Recenze krásné plošinovky FAR: Changing Tides, aneb když je cesta cílem | Kapitola 2
Seznam kapitol
Může být cesta cílem? Inu, záleží. Jsem si prakticky jistý tím, že milovníci motivačních citátů mi pravděpodobně odpoví jednoznačným „ANO“. Ostatně stejně jako Jack Kerouac, Libor Podmol nebo jakýkoliv běžný motorista, který při cestě na čerpací stanici po uzření aktuálních cen raději zanechá svůj spalovací vůz na krajnici a v doprovodu hlubokého hrdelního křiku uteče kamsi do lesů. A souhlasili by jistě i vývojáři ze studia Okomotive, protože právě cesta do neznáma je ústředním motivem jejich nového počinu FAR: Changing Tides.
KDYŽ JE LIMBO RYCHLEJŠÍ NEŽ SVĚTLO…
Právě ovládání lodi je vedle skákacích pasáží ústředním herním mechanismem, zdejší krasojízdu si totiž musíte hezky postaru odpracovat. Neustálé nastavování plachet dle směru větru, krmení žíznivého motoru všude možně sesbíraným palivem i rozdmýchávání ohně a opravy strojovny jsou vašim denním chlebem. Tuto skutečnost jsem si po prvních 15 minutách hraní zapsal jako absolutní a nezpochybnitelný klad – a to jen proto, abych ji o hodinu později přesunul do kolonky záporů. Vynucená obsluha lodi se totiž s postupem hrou stává otravnou rutinou, která v takto zenovém zážitku působí jako poměrně zbytečný stresor.
Jinak je totiž FAR: Changing Tides hlavně hezkou a poměrně jednoduchou plošinovkou, kterou lze ovládáním i atmosférou připodobnit například k nestárnoucím klasikám jako Limbo, Journey nebo Unravel. Ostatně i proto zde mikromanagement lodi po vzoru FTL: Faster Than Light působí tak trochu jako pěst na oko. Pokud náhodou nehasíte přehřátý motor nebo neopravujete přeražený stěžeň, čeká vás ve FAR takřka zenový zážitek plný překrásné hudby a studeně stylizované low-poly grafiky. Právě občasné ostré hrany vizuální stránky byly od posledního dílu poměrně výrazně vyhlazeny – vše zde působí mnohem čistějším a modernějším dojmem, ostatně jak se na správné pokračování sluší a patří.
Velkou měrou k tomu přispívá i takřka neexistující uživatelské rozhraní a s ním související informační šum. Právě neurčitost je v rámci moderních formátů umění, mezi které již dnes videohry bezpochyby patří, často vnímána jako prostor pro hledání hlubšího smyslu. V Changing Tides jsem ovšem žádný nenašel, což mě tak trochu mrzí, protože místa pro něj bylo habaděj. FAR je prostě hrou o chlapci, který skočil do vody a pluje mrtvým světem do neznáma. Nic víc, nic míň. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že tvůrci vyloženě nechtějí, aby se hráč dozvěděl více, ponořil hlouběji. Tato skutečnost pak bohužel platí i pro hádanky, postrádající nejen hloubku, ale i designovou genialitu premiantů žánru.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
