Recenze Kirby's Return to Dream Land Deluxe, skvělé hry, jejíž největší vadou je přemrštěná cena | Kapitola 2
Seznam kapitol
Chce se mi začít nějakou nudnou, otřepanou frází o tom, jak Nintendo umí dělat nevšední hry, jak svým svérázným přístupem i na Switchi dokazuje svou unikátnost… ale tohle všechno už vás musí neskutečně nudit. Nintendo je prostě Nintendo, a podobné fráze slýcháte pořád. Vedle těch skvělých a nápaditých her však Nintendo plodí taky ty, které jsou jen tak jakoby do počtu, a remaster jedné takové by neměl stát plnou cenu.
Největším lákadlem je pochopitelně Kirby, růžovoučká roztomiloučká hrouda, jejíž jedinou schopností je otevřít pusu a schramstnout cokoliv, co se připlete do cesty. Kirby není jedlík v pravém slova smyslu, jen natolik ovládá svou plicní kapacitu, že dokáže nasát cokoliv se objeví v jeho dosahu. Tenhle samočinný vysavač je tak pochopitelně postrachem všech nepřátel, které potkáte.
Aby Kirby nebyl jen růžovým Pacmanem s vylepšenou inhalační technikou, to, co nasajete, ve velké míře mění způsob, jak se jakákoliv hra s tímhle hlavním hrdinou – Kirby’s Return to Dream Land nevyjímaje – hraje. To, co jde dovnitř, musí jít zákonitě i ven. Pokud nasajete ať už žijícího nepřítele nebo třeba obyčejný šutr, vemte jed na to, že ho můžete vyplivnout (vydechnout?) zpět. Z ubohých tvorečků se tak stane projektil, který je schopen vyřídit problémy jednou provždy.
Z herního hlediska jsou však důležitější věci, které vám zprostředkují specifické vlastnosti nebo dovednosti. Kirby tak dokáže přijmout (a převtělit se do) rytíře s mečem, kouzelníka s jakousi kouzelnickou hůlkou, nebo třeba ohniváka s hořícími plameny na hlavě a chrlícího plameny před sebe.
Možností a jednotlivých variant je hodně, a osobně si myslím, že jsou na hře tím nejzábavnějším, ať už co se týče jejich objevování, nebo používání. Kromě relativně všedních možností dokáže Kirby vstřebat i speciální schopnosti, které vám na omezený čas propůjčí něco poněkud „většího“, s čímž následně rozpoutáte chaos a projdete s prstem v nosu až do konce.
Aby Kirby nebyl jen růžovým Pacmanem s vylepšenou inhalační technikou, to, co nasajete, ve velké míře mění způsob, jak se jakákoliv hra s tímhle hlavním hrdinou hraje.
V tomhle smyslu bych rád udělal pauzu a drobnou odbočku. Jednak tady výčet končí, a jednak většině z vás neříkám nic nového. I v tom upřímně vidím určitý problém. Historie Kirbyho se táhne hluboko do minulosti, obsahuje nespočet dílů a několik žánrů… a přitom nepřichází s žádnou zásadní novinkou. Je to spíše filozofickou, nebo v naší Hrej typologii tematickou nebo komentářní otázkou než tou recenzentskou, ale dostáváme se k tomu, nakolik je potřeba inovovat, a nakolik je potřeba dělat věci prostě jenom pořádně, třebaže pořád stejně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
