Rise of Nations: Rise of Legends

Rise of Nations byla unikátní RTS, která vám dovolila projít celou historií dějin až do současnosti. Od oštěpů jste se tedy dostali k tankům a celé prostředí se najednou kompletně změnilo. Po takovém úspěchu čekali fanoušci další díl, který bude svým systémem minimálně podobný svému předchůdci. Stalo se však něco, co čekal málokdo. Autoři se rozhodli pro razantní krok, všechny systémy z původní hry (kromě enginu a pár drobností) hodili za hlavu a vytvořili zcela novou hru. Strategii, která je zasazena do sci-fi světa, kde se na každém rohu potkáte s magií a neuvěřitelnými roboty. Navíc přidali několik opravdu zajímavých novinek, povedené věci vylepšili a vše zamíchali do velice chutného koktejlu, který nám podávají pěkně vrchovatý. Napijete se?

Cesta za pomstou po stopadesáté prvé

Příběh Rise of Legends je minimálně z počátku klasickým klišé, s kterým se setkáte v každé druhé hře. Hlavní postavou děje je uznávaný vědec Giacomo, který se se svým bratrem Petruzzem vydal na cestu do dolů, odkud mají zprávu o vzácném artefaktu. Nepřátelský lord byl však rychlejší a pomocí mocné zbraně na vás shodil kus hory. Vy jste jen tak tak vyvázl zdráv, avšak váš bratr to odnesl životem. Rozhořčeni tedy stíháte vašeho úhlavního nepřítele, který i s artefaktem uprchl do svého sídla – do Venucci. Děj je poměrně přímočarý, vydáváte se na cestu za pomstou svého padlého bratra a při vašem putování potkáte pár přisluhovačů hlavního Barona a skrz rozlehlou mapu se dostanete až do samotného srdce nepřítelova území.

Hlavní dějové zvraty se dozvídáte z hezky zpracovaných videí, které vás občas z misí vyprovázejí. Kampaně jsou celkem tři, v každé si zkusíte jednu stranu konfliktu, ale je podivné, že vždy bojujete proti stejnému národu, jaký zrovna ovládáte. Nicméně tuto možnost můžete zkoušet donekonečna u skirmish map nebo v multiplayeru, takže to jako velký zápor nevidíme. Celý svět je velice zajímavý, kombinuje sci-fi stroje a fantasy magii a obývají ho rovnou tři rasy. Vinciové a Alinové jsou domácí a třetí rasu tvoří Cuotlové, kteří na planetě Aio ztroskotali. O jednotlivých národech si ale řekneme něco později. Nyní přistupme k samotné hře.

Strategická mapa

Kromě klasických bojů v misích má Rise of Legends v rukávu eso oproti jiným RTS. Jedná se o velice propracovanou strategickou mapu. Na té nebudete nijak manipulovat se svými vojsky, ani svádět imaginární boje, nýbrž se posouvat po jednotlivých provinciích. Každá z nich představuje jednu misi a poté, co na dané území zaútočíte, přepne se hra do klasického módu a vy musíte vítězství vybojovat v klasické misi. Nikdo vás přitom nenutí, kam musíte jít a kam ne (samozřejmě kromě hlavních měst padouchů) a tak se můžete dát rovnou cestou a dorazit k úhlavnímu nepříteli za pár kol. Budete však poměrně slabý, protože bojem ve „vedlejších misích“ získáváte důležité zkušenosti do několika odvětví. Můžete si vylepšovat vlastnosti a kouzla hrdinů, kteří jsou velice důležitou součástí každého boje, stavět v dobytých městech větší základny, vkládat bodíky do důležitého výzkumu nebo si rozšiřovat armádu, kterou budete disponovat na začátku každé bitvy.

Možností je tedy více než dostatek a je fajn, že se autoři neubrali směrem, kde by byla každá mise kopií té předchozí. Právě naopak vás někdy i v bočních úkolech čekají ty nejzajímavější okamžiky a málokdy máte pouze nepřítele zničit. Někdy musíte obsadit všechny doly, dobýt nebo ubránit hrad (občas máte i na výběr, ke které straně se přidáte), eliminovat obrovského robota, či zničit základnu na vrcholku hory, ke které nevede žádná cesta. Ve všech kampaních je misí kolem padesátky, k čemuž si můžete přičíst ještě přibližně stejný počet skirmish a multiplayer map. Vyjde vám velice solidní číslo.

Tři rozdílné národy, tři různé hry

Na začátku máte vždy město, které je nejdůležitější částí vaší základny. Město můžete dále rozšiřovat o jednotlivé čtvrti, které vám například zvyšují populační limit, dovolují větší těžbu nebo vám zvyšují bohatství. Suroviny jsou pouze dvě, což je však jedině dobře, protože se můžete soustředit na bojovou a výzkumnou část hry, která je nejzajímavější. První surovinou je modré timonium, které je potřeba pro stavbu prakticky všech budov i jednotek a těžit ho budete pomocí dolů. Druhé je jakési bohatství (u Cuotlů energie), které pro vás získávají vaše vznášedla létáním do neutrálních měst. Pokud vlastníte veliké bohatství, můžete si takové město podmanit i bez boje. Kromě rozšiřování vašeho města samozřejmě nechybí ani samostatné budovy, jako kasárna, výzkumná laboratoř, obranné věže, nebo domy specializované na vývoj určité technologie, či silných robotů. Žádné obranné valy stavět nemůžete, což také určuje styl celé hry, který je oproti podobným titulům hodně akčně laděn. Budov je sice dost málo, avšak tento fakt dělá hru a stavění základny velice přehlednou záležitostí, což musíme brát v potaz. Větší variabilitu bychom však uvítali.

Tři národy jsme již jmenovali dříve. Vinciové jsou nejvíce podobní lidem, disponují levnými pěšáky s puškami, ale když jde do tuhého, v rukávu mají velice silné stroje všeho druhu. Jedná se o pochodující roboty, skvělé pavouky nebo ultimativní děla a všestranné tanky. Alinové je taková pohádková rasa, setkáte se s ní především v poušti a ve svém repertoáru mají hlavně nejrůznější škorpióny, pavouky a draky. Poslední rasa Cuotlů je asi nejrozdílnější ve svém stylu. Místo bohatství získává energii, hojně využívá pomoc bohů a zakládá si na pomalém, avšak intenzivním vývoji. Pokud necháte tento národ dlouho v klidu, přijde pak s tak drtivou zbraní, že ji pravděpodobně nebudete moci čelit. Město odplaty, které je jejich nejsilnější jednotkou, je zcela destruktivní.

Všechny strany mají samozřejmě své hrdiny, bez kterých by to v dnešní době šlo u strategie jen těžko. Všichni mají rozdílné schopnosti, mohou postupovat na vyšší level a dobré použití vašeho hrdiny je základem úspěšné bitvy. K jednotkám i přesto máme výtku, protože i přes originalitu je jich v jednotlivých národech poměrně malé množství, což vám dává minimální taktické možnosti. To stejné se dá říct o boji, kde se s žádnými formacemi nesetkáte a tak se boj většinou strhne v klasickou řežbu, kdy ten silnější vyhrává.

Pár nedostatků

Žádná hra se neobejde bez nějaké té chybičky a Rise of Legends není výjimkou. Největším nedostatkem je bezpochyby dost hrozný pathfinding vašich jednotek. Pokud se dostanete do nějakého relativně užšího místa (most přes propast), už jen těžko můžete se svými vojáky manipulovat. Zasekávají se o rohy objektů, nemohou si najít cestu skrz a takový přechod pod palbou nepřítele je opravdovým masakrem. Umělá inteligence protivníka je sice většinou v pořádku, ale zaznamenali jsme i nějaké výkyvy. Na nejnižší obtížnost vás prakticky nijak neohrozí a jen čekají, až ho přijdete rozdrtit. Na střední již občas zahrozí, ale když vidí, že jste již na pokraji sil, klidně vás nechají být a jakoby na chvíli zastaví vývoj. Na nejvyšší obtížnost je již vše v pořádku a většinu času budete bojovat o holé přežití.

Grafika a závěr

Grafický engine z původního Rise of Nations zůstal prakticky nezměněn i v druhém díle. Je vidět, že si tvůrci vyhráli s každým detailem na jednotce a i okolní prostředí je velice bohaté na různé výškové nerovnosti a přírodní objekty. Kamerou můžete otáčet i pěkně zoomovat, což jen potvrzuje, že tento engine má ještě co nabídnout. Zvuky jsou standardní, hudba nám nijak nevadila a zajímavé melodie podkreslují dobrou atmosféru.

Rise of Legends je téměř do posledního puntíku vyšperkovanou strategií, kterou by žádný fanda tohoto žánru neměl minout. Nenabízí sice kromě výborné strategické mapy, zajímavého světa a dobře vymyšlených herních systémů, nic převratného, ale i přesto vás bude bavit velice dlouho. Vše je totiž „user friendly“ a každý hráč se během okamžiku dostane do všech tajů tohoto titulu. V pozdější fázi hry již asi nebudete vším tak ohromeni, což však nemění nic na tom, že si ji až do konce skvěle užijete. Když k tomu přičtete povedený multiplayer, který má ambice stát se progamingovým hitem, není co řešit.