těžké.

Byly ale samozřejmě časy, kdy tomu bylo přesně naopak. Nejvíce mě potrápilo MMO Lineage 2, tam jsem tu motivaci měl. Musel jsem se zkrátka za každou cenu vyrovnat vrstevníkům, nepřicházelo v úvahu, že bych po světě coural ve výrazně horším brnění nebo s levnou zbraní.

Mezi základní stavební kameny patřil Stone of Purity, který nejlépe padal z konkrétních potvor na konkrétní úrovni. Jen na kyrys bylo potřeba zhruba 70 šutrů, tak si představte, kolik jich sežral kompletní set.

Pamatuji si, že jsem hrál za gladiátora. K němu se nejvíce hodil Blue Wolf armor, zvyšoval totiž rychlost útoků, což z postavy dělalo mašinu na mrtvoly (i když tomu tak ve skutečnosti nebylo, šlo o jednu z nejhorších tříd, alespoň v rámci C4). Kdo nehrál, těžko uvěří tomu, kolik je na sestavení kompletní sady potřeba materiálů. Mezi základní stavební kameny patřil Stone of Purity, který nejlépe padal z konkrétních potvor na konkrétní úrovni. Jen na kyrys bylo potřeba zhruba 70 šutrů, tak si představte, kolik jich sežral kompletní set.

Zabíjením zmíněných potvor jsem zkrátka strávil dlouhé týdny, dokonce jsem se sám musel nechávat zabíjet, abych uměle snížil svůj level, na vyšších úrovních totiž pravděpodobnost na drop klesala. Když si na ty chvíle nyní vzpomenu, trochu mě zabolí v zápěstí. Právě v Lineage 2 jsem si zadělal na první zánět karpálního tunelu. Nikdy víc!


TADEÁŠ PEPŘ - PLNÁ SPÍŽ

S oblibou o sobě tvrdím, že si hraní “optimalizuju”, tedy že jednotlivé tituly procházím v ideálním poměru herní doby a zábavnosti. S touto kombinací se grind dostává do ostré polarity, v současnosti se mu tedy prakticky úplně vyhýbám.

V minulosti, když jsem měl příliš moc času nazbyt, tomu tak ale nebylo. I když se i tak moje příklady grindu trochu vymykají těm obvyklým. Já jsem takhle třeba ztrácel čas plněním spižírny ve Skyrimu. Když jsem si vítězoslavně pořídil domek ve Whiterunu, potřeboval jsem jeho útroby naplnit vším možným harampádím, které jsem na cestách po Skyrimu pořídil. Po mnoha hodinách běhání po světě jsem tak měl virtuální sudy nacpané zelím, bábovkami nebo demižony vína. A dodnes nevím, k čemu mi to vlastně mělo být. Inu, roleplay.

Q&Hrej - Největší videoherní "grindování", které jsme kdy zažili

O něco předpisovější grind jsem zažil při dohrávání pátého GTA. To je prvním a asi i posledním openworldem, který jsem se rozhodl dotáhnout do úplného konce, a zažil jsem tedy i neuvěřitelně únavný sběr součástek vesmírných lodí nebo radioaktivního odpadu v ponorce. Nikdy víc!

No a na závěr to nejlepší. Pojem grind mám, celkem pozitivně, spojený s Minecraftem. Před pár lety jsem na jistém českém serveru stál u zrodu pár vskutku megalomanských projektů, na které padly desítky hodin dolování země, stříhání ovcí nebo hrabání písku. Výsledek ale stál za to.


LUKÁŠ ČERNOHORSKÝ - NEJVZÁCNĚJŠÍ MOUNT

Naprosto geniální otázka a jako stvořená pro mě, jelikož World of Warcraft nabízí mnoho možností grindování a tažení za vzácným obsahem. Věřte mi. Mnoho. A já jsem zrovna ten typ, který má ve své stáji co nejvíce zvířátek, mountů a honosí se nejvíce tituly, vzácným gearem nebo legendární zbraní. Samozřejmě můžete WoWko hrát i zcela jinak. Mám mnoho přátel, kteří se smějí mému nekonečnému opakování jednoho dungeonu/raidu pro mounta/legendárku/kousek zbroje. Já zase chápu je. Nikdy nemohu jezdit na všech mých mountech a každý kus zbroje jednou omrzí. Ovšem ty vzácné věci VLASTNIT mě svým způsobem vždy naplní kouskem hrdosti. Obzvlášť když mi to někdo pochválí v guildě. Anebo když mi jen náhodný kolemjdoucí napíše „Wow, thats a really cool mount!“. No ano, taky mi zabral několik desítek hodin probíhaní jednoho kusu obsahu stále dokola, několik měsíců. Ale za tu chvíli, kdy se honosím jako páv, to stojí. 

Každý den jsem tedy vyzobával World Questy a pomalu se sunul na vysněnou metu. Zabralo to několik týdnů.

