Recenze Puzzle Quest 3, pokračování legendy, které vám zlikviduje úspory rychleji než inflace | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pamatujete si na první Puzzle Quest? Hra s podtitulem Challenge of the Warlords na sebe v letech 2007-2009 strhla notnou dávku pozornosti a kdo ji na konci tohoto období neměl na svém Nintendu DS, PSP nebo nejlépe zbrusu novém chytrém telefonu, ten jako by nebyl. Není se ostatně čemu divit – Puzzle Quest byl totiž dostatečně jednoduchý na to, abyste jej mohli obsluhovat jednou rukou na záchodě, ale zároveň tak akorát komplexní na to, aby se vymanil z nelichotivé škatulky, do které žánr spoj-tři často podvědomě řadíme.
ZMĚNA JE ŽIVOT A ŽIVOT JE HOŘKÝ
Než se však pustím do lamentování, sluší se říci, co vlastně činí sérii Puzzle Quest tak jedinečnou, takřka až kultovní. Jedná se totiž o plnohodnotné RPG, kde v rámci příběhu bojujete se všemožnými monstry – nikoliv však ohněm a mečem, nýbrž puzzlovými duely. Spojováním různých druhů kamenů na klasickém čtvercovém poli tak buď rovnou ubližujete protivníkovi, nebo nabíjíte všeliké ukazatele sloužící k sesílání různých kouzel. Protivník má k dispozici ty stejné prostředky, přičemž právě souboj v reálném čase činí Puzzle Quest tak atraktivním a zábavným.
Resp. činil, protože třetí díl hází pořádně ostré vidle už do tohoto mechanismu. Dnes obdélníková matice se radikálně zmenšila (z 64 na pouhých 35 polí) a co víc – jeden tah již není definován jedním tahem prstu či klikem myši, nýbrž časovým úsekem. Táhnout navíc nově můžete i diagonálně, což v praxi znamená, že se z relaxačního mobilního RPG stala poměrně hektická akce. Hráč chce v krátkém časovém limitu přirozeně stihnout co nejvíce tahů, což vzhledem k možnostem pohybu do více směrů často končí překlepy a překliky. Tenhle problém by se dal elegantně vyřešit zvětšením plochy s kameny, jenže to by se tvůrci nemohli rozhodnout, že více než polovinu plochy obrazovky budou zabírat nepříliš efektní bojové animace jednotlivých charakterů. Před dvaceti lety bych ze zdejších 3D modelů byl nadšený, na dnešní poměry je jejich kvalita spíše úsměvná – a to i na poli mobilního hraní.
Dalším nepovedeným rozhodnutím je úplné vyřazení soupeře z herní plochy. Místo toho, abyste se o nejlepší kombinace kamenů hezky „gentlemansky“ pobili, totiž kombinace skládáte jenom vy, kdežto nepřítel do vás jen hloupě buší mimo pole. A jakmile jej porazíte, přijdou na jeho místo dva další pohůnci. V teorii by tato změna měla přinášet jistou dynamičnost, v realitě však rezultuje jen ve frustraci – a to i díky tomu, že potkáváte neustále ty stejné potvory. Ve hře jich jsou mraky, vývojáři je však dávkují opatrněji než Sparta góly v pohárové Evropě.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
