Recenze Jurassic World Evolution 2, návratu do stejné dinosauří řeky | Kapitola 2

Začněme kampaní, která nám v recenzi, stejně jako všem hráčům ve hře, ukáže ty největší neduhy. Samozřejmě to není záměr, ale start hry je relativně rozvleklý a nechtěně tak přispívá k tomu, že se Jurassic World poměrně rychle ohraje. V praxi se kampaň sestává z několika málo předpřipravených scénářů, které vás pomocí dílčích úkolů seznámí se základním fungováním hry. Není to na škodu, hrát Jurský svět je poměrně specifickou záležitostí, a tak nováčci přinejmenším zpočátku nastavenou rychlost ocení. Není totiž úplně zvykem, že byste si zvířata obstarávali ve strategii tak, že nasednete do vrtulníku, z jehož paluby ho pomocí uspávacích šipek uspíte, a následně přesunete do výběhu. Jsou to zajímavé nápady, které vám musí přejít pod kůži, protože jinak si bez jejich znalosti moc nezahrajete. To dělá kampaň znamenitě. 

Jakmile je zvíře uspané, můžete povolat transport a dopravit ho do ohrady. Její tvorba není ničím extra zajímavá, osobně mám však problém s tím, že ji nelze vizuálně zásadně odlišit od ostatních výběhů. V praxi tak celou kampaň budujete ten samý plot pořád dokola, stavíte k němu tu samou vyhlídkovou plošinu, a to, co se tak maximálně mění, je to, zda do ní umísťujete vysoké stromy nebo nízké keře. Ani tak banální věc ale není úplně podle mých představ. K dispozici je pouze štětec, kterým malujete daný biom, jenže kdybyste snad někam chtěli umístit okrasný strom jenom pro vaši potěchu, nemůžete. To samé platí pro situaci, kdy je plocha příliš malá – sice ji dinosauři vnímají, ale vysoký strom v ní nezasadíte, prostě hra usoudí, že na jeho umístění není místo. Jinými slovy, pokud tímto způsobem vytváříte celý výběh, jde to v pohodě, snažíte-li se s tím ale trochu vyhrát, nejde to.

Ale fajn, budiž, s tím bych se asi nějak popral, je prostě jen škoda, že každý park vypadá jako přes kopírák. Vadí mi ale i další věci s tím spojené. Ať už se rozhodnete dinosaura ulovit na mapě, nebo pro něj vyšlete expedici (což je druhá, stejně validní možnost, jak je získat), očekává se, že jakmile zavelíte k přesunu k vám do parku/výběhu, už máte všechno nachystané. Elektrický ohradník už zřejmě stojí, stejně jako brána, kterou se dovnitř dostanou vaši rangeři-ošetřovatelé, takže vám nic nebrání poslat vrtulník právě tam. Jenže, vy tak nějak pořád nevíte, co do výběhu vlastně umístit. Minimálně zpočátku, než se naučíte jednotlivá zvířata poznávat a zapamatujete si jejich vlastnosti a potřeby, musíte vždycky počkat, až zvíře přiletí, pak do jeho výběhu poslat ošetřovatele, kteří při kontrole stanice zjistí potřeby zvířete, a až pak můžete začít s výsadbou stromů, vytvářením jezírek nebo výměnou podloží. Pokud jde o váš první druh, rangeři nemají nic jiného na starosti, jejich džíp bude ve výběhu co nevidět a máte ještě relativně dost času na nějakou tu úpravu. Pokud je to ale jejich třetí výběh v pořadí, než se k němu dostanou, zvířata jsou nespokojená a začnout mít tendenci utíkat. Což jen zbytečně brzdí hratelnost a dělá ze hry frustrující zážitek.

Kromě klasických venkovních výběhů lze ve druhém díle stavět i voliéry. Obrovské dómy jsou příjemným zpestřením, i když se zase v jejich útrobách hůře manipuluje a hůře vytváří ideální prostředí. Úplně to samé se dá říct i o bazénech s obřími parybami.

Matně si pamatuji, že první díl hodně kalkuloval s karanténou, neboť zvířata zvenčí mohla přinést do parku nějakou tu nemoc. Ačkoliv hrozba nemoci je přítomná i tentokrát, hra vás do karantény nijak netlačí, a naopak preferuje řešení až zpětně, jakmile se nějaký problém objeví. Možná je to ale škoda, protože by vám karanténa dala přesně ten čas na zjištění všech potřeb a přípravě ideálního výběhu. Jak už jsem řekl, takhle je ten nejzákladnější loop spíše otravný a skličující, není dostatečně pestrý a bude vás jen zbytečně odvádět od toho zábavnějšího, co hra nabízí.

Pro úplnost dodám, že kromě klasických venkovních výběhů lze ve druhém díle stavět i voliéry. Obrovské dómy jsou příjemným zpestřením, i když se zase v jejich útrobách hůře manipuluje a hůře vytváří ideální prostředí. Vše je ale jenom o zvyku. V praxi se chov ptactva od klasických ještěrů nijak neliší, mají stejné potřeby, jen zkrátka obývají jiný habitat. Jediným rozdílem je, že pterodaktyl a jemu příbuzní vám nijak neuteče – alespoň se mi to za celou dobu ani jednou nestalo – a že jejich potřeby víte rovnou, jakmile ho vrtulník dopraví do klecovité kupole. Chov je tak v podstatě o chloupek jednodušší. Úplně to samé se dá říct i o bazénech s obřími parybami. K těm se ve hře dostanete mnohem později, ale principem se nijak neliší a jen doplňují už tak pestrý seznam všech dinosaurů