A ať už se jednalo o reputaci, odemykání spojeneckých ras či zkompletování nějakého pěkného setu brnění,  vždy jsem se kousnul a hrál, dokud jsem kýženou odměnu nezískal. Kupříkladu jakmile přibyly Vulpery, jako spojenecká rasa, každý den jsem pracoval na reputaci (tehdy jste museli ke každé spojenecké rase vybudovat reputaci na úroveň Exalted), abych roztomilé potvůrky odemkl. Každý den jsem tedy vyzobával World Questy a pomalu se sunul na vysněnou metu. Zabralo to několik týdnů. Což je ve výsledku trochu paradoxní, protože jsem si jako poslední spojeneckou rasu odemkl Mechagnomy (ke konci datadisku s boostem na reputaci a zabralo to pouhých pět dní). A zrovna ti se těší aktuálně mojí největší oblibě. 

Q&Hrej - Největší videoherní "grindování", které jsme kdy zažili

Hezkých kousků, které aktuálně získávám je několik. Od dvouručního meče Taeshalachu po ohnivou slepici z Firelands. Ovšem jedna věc se mému naditému batůžku už několik let vyhýbá. A je také hlavní odpovědí na dnešní otázku.  Tohohle mounta farmím snad od počátku mého zájmu o sběr virtuálních předmětů (To trošku přeháním, ale chápejte…). Není to nikdo jiný než Heavenly Onyx Cloud Serpent z Pandárie. Ten padá z World Bosse, který se spawnuje jednou za 15-20 minut. Můžete však mít jen jeden pokus s jedním charakterem za týden. Ptáte se, proč ho ještě nemám? Odpověď je jednoduchá. Aby tento dráček odletěl i s vámi, musíte mít sakra štěstí. Šance na jeho získání je 0,031%. Podle aktuálních statistik získalo tohoto magického (doslova mýtického) draka pouhé 1,17% hráčů, kteří kdy zapnuli tuto hru. Jedná se tak o jednoho z nejvzácnějších mountů vůbec. Já se svými pokusy přesáhl číslo 650, konkrétně jsem na 659. Pokud bych řekl, že jsem v průměru čekal na jeden pokus deset minut, dohromady to dělá 6590 minut, což je skoro 110 hodin… Hm, a stále není můj. Když to vezmu kolem a kolem, získat Arthasova koně nebo Time-Lost Proto draka bylo jednodušší. Vlastně to byla růžová zahrádka. 

I když jsem si dal skoro půl roku pauzu, tak to každý týden zkouším znovu a znovu… Třeba jednou.


ZDENĚK PUDIVÍTR - PLATINOVÝ GRIND

Zatímco většina hráčů má grindování právem spojené se situacemi, kdy je hra nesmyslně nutí do opakované činnosti, já se pokusím začít pozitivně. Když si projíždím svůj seznam odehraných titulů, narazil jsem hned na několik případů, kdy jsem grindováním strávil velice příjemné chvíle. Asi nejvýraznějším příkladem je osekávání tisícin sekund v Trials Rising, kde jsem u některých zhruba minutových tratí s jistotou strávil kvůli postupu v globálním žebříčku rovnou celé hodiny. Pokud je hra kvalitní, opakování mi nevadí, což potvrzuje třeba i série Sky Force, založená na přehrávání několika úrovní pořád dokola. První průchody jsou jednoduché, později ale náročnost výrazně roste a pro překonání nejvyšších obtížností je nutné si pamatovat každého nepřítele na mapě. Tedy v případě, že předešlé úrovně neustále neopakujete za účelem zvýšení úrovně vašeho letounu, čímž bych se přesunul ke druhé kategorii grindování.

Se sbíráním zkušenostních bodů grindováním dnes už moc zkušeností nemám. Z minulosti se mi vybavuje opakované zabíjení monster na free serveru World of Warcraft, kde nefungovala většina questů, takže odměny za ně si museli hráči kompenzovat po svém. Samostatnou kategorii pro mě ale tvoří sbírání trofejí na PlayStationu. Nesmyslným požadavkům většiny her jsem se vždy spíše vyhýbal, ale u některých oblíbených titulů jsem neodolal. Vzpomínám třeba na farmení předmětů v Dark Souls 3 nebo na extrémně otravné a rozbité trefování headshotů kuší ve třetím Zaklínači. Asi nejnáročnější a zároveň velmi zábavný byl trénink na trofej Mile High Club z Call of Duty: Modern Warfare Remastered, vyžadující splnění závěrečné mise na nejvyšší obtížnost pod jednu minutu. Těhle 7 hodin mě málem přivedlo k šílenství.

Speciální zmínku musím věnovat ještě hrám, které po dokončení veškerého obsahu potřebného pro získání platinové trofeje stále obsahovaly jednu časově náročnou trofej, se kterou se ale naštěstí dalo při troše kreativního myšlení snadno vypořádat. První z nich je Rocket League, kde nebylo těžké splnit všechny podmínky pro platinu během pár hodin. Až na jednu, která vyžadovala najezdit s autíčky 50 km. Nic co by nevyřešilo pár gumiček natažených přes Dualshock. Stačilo zafixovat analog jedním směrem, stejně tak si poradit s plynem, zapnout soukromou hru s druhým ovladačem a auto se mohlo pár hodin hezky točit. Ještě že se zápasy opakovaly automaticky. Nebo bylo potřeba ještě zatížit jedno z předních tlačítek ovladače? Už si nevzpomínám. Podobně je na tom ale i má oblíbená hra GTA: Vice City, kde lze časově nejnáročnější a naprosto nesmyslnou trofej na získání reputace překvapivě obejít několikahodinovým střílením do tanku.

Reklama
Reklama

Související články

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz