Recenze Eziovy kolekce Assassin's Creed, portu pro Nintendo Switch | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nevím jak vy, ale já si rok 2016 pamatuju. Alespoň co se týče her. Rok Mafie 3, Battlefieldu 1, Titanfallu 2 nebo Call of Duty Infinite Warfare byl také rokem virtuální reality, rokem spekulací ohledně Nintenda NX (tedy nového Switche) nebo rokem remasterů, které zažívaly zlatou éru. Už tehdy se nahlas mluvilo o tom, co všechno by měli vydavatelé oživovat podruhé a už tehdy se mluvilo o tom, že zrovna Eziova trilogie remastery úplně nepotřebuje.
Do roku 2016 se budu vracet ještě několikrát, protože aktuální recenze bude tak nějak popisovat identický stav, jaký panoval před oněmi šesti lety. Celková atmosféra a pozice remasteru nyní se ale změnily. Už není rok 2016, je rok 2022. Ezia jsme v jeho původní verzi viděli před třinácti lety. Naposledy před jedenácti lety. Od Syndicatu, nebo snad lépe od Origins, který představil diametrálně odlišný směr vývoje série, uplynulo také několik let a ten „starý“ Assassin naposledy vyšel v roce 2015, když nás bral do viktoriánského Londýna. Tehdy nebyl čas vzpomínat. Teď je.
Možná máte taky větší chuť zapnout jeden ze starších Assassinů o to víc, že jste jej dlouho nehráli, ona doba se ale negativně podepsala prakticky na všem.
Stačily tři díly, Origins, Odyssey a Valhalla, a už teď mají někteří zase dost a chtěli by další změnu. Někoho možná nebaví příklon k RPG prvkům hry, nebo by prostě rád viděl zase nějakou větší evoluci tak jako před lety. Eziova kolekce sice evolucí není ani z rychlíku, ale čistě teoreticky vám může dodat potřebnou změnu se skvělým příběhem, charismatickým hlavním hrdinou, a navíc možností hrát i na cestách.
Tady však všechny klady končí. Jasně, možná máte taky větší chuť zapnout jeden ze starších Assassinů, o to víc, že jste jej dlouho nehráli, ona doba se ale negativně podepsala, no, prakticky na všem. Druhý díl, Brotherhood i Revelation zastaraly jak graficky, tak herně, a skvěle se na nich prezentuje, jak jde herní průmysl kupředu. Nebudu lhát, když řeknu, že v tuhle chvíli port pro Nintendo Switch spíše představuje nějakou historickou exkurzi do minulosti než hru, kterou si užije i člověk nepolíbený historií série. V mém případě všechny tři hry představují spíše takový seznam, který jsem si rád odškrtnul. Kdysi dávno jsem je hrál na PC (tehdy jsem se na nich učil s ovladačem), později jsem jen letmo zapnul kolekci, když vyšla na PlayStationu 4, ale nikdy jsem se do žádné z her neponořil důkladněji. To se mi teď splnilo.
Připomněl jsem si všechny důvody, proč jsem tehdejší trilogii miloval. Ezio, ze začátku nedbalý floutek, roste doslova před očima a každý díl ho ukazuje v jiném světle. Zatímco Assassin’s Creed II ho učí tajům assassínského umění a nastiňuje dlouhověký boj assassínů proti templářům, v pokračování Brotherhood už je Ezio ostříleným tichošlápkem s darem tiše eliminovat své nepřátele na potkání, který navíc stojí v roli nově vznikajícího bratrstva. A zatímco na vrcholu svých sil buduje síť vlastních následovníků, v Revelations už je spíše v roli staršího mentora a jeho vystupování je opět diametrálně odlišné. V mých očích stále není lepší, charizmatičtější a sympatičtější zabiják templářů v řadách assassínů, ačkoliv chápu, že tohle je ryze subjektivní hodnocení a spousta z vás nebude souhlasit. Někomu nemusí sedět jeho hlas, někomu nemusí sedět jeho naivita, troufalost, možná až namyšlenost. I díky tomu je ale neznámější člen rodu Auditore da Firenze tak komplexním hrdinou.
Další, jak jinak než subjektivní, plus je i doba, v níž se trilogie odehrává. Renesanční Itálie, respektive díky Revelations rozšířeně o středomoří, je naprosto ikonická doba historie, v níž člověk potkává davy známých historických osobností zasazených do skutečných reálií. Florencie i Benátky, Řím i Konstantinopol mají naprosto charakteristickou tvář, přičemž pokud jste někdy v některém z těchto měst byli, budete nadšení ze ztvárnění jejich hlavních dominant. To asi v roce 2022 není ten nejvýraznější středobod celé recenze, ale nadšení mi vydrželo až dosud.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
