Recenze rebootu Saints Row, šíleného vyzyvatele GTA | Kapitola 2
Seznam kapitol
Abyste se stali svatým, musíte být po celý život věrným služebníkem církve. To s sebou ovšem nese jistá rizika – svatý Vavřinec údajně skončil ugrilován, svatého Edmunda svázali ke stromu, prošpikovali šípy a pak pro jistotu ještě zbavili hlavy, no a svatý Cyriak pro změnu přišel o všechny končetiny. A hlavu mu pak samozřejmě sťali taky, protože tradice se mají udržovat.
Vysvětlení je nasnadě, vývojáři z Volition se totiž rozhodli pojmenovat restart proslulého ujetého „klonu“ GTA úplně stejně jako díl první. Samotné slovo „restart“ je navíc velmi nadnesené – jedná se totiž jen o restart příběhový, vše ostatní zůstává víceméně při starém. Partička hrdinů zde tohoto času spolubydlí v drahém nájmu a živí se tu více, tu méně legální prací pro ostatní gangy ve městě. Vlastní „zájmové uskupení“ Svatých potom vznikne až v průběhu hry, přičemž k němu vedou různé nahodilé události, které bych potenciálním hráčům velmi nerad vyzrazoval.
Světe div se, je to totiž právě hlavní zápletka, která patří k nejsilnějším zbraním nového Saints Row – a to je při porovnání s předchozími díly série velmi příjemné překvapení. Jistě, nečekejte vyprávění na úrovni Red Dead Redemption 2, a už vůbec ne citové drama ve stylu Life is Strange, i přesto se však budete překvapivě dobře bavit. A hlavní zásluhu na tom má, světe div se podruhé, právě čtveřice mladých protagonistů, kteří, ano, uznejme:
- Jsou naprosto stereotypní
- Vypadají od pohledu na pěst
Kouzlo ovšem tkví v tom, že si Saints Row na nic nehraje, díky čemuž mají vzájemné dialogy mezi postavami vtip a spád. Probíhají vlastně ve skoro opravdové přátelské rovině – a pokud své kamarádské vztahy stavíte na vzájemném popichování jako já, budete se tady cítit jako doma. Osobně jsem se díky lehce futuristickému zasazení obával partičky otravných hackerů alá Watch Dogs 2, ale realita je naštěstí odlišná.
V Saints Row prostě souboje nejsou zábava…
Problémy Saints Row tak paradoxně začínají až ve chvíli, kdy dialogy skončí a vydáte se do akce. Gunplay totiž zůstal zaseknutý někde v době čtvrtého dílu a aby toho nebylo málo, v čase se jaksi pozapomenuli i scénáristé s game designéry. Většina misí a úkolů tedy spočívá v několikaminutové jízdě na nějaké místo, tam se takřka vždy něco zvrtne a voilá, na scéně jsou zlí týpci. Jestli je to gang A, gang B nebo policie je prakticky jedno, protože ve všech případech na vás nabíhají či najíždí vysoké desítky nepřátel, do kterých je nutné vysolit desítky zásobníků. Podobný model naprosto perfektně funguje třeba v sérii Borderlands, jenže v Saints Row prostě souboje nejsou zábava.
Buďme k sobě upřímní – série Saints Row oproti konkurenci prakticky nikdy nebyla na technické výši, vše ovšem doháněla herní variabilitou a takřka velkolepou šíleností. Ta svým způsobem kulminovala ve čtyřce, kde jste nonšalantně přiletěli na místo, přistáli v efektním hrdinském pokleku a následně obrovským dildem ztrestali partu smradů natolik, že už se v životě neodvážili penetrovat ani zeď před malováním pokoje. V rebootu je to ovšem jinak. Superhrdinské dovednosti jsou ty tam, dynamika pohybu navzdory přítomnosti wingsuitu prakticky vymizela, kontaktní souboje pozbyly účinnosti a střelné zbraně… Střelné zbraně jsou prostě jedna velká nuda. Pár futurističtějších kousků se sice v repertoáru najde, ale jinak se bavíme o naprosto standardních pistolích, samopalech a brokovnicích. Systém krytí neexistuje, pocit ze střelby je veškerý žádný a když na vás nabíhá osmá vlna nepřátel, máte tak trochu pocit, že hrajete jakousi hordu z Aliexpressu. Příliš pak nepomáhají ani nevýrazné perky a skilly, které hráči nedodávají takřka žádný pocit progresu.
Tahle zbytečná usedlost je přitom věčná škoda, protože na vtip a praštěnost v jiných aspektech hry tvůrci ani zdaleka nezanevřeli. Za zmínku stojí například příběhová linie točící se okolo středověké LARP hry, která je přímo nabitá úsměvnými pokusy o Shakespearovskou angličtinu, herní reference i vtípky mířícími přímo na LARP komunitu. Předstírané LARP násilí dokonce dostalo vlastní animace a zvukové efekty – a když prohlásím, že v těchto chvílích Saints Row bez přehánění září, myslím to naprosto upřímně. Jenže co naplat, když si nekonečně dlouhé souboje našly cestu i do těchto pasáží? Ve chvíli, kdy přestřelka trvá minutu, už se nervózně díváte na hodinky – už přeci stačilo, je čas jít dále. Ale tvůrci s rázným „Tak to ani omylem, chlapečku!“ posílají další a další vlny pohyblivých terčů. Proč nechtějí abych si jejich hru užil?
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
