Recenze Diablo IV – Tak se pekelníci přece jen dočkali… | Kapitola 2
Seznam kapitol
Na chvilku se zastav poutníče a poslouchej! Tohle je příběh z dávných časů, z dob mýtů a legend, kdy mechanické myši byly kruté a nemotorné a lidstvo se teprve učilo sbírat loot. Pouze jedna hra tehdy vynikala svým božským přístupem – Diablo. Je to příběh o hráčích, kteří čekali dlouhých jedenáct let, aby se konečně vrátili do Sanctuary. Do svého oblíbeného světa plný děsivých démonů, nelítostných andělů, bohatého lootu a hlavně temné fantasy atmosféry, jakou umí málokterá hra. A já ti povím příběh, který začal před několika lety, kdy se velký Blizzard Entertaiment rozhodl poslat do Sanctuary Matku všeho zla. Čeká ho vykoupení nebo poslední hřebík do rakve? Pohodlně se usaď, venku totiž vítr hučí, vlci vyjí a už se připozdívá. Hodím poslední dřevo do kamen a ty bedlivě poslouchej. Náš čas totiž nadešel.
Zážitek tradičně začínal těsně po půlnoci v den spuštění. K mému překvapení jej ale tentokrát neprovázely žádné fronty, nic se nesekalo, nic nepadalo a vše běželo jak na drátkách. To je super vizitka. Nepamatuji si žádný lepší launch u Blizzardu - a že jsem jich už zažil. Určitě musím zmínit, že tentokrát na vás čeká vytváření vlastní postavy. Na výběr máte z pěti tříd – Necromancer pán kostlivců, Druid mistr zvířat, Kouzelnice paní ohně, ledu a blesku. A pak Rogue, který je agilní a Barbar, který spolu s obouruční palicí vytvoří na bojišti doslova peklo.
Každá třída má unikátní herní styl a komu jest, tomu jest. Já si už tradičně zvolil Necromancera, který mi dělá společnost u prvního průchodu už od roku 2000. Vybrat lze samozřejmě pohlaví a pak si pohodlně uplácat postavu k vašemu obrazu. Nebo jejímu obrazu, nebo k jejich obrazu… V sérii je to novinka. Což je velmi příjemné, na druhou stranu těch možností zase tolik není. Nechybí výběr tetování, náušnice nebo pořádný makeup na obličej. Ale kupříkladu z Druida hubeňoura prostě neuděláte a váš Necromancer zase prostě nemůže připomínat Vémolu.
V rámci série je ale velmi svěží novinkou, že máte alespoň částečnou možnost si postavičku trošku upravit a ne hrát s předem připraveným bubákem (třeba důchodcovským barbarem z trojky). Pak už na hráče čeká cutscéna, která běží v enginu hry. Další skvělá novinka. Je vidět, jak si tvůrčí tým Diabla půjčuje od svých kolegů ve firmě. Tu kradou nápady z WoWka, tam zase z jiných svých her. A to je jedině dobře. Filmečky dodávají příběhu zcela jiný spád, než jsme byli u Diabla zvyklí. Navíc musím pochválit, jak pracují s kamerou, která není statická a naopak působí až téměř filmově. Příběh se pomalu rozbíhá a hned po dokončení prologu se vám otevře svět. Zápletka se najednou větví mezi tři první akty, které si můžete zahrát netradičně v libovolném pořadí.
Na druhou stranu samozřejmě můžete jít čistě po příběhové linii a nikdo a nic vám hlavu neutrhne
Příběh, ač zábavný a rozhodně zaujme, ale bohužel trpí tříštěním mezi mnoho vedlejších úkolů, eventů, dungeonů a dalších aktivit. Nejste limitováni levelem a veškeré aktivity se přizpůsobují vaší úrovni. Což je krok správným směrem. Všichni si pamatujeme Tadeášovo přelevelení v Odyssey a pak likvidování bossů jediným mohutným spartanským kopem (Diablo IV hraju taky, přelevelovat jsem se snažil v prvním aktu, nepovedlo se, 0/10, pozn. šéfredaktora). Na druhou stranu samozřejmě můžete jít čistě po příběhové linii a nikdo a nic vám hlavu neutrhne. Na vedlejší aktivity, dungeony a eventy budete mít mnoho času po dokončení příběhu.
