Recenze Lies of P, aneb jak pejsek a kočička pekli soulslike dort | Kapitola 2
Seznam kapitol
Přišel podzim a s ním i hromada nových titulů. Herní tvůrci se zřejmě dohodli o poslední bitvě o své fanoušky a udělali nám, hráčům, pěkné dilema, co si zahrát jako první. Jedním z hlavních vyzyvatelů měsíce je soulovka Lies of P od studia Neowiz Games. Už na ukázkách vyvolalo pozornost netradiční spojení disneyového Pinocchia, steampunku a souls žánru. Dočká se Neowiz pohádkového přijetí?
Asi jste pochopili, že Lies of P nebude nějaká procházka růžovým sadem, ale spíše trnitá cesta do Mordoru. Stejně jako Froda bude taky Pinocchia na druhou stranu provázet kvalitní příběh. Začátek již známe z dema a je stále stejně poutavý a temný. Probouzíte se do fiktivního francouzského města Krat na konci 19. století. To nejenže ztratilo svůj původní lesk, ale aby toho nebylo málo, stalo se zároveň baštou pro zabijácké roboty.
Ti byli totiž před vzpourou jádrem Kratu a město na nich jednak obrovsky vyrostlo a jednak tyto stroje implementovalo do všech aspektů života jeho lidí. Původně to mělo své výhody, které spočívaly hlavně v bezplatné práci a bezmezné poslušnosti. Asi není nutno říkat, že teď by si občané Kratu raději připlatili, pokud by žili.
ZOMBIE ROBOTI!
Pinocchiův úkol je alespoň na počátku zřejmý. Musí Krat zachránit od strašlivého neštěstí, do kterého se město samo zavedlo a k tomu i třeba nějak splnit svůj vlastní sen o tom stát se člověkem. V tom mu však brání strašliví panáci, lidé, kteří už nemohou roboty ani vidět a další formy života (nebo roboživota). Stejně, jako tomu je v případě herních lokací, i nepřátelé jsou dost různorodí. Musím hned přiznat, že jsem se trochu bál, abych celou dobu nebojoval s pěti typy nepřátel s občasným prolomením rutiny nějakým zajímavým bossem. Bál jsem se naprosto zbytečně.
Takový rozsah druhů nepřátel jsem naposledy viděl ve From Software titulech. Od běžných polorozpadlých robotů z továren přes lidi a nechutné bahenní stroje až k zombie robotům. Čtete správně, ZOMBIE ROBOTI! Když jsem něco takového viděl, nevěděl jsem, jestli mám křičet nadšením, nebo hrůzou z toho, co mě bude čekat. Nakonec jsem křičel z obou důvodů, jen vždy v jiné situaci. Musím ještě dodatečně ocenit propracovanost bossů. Před každým soubojem je v lokaci poschováno pár dokumentů nebo nápisů, které vás kvapně seznámí s budoucí noční můrou a i když vám to moc nepomůže v boji, je to alespoň hezký detail do příběhu.
Nejste v tom sami
Při vašem průchodu narazíte na mnoho dobře napsaných postav. Ať už je to postava přátelská nebo nepřátelská, nikdy se nejedná o nějakou dvojrozměrnou personu bez špetky nápadu. Ať už jde o vašeho otce Gappetta, továrníka Venigniho či záhadnou Sophii, každý se postupem času odkrývá a ukazuje svá tajemství. Některá jsou temnější, jiná jen potvrdí již předpokládané. Nad všemi ovšem dle mého názoru sedí Gemini.
Ano, nebyl by to Pinocchio, aby ho zároveň nedoprovázel mluvící cvrček chrlící jednu hlášku za druhou. I Geminiho ale steampunková stylizace hry trochu změnila. Už to není ten elegantní cvrččí gentleman, nýbrž zelená mluvící krabička, která primárně osvětluje temné kouty map. V mnoha případech ale také pronese nějakou vtipnou hlášku, poučí o historii místa či jen sem tam zacvrliká. Sice vás tentokrát neučí nic moc o životě, ani nenahrazuje vaše neexistující svědomí, v Kratu ale stejně ani jedno nepotřebujete.
Lies of P se každopádně povedla. Jedinou zásadní novinkou je sice pouze kombinování zbraní, ale v rámci žánru spojila hra tolik dobrých a ověřených mechanik do sebe, že jí prostě nelze upřít její kvality a zábavnost. Ano, možná je protagonista trochu neobratný a soubojový systém vás tlačí na kontaktní souboje bez možnosti uskakování. V ostatních věcech ale máte takové množství možností, že se ještě rádi přeučíte, abyste to všechno vyzkoušeli.
Verdikt
Lies of P dělá v souls-like žánru pramálo špatně. Hra běží plynule, svět je krásný i rozmanitý a temnota příběhu hře dokonale sluší. Z každého známého titulu žánru bere to dobré a výsledkem je symfonie pro vaše oči i nervy. Nějaké ty chyby sice má, ale nejde o nic, co by nešlo po pár hodinách zvykání a jednoho nervového zhroucení odpustit.
