Recenze Fast & Furious: Spy Racers Rise of SH1FT3R, nejlepšího herního zpracování Rychle a zběsile a zároveň nejhorší závodní hry roku | Kapitola 2
Seznam kapitol
Světoznámou značku Rychle a zběsile nejspíš není potřeba dlouho představovat. Dříve byla známá jako série pro všechny automobilové „kajnšmetke“, dnes ve své asi osmadvacáté inkarnaci baví hlavně mainstreamové publikum. Odklon od ilegálního závodění k přeskakování mezi paneláky brali pravověrní fanoušci celkem nelibě, ale jak už to tak bývá, jejich nářky nejsou v penězi přetékajích trezorech tvůrců příliš slyšet.
Rise of SH1FT3R patří do žánru vcelku standardních arkádových závodů. Spíše než celosvětově (a oprávněně) adorovaný Mario Kart však připomíná postarší Ridge Racer Unbounded, Split/Second nebo Blur. Nečekejte ovšem licencovaná vozidla či zničitelný svět. Tolik peněz na vývoj evidentně nebylo a ruku na srdce – cílová skupina by to nejspíše stejně neocenila. Místo originálních, technicky vytříbených či třeskutě zábavných závodů tak dostáváte spíše klasickou licencovanou rychlokvašku.
Základ ovšem není vyloženě špatný, jízdní model nepůsobí zle a při ovládání velice jednoduše poznáte rozdíl mezi jednotlivými vozítky. Power-upy, s jejichž pomocí se snažíte porazit soupeře, jsou ale bohužel spíše základní. Akční jízdou naplněný ukazatel lze využít ke střelbě z paintballové pušky, položení zpomalující miny či krátkodobému boostu – tedy nic, co bychom v tomhle žánru ještě neviděli. Hráč vybírá z celkem třinácti licencovaných postav, přičemž každá z nich disponuje vlastním autem a na něj navázanou speciální superschopností. U většiny aut se ovšem jedná jen o variaci na trojici schopností základních a přál bych si, aby se zde tvůrci vyřádili o něco více.
Při závodění jsem se cítil jako u pojídání oblíbeného jídla během nákazy covidem – mozek se mi snažil vsugerovat, že si situaci užívám, ale necítil jsem vůbec nic.
To stejné se dá konstatovat o sedmnácti tratích, které svou stavbou neurazí ani nenadchnou. Při závodění jsem se cítil jako u pojídání oblíbeného jídla během nákazy covidem – mozek se mi snažil vsugerovat, že si situaci užívám, ale necítil jsem vůbec nic. Pokud tedy nepočítám averzi k hláškám jednotlivých postav, které jsou jeden hloupý výkřik schopné zopakovat klidně 15x za jeden krátký závod.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
