Recenze Lake, rádoby kouzelného zážitku, který se snaží spojit vztahy, drama a…doručování pošty? | Kapitola 3
Jaké jsou vaše obvyklé zkušenosti s doručovatelskými službami? Jedni na ně nedají dopustit, k jiným se však kýžený balíček obvykle nedostane ani v případě, kdy by dnem i nocí číhali na kurýra před dveřmi vlastního domu. Polemiku nad tím, která poštovní služba je ze všech nejhorší, ovšem nechejme na jindy. Dnes si totiž povíme něco málo o nadějné indie záležitosti Lake, která právě doručování pošty spojuje s objevováním staronových vztahů, podobně jako to dělá třeba oblíbená série Life Is Strange.
SORRY, BUT MAGIC’S GONE FOR ME
Příkladem budiž Kay, kamarádka z dětství, se kterou jste se neviděly od vašeho odchodu na prestižní univerzitu MIT. Lake vám dává na výběr buď obnovení vztahů, nebo jejich totální úpadek. Neprezentuje vám ovšem ani jeden důvod, proč byste se měli pokoušet přátelství zachránit. S Kay se tedy poprvé setkáte při nečekané trapné konverzaci v restauraci a následně jí přivezete pár balíků. Během těchto pár interakcí sice zjistíte, že má ráda hudbu a „překvapivě“ i své dvě děti. Ale kdo je Kay? Jak jste se poznaly? Co jste spolu zažily? A když už jsme u toho, kdo je vůbec Meredith?
Vzhledem k tomu, že vás zdejší postavy 22 let, nebo v horším případě nikdy neviděly, na vás vyvíjí poměrně solidní emocionální nátlak…
Celá hra pak spěje k jednomu velkému rozhodnutí, tedy jestli zůstanete v Providence Oaks, nebo se vrátíte ke svému starému životu ve městě. Podvědomě samozřejmě cítíte, že tvůrci chtějí, abyste si na základě zde rozvinutých vztahů vybrali spíše tu nostalgickou možnost – ostatně vzhledem k tomu, že vás zdejší postavy 22 let, nebo v horším případě nikdy neviděly, na vás vyvíjí poměrně solidní emocionální nátlak. Jenže to kouzlo, kterým na mě Lake zpočátku působilo, se definitivně vytratilo už někdy v půli zhruba sedm hodin dlouhého zážitku. A od té chvíle jsem se nemohl dočkat virtuálního návratu „z vidlákova“.
To je, mimochodem, dalším zásadním problémem tohoto ambiciózního titulu. Každodenní rozvážka, tvořící většinu herní náplně, sice není vyloženě nudná, principiálně vás ovšem omrzí spíš dříve nežli později. Příběh vás ale také ničím neohromí, takže ze všech těch potenciálních trumfů hře zůstane jen hezké prostředí a atmosféra, což je trochu málo. Časem si navíc začnete všímat i různých technických nedodělků či opravdu špatných obličejových animací. Již zmíněná série Life Is Strange od hráčů odjakživa „dostává bídu“ právě za úsměvnou mimiku, ale Lake v téhle disciplíně dopadá ještě mnohem hůře.
Co tedy říci závěrem? Lake mohl být skvělou zenovou jednohubkou, stačilo by její délku zkrátit na polovinu a místo spousty nefunkčních postav raději představit a opravdu prokreslit dvě nebo tři. V současném stavu hra dává smysl jen na zkoušku, ideálně pokud někdy skončí v Xbox Game Passu – tam ji totiž můžete bez výčitek zahodit, až vás po dvou hodinách přestane bavit. Jestli se rozhodnete pokračovat, postupně a vcelku nekompromisně vás ubije řada zbytečných chyb, díky kterým si nakonec zpětně znechutíte i ten povedený začátek. A to by byla věčná škoda…
Verdikt
Lake mohl být zajímavým a procítěným zážitkem dokonale léčícím splín z končícího léta. Místo toho ovšem prezentuje hezké městečko s plochými rezidenty, díky kterým selhává v naprosto základních aspektech. Více než obyvatelé Providence Oaks bude průměrného hráče zajímat třeba pletení, závody elektrických sekaček nebo civění na zasychající beton.
