Recenze Sex Standing – zahráli jsme si erotickou parodii na Death Stranding, abyste vy nemuseli | Kapitola 2
Seznam kapitol
Ačkoliv byl Kodžimův Death Stranding považován za jednu z nejlepších her roku 2019, podle mnohých postrádal nějakou tu akci. Slovíčko „akce“ si ovšem lze vyložit mnoha způsoby. Vyloženě svéhlavě k němu přistoupili například vývojáři ze studia Octo Games, zodpovědného za hity Fap & Cum, CyberCum: Pussy Attack či WebCum Empire Tycoon.
Sex Standing ale do jisté míry „revoluční“ opravdu je, a to zejména svou celkovou koncepcí. Hry zaměřené na více či méně realistické zpracování koitu se totiž obvykle točí právě hlavně okolo samotného rozmnožovacího aktu. Nejnovější výtvor Octo Games se však opravdu snaží servírovat jakýsi open-world, ve kterém dokonce probíhá konflikt dobra se zlem. Problém je v tom, že…že je problém vlastně úplně ve všem.
Prakticky všechny aspekty tvořící základ hratelnosti jsou úplně špatně. Svět vypadá jako směsice různých pofiderně nakoupených (či „vypůjčených“) Unity assetů. Slovní spojení „game design“ tvůrci evidentně jaktěživ neslyšeli. Příběh se drží výhradně schématu běž-střílej-seber-přines zpět-soulož. No a umělá inteligence myslí jen na to jedno, a je to nechutné. Pokud tedy dovede myslet alespoň na to jedno, protože ve srovnání s ní vypadají i počítačem ovládané postavy v Crime Boss: Rockay City jako zasloužilí členové Mensy. Nepřátelé totiž mají jen dva stavy – buď strnule stojí a zírají na vás, nebo zběsile utíkají nejpřímějším směrem přímo k vám, a to bez ohledu na překážky v cestě.
Tvůrci vlastně nedovedli zvládnout ani tak základní mechanismy, jako je běžná chůze, skákání či běh. Všechny vaše akce doprovází zhruba půlvteřinový input lag a když vám hra občas přichystá lehký platforming, musíte se poprat nejen s ním, ale i s pitomým mapováním kotoulů na dvojstisk směrových tlačítek. Snaha o precizní pohyb po úzkých platformách tak často končí kotoulem do propasti. Ale třeba tvůrcům křivdím a ve skutečnosti se jedná o sociální komentář.
Ještě komičtěji pak působí soubojový systém. Špatné hry jsou v posledních letech prakticky má specializace, ale horší systém boje nablízko jsem asi ještě nezažil. Animace máchání s mečem vypadá jako tetička sekající jetel pro králíky a nějaká snaha o blokování příchozích úderů prakticky nemá smysl. Naštěstí to všechno „zachraňuje“ gunplay, který už je vyloženě k smíchu. K dispozici sice máte hned pětici zbraní, ale všechny střílí stejné projektily se stejnou animací i rozptylem. Vrcholem lenosti tvůrců je implementace odstřelovací pušky, se kterou se nejen že míří úplně stejně jako se zbytkem zbraní (tedy od boku, nikoliv přes optiku), ale na přídavném displeji dokonce vidíte nápis z obchodu s assety, který vývojářům radí se správnou konfigurací tohoto displeje…
Možná se tedy ptáte, co má vlastně, kromě jména, Sex Standing s Death Strandingem vůbec společného. Inu, i v Sex Standingu se svým způsobem hrajete na kurýra, takže občas táhnete nějakou těžkou věc na zádech. Nutnosti hlídání maximální hmotnosti se vývojáři „elegantně“ vyhnuli tvrzením, že jako robot unesete až 3,5 tuny, nějaké udržování rovnováhy a s ní související distribuce nákladu tedy samozřejmě také nehrozí. Studio Octo Games navíc pravděpodobně zaujímá stanovisko, že problém, který ignorujete, je problém, který přestane reálně existovat. Na zádech vám tedy náklad (opravdový náklad, ne ten, který myslíte) drží pravděpodobně jen díky gravitačnímu poli generovaném enormním pozadím sexbota. No a sprint či kotouly s několika tunami trubek na zádech také nejsou sebemenší problém.
Asi by bylo troufalé se domnívat, že akční složka podobného titulu bude alespoň něčím vyčnívat z hlubokého bahna podprůměru. Potom se však nabízí otázka, proč se jí tvůrci vůbec zabývali. Díky časovým rozestupům mezi jednotlivými tituly Octo Games si sice nedělám iluze, že jim vývoj těchto mechanismů zabral nějaké dramatické množství času – přesto se však mohli na celou příběhovou část vykašlat a zabývat se raději tím, co od podobného titulu hráči očekávají nejvíce.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
