Two Point Campus Recenze Recenze Two Point Campus, v němž neléčíte choroby, ale lidskou hloupost

Recenze Two Point Campus, v němž neléčíte choroby, ale lidskou hloupost | Kapitola 2

David Plecháček

David Plecháček

4. 8. 2022 16:01 1

Seznam kapitol

1. DVĚ NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA 2. VEJCE VEJCI 3. STAVBA ZAKÁZÁNA

Díky nezávislé scéně se může vrátit kdejaký žánr. Zatím se nezdá, že by se návratu ke kořenům těšilo něco víc než boomer shootery, tedy střílečky vizuálem i hratelností odkazující na přelom tisíciletí, ale snad každá úspěšná hra libovolného žánru má teď nějaký svůj klon nebo duchovního nástupce, ať už zabrousíme kamkoliv. Své nástupce mají i některé specifické strategie, takže pokud jste někdy hráli třeba Theme Hospital, můžete si zahrát hned dvojici her, které na legendární dílo studia Bullfrog odkazují.

Reklama
Reklama

Skutečně mám skoro až pocit, jako bych psal článek o Two Point Hospital, tak málo se toho změnilo. A tak jsem pro úplnost zamířil do naší čtyři roky staré recenze, kterou psal Kuba. 

„Hráči v rámci kampaně navštíví několik nemocnic. Většinou se začíná od píky, to znamená, že je potřeba v přiděleném prostoru postavit recepci, oddělení praktického lékaře, lékárnu, toalety a další specializovaná oddělení.” Nahraďte výše uvedené prostory něčím studentským, a jedeme dál. 

“V každé nemocnici ale čeká na hráče jiný úkol, přesněji kombinace úkolů. Jsou zde základní věci jako nutnost dosáhnout určité finanční hodnoty celé nemocnice, vyléčit jistý počet pacientů nebo pokročilejší a hůře dosažitelné mety, třeba poměr mezi vyléčenými pacienty a smolaři, u nichž léčba bohužel nezabrala.” I tady můžeme upravit jen pár slov, a výsledek bude popisovat Two Point Campus jakbysmet. Jen neřešíte, kolik pacientů zemře, ale kolik jich splní zkoušku. 

Stejně ale jako v případě Two Point Hospital, i v Two Point Campus se vývojářům musí nechat kreativita. Jakkoliv je jádro hry stejné, to, co je na něj namotáno, zaslouží do jisté míry obdiv.

A do třetice, i v tomhle směru zůstalo gró hry úplně stejné: “Ve skutečnosti jde totiž stále o to samé pořád dokola. Hlavně úvodní fáze každé úrovně je vždy stejná. Časem jsem zjistil, že jsou nemocnice téměř totožné, tedy co se přítomnosti konkrétních oddělení týče. Cílem každé úrovně je totiž získat všechny tři dostupné hvězdy. Hvězdu ale hráč získá pouze plněním stanovených úkolů. V pozdější fázi jsou úkoly náročnější a hráč si nemůže dovolit ignorovat určitou nemoc a pacienta poslat domů, protože by jednak nemocnici pomluvil, čímž by ztratila reputaci, a jednak by stejně chyběl třeba pro dosažení konkrétního „cure rate”. Hráč tím pádem stejně musí postavit téměř vše, co má k dispozici.“ 

Nechci si ulehčovat práci kopírováním textu, který už jste někdy četli, nic ale nesvědčí o recyklování tak moc, jako přímé srovnání. Nechci tvrdit, že autoři moc práce s výslednou hrou neměli, spíše ale strávili svůj čas nad vymýšlením nových typů tříd, než aby přinesli nějakou výraznější inovaci, která by posunula jádro hry alespoň trochu kupředu. Z toho, co psal Kuba, lze vyčíst rovnou i kritiku, kterou lze aplikovat i na aktuálně recenzovanou novinku. Skutečně má člověk pocit, že každá mapa nutně začíná stále stejným sledem místností, což po čase začne být únavné. Pravda, můžete si vytvořit blueprinty, nicméně podmínky nejčastěji určuje reliéf obvodových stěn, do kterého musíte „všechno“ vměstnat, a tak blueprint není vždycky ideálním řešením. Úkoly se také tak nějak točí v kruzích, ačkoliv minimálně z počátku máte pocit, že neustále děláte něco jiného. Jakmile se ale ve hře trochu zorientujete, vlastně vám minimálně základní činnosti budou připadat stejné.

Stejně ale jako v případě Two Point Hospital, i v Two Point Campus se vývojářům musí nechat kreativita. Jakkoliv je jádro hry stejné, to, co je na něj namotáno, zaslouží do jisté míry obdiv. Sice stavíte místnost vedle místnosti, ale těch jejich jednotlivých typů je neuvěřitelná hromada. Líbí se mi, že se autoři nesoustředí jen na pouhé biflování, ale že mají o studenty i starost co se týče toho, jak se jim na škole líbí a jestli mají dostatek mimoškolních aktivit (rozuměj dostatek místa ve zdejší školní nalejvárně). 

Zatím jsem mluvil o tom, co je stejné, ale je nejvyšší čas taky alespoň naznačit, co je jinak. Jakkoliv to zní neuvěřitelně, tou největší změnou je podle mého to, že už vám po budově nechodí panáci se žárovkou přišroubovanou místo hlavy, nebo mumie, kterým padá obinadlo odněkud z paty, ale více či méně normální lidi maximálně navštěvující nenormální výukové hodiny. Tak jako tak…

…Two Point Campus dospěl.

Herně, minimálně v jádru slova smyslu, to nemění vůbec nic. Pro mě osobně to ale mění docela dost.

Jestliže jsem před pár řádky mluvil o tom, že vývojáři myslí na potřeby studentů, budete na ně díky téhle drobné změně myslet i vy. Dokážete se mnohem víc vcítit do těch chudáků, kteří se snaží splnit předmět Peče celá země, kde vytváří ty nejfantastičtější dorty. Chcete jim vytvořit podmínky, ve kterých se budou cítit alespoň trochu dobře… nebo jim chcete jejich snahu co nejvíc komplikovat. Díky téhle změně vašeho myšlení připomíná Two Point Campus skvělý dodatek k The Sims University, který jsme prvně viděli u druhého dílu. Samozřejmě že zážitek v Two Point Campus nebude nikdy tak osobní, ale svým způsobem jsem se dokázal vžít do toho, že hraju další simíky. Viděl jsem, jak jim smrdí postel, protože už dlouho nikdo nevyměnil ložní prádlo. Viděl jsem, jak se baví v klubovně, kam jsem jim postavil šipky, aby taky trochu odreagovali. A když se jdou moji studenti umýt, tak… hra nabízí dostatek prostoru pro modery na to, aby vytvořili nějaký patch 18+. 

A to je oproti odosobněnému Two Point Hospital změna jako kráva…

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz