Q&Hrej - Nejlepší ovladače, s kterými jsme kdy hráli
Ovladače patří k hraní zcela neodmyslitelně. Je jedno, jestli hrajete na konzolích nebo počítačích, nějaký ten gamepad, volant, joystick nebo jakoukoliv podobnou pomůcku už jste v ruce drželi téměř určitě. Jednotlivé ovladače se liší tvarem, ergonomií, kvalitou i nabízenými technologiemi, v dnešním Q&Hrej jsme se tedy podívali na to, které nám vyhovovaly nebo vyhovují nejvíc.
TADEÁŠ PEPŘ - HLAVNĚ VARIABILNĚ
Kdybych chtěl být nudný a strohý, odložím si tady gamepad od Xboxu 360 a půjdu zase o dům dál. Je sice pravda, že ovladač jeho nástupce/nástupců působí o něco robustněji, kvalitněji a nabízí pokročilejší možnosti vibrací, nemluvě o naprosto luxusním pocitu z hraní na Elite Controlleru. Stará dobrá 360 má ale v mém srdci tak nějak suverénní místo.
A tím nejgeniálnějším prvkem je možnost ovladače odpojit a hrát na cestách ve dvou.
Já ale vypíchnu ovladač, kterému se podle mě nedostává dostatek ocenění a ovací. Naopak se na něj nadává a spousta hráčů spíše ohrnuje nos. Mluvím o Joy-Conech Nintenda Switch. Tyhle zdánlivě křehké, barevné, dětské a plastikové kousky hardwaru totiž naživo působí naprosto fantastickým dojmem. Zábavný HD rumble zajišťuje třeba mimořádně uspokojivý pocit při “zacvaknutí" ovladače. A tím nejgeniálnějším prvkem je možnost ovladače odpojit a hrát na cestách ve dvou. Každý Joy-Con tak v podstatě funguje dvěma způsoby, což z něj dělá v mých očích naprosto fantastický výrobek.
Je jen škoda, že Joy-Cony doprovází tak špatná pověst spojená s technickými problémy.
KUBA ŠTĚPÁNEK - ZVLÁDNU VŠECHNO
Na rovinu řeknu, že je pro mě konkrétní typ ovladače až na druhém místě. S příchodem DualSense jsme často řešili nové možnosti, které přinesly adaptivní triggery a haptická odezva, a ano, nakonec mě mile překvapily. Kdybych ale musel zůstat u DualShocku, asi by mi to náladu nezkazilo.
Na ovladačích ke konzoli PlayStation jsem vyrůstal, když se mi ale dostal do ruky konkurenční gamepad k Xboxu, velmi rychle jsem si na něj zvykl. Opravdu mi nedělá žádný problém se tvarům ovladače přizpůsobit, asi bych se tedy ani nehádal o tom, který ovladač je lepší a který naopak horší, každý má zkrátka něco do sebe.
Navíc mi bohatě stačí základní verze gamepadů, PRO varianty mě nikdy nelákaly, i když věřím, že mohou někomu přinést lákavé možnosti, jak si ovladač upravit k vlastním potřebám.
LUKÁŠ ČERNOHORSKÝ - JEN TEN JEDEN
Až do minulého roku to pro mě byl ovladač k Xboxu One. U 360tky jsem si na Xboxový ovladač zvykl a rozložení páček je pro mě ve výsledku pohodlnější, než u konkurence. Ono ve výsledku to jediné, co mi vadí u přeskakování z konzole na konzoli je prohození tlačítek Y, X a A, B u Switche a Xboxu. Při přechodu na Playstation mám pak problém, že vidím křížek a automaticky mačkám pomyslné X na místě čtverečku. A že xboxový ovladač jede na tužkovky? Mně to vlastně vyhovuje. Pod televizí mám plato s náhradními bateriemi a když ovladač nahlásí ztrátu síly, tak se jen zvednu, baterie vyměním a jedu dál. Na rozdíl od mého PlayStationu není potřeba zapojovat kabel a hrát “na drátě” (sice už mám roky dva ovladače, ale… chápeme se).
Od loňského podzimu však skutečně chrochtám blahem nad novým ovladačem u Xbox Series X. Je to vlastně stále stejný ovladač, který jsem si oblíbil už v roce 2008 a který prošel evolucí u Xbox One. Ovšem loni díky drobným vylepšením (a tím myslím skutečně drobným) Microsoft ovladač dovedl do stavu dokonalosti. Považte - ty drobné tečky na zadní straně jsou vlastně blbina, ale neskutečně dobře se díky nim ovladač drží a zpříjemňují hraní. Do ruky mi sedí jako vždy a navíc mi gamepad přijde i trošku bytelnější a svým materiálem exklusivnější než předtím. I když to není skok kupředu jako u modré stáje, tak přesto volím tento před DualSense. Za mě je to ten THE ONE.