HELLO TRAVELER
Ačkoliv příběh po prvním aktu zpomalí a opět nabere grády až někde za půlkou, tak bych z něj nerad cokoliv prozrazoval, protože cutscény jsou prostě super a především hlavní záporačka je fantastická. Hodně dělá její charakter, který nicméně není žádnou novinkou. Její motivace není jen zlá a kdo četl knihy, tak jistě ví, že Věčný konflikt mezi Nebem a Peklem není zrovna černobílý. Možná se naopak stane, že budete s rohatou Lilith sympatizovat více než s jinými aktéry zápletky. Ale asi to u mě způsobuje i ten fakt, že je po vzoru Sylvanas a Kerriganové tak trochu padoušsky přitažlivá. Navíc se velmi povedl i její dabing a herečka Caroline Faber tomu dává šťávu. Atmosféra příběhu je velmi temná a napínavá a musím říct, že mě bavila od začátku do konce. I když… finále trošičku zamrzí, ale už teď je jisté, že Blizzard pracuje na několika rozšířeních. Nebude tedy snad velkým spoilerem když jen naťuknu, že příběh končí velmi otevřeně.
Po dohrání kampaně se rovnou pouštíte do endgame obsahu. A že je skutečně bohatý. Dungeony s různými affixy (další inspirace u WoW, fungují totiž velmi podobně jako Mythic+ klíče), eventy, World Bossové a další radovánky. Nečekejte nic přelomově geniálního, hra vás bude bavit, dokud vás bude bavit sbírání těch nejlepších možný kusů gearu a nekonečné vraždění oblud. A o tom celé Diablo snad vždy bylo, ne?
Herní svět je velký. Opravdu velký, a procestovat ho pěškobusem chvilku zabere. Naštěstí nám vývojáři dali k dispozici koně. Pro ty, kteří si hru předobjednali dokonce pekelného. Ovšem odemknout si ho můžete až ve čtvrtém aktu. Do té doby musíte všude pěšky a běda vám, jestli někde zapomenete aktivovat portál. To si pak budete chvíli vyčítat a s brekem vyrážet na další túru. Příjemné ale je, že jakmile si koníčka odemknete, s dalšími postavami už čekání odpadá a můžete vyrážet rovnou z úvodních lokací. Podobně je tomu i v případě příběhu. Jakmile příběh jednou projdete, podruhé můžete celé vyprávění přeskočit a vrhnout se rovnou do alternativních aktivit. Další vychytávka, kterou si Diablo převzalo z World of Warcraft. (Já toho nenechám…)
Na chvíli se jen pozastavím u dvou věcí, které mi byly proti srsti. Zaprvé to, že Sanctuary není jenom vaše. Diablo IV funguje tak trošku jako MMO a ve městech a ve volné krajině budete potkávat další hráče. Ovšem i přes obavy zpracování nijak nenarušuje mojí auru hrdiny samotáře. Dungeony a příběhové části jsou oddělené instance, kam vám nikdo nevkročí (pokud přímo nechcete). Naopak i ve světě jsem potkával hráče spíše sporadicky a u speciálních eventů jsem jejich přítomnost spíše uvítal.
Druhým bodem je obtížnost, která je tentokrát nastavená hodně po chuti mainstreamu. Časy Diabla II jsou vážně pryč a hrou můžete projet v zásadě jak nůž máslem. K dispozici jsou základně obtížnosti dvě - přitom já hrál celou dobu na tu těžší a zapotil jsem se jen u nepovinných bossů. Určitě to je dáno i tím, že Necromancer, spolu s Čarodějkou, byli velmi overpowered už v betě a i když jim Blizzard do plné verze trošičku zatnul tipec, přesto jsou to třídy subjektivně snazší než třeba Rogue nebo Druid. I tak bych ale uvítal trošku větší výzvu. Ve hře pak samozřejmě čekají další dvě úrovně obtížnosti, ale až po dokončení příběhu.
KAŽDÝ GOLD CO SE TŘPYTÍ
Vizuální stránka Diabla IV je nádherná. Sanctuary je obrovský svět a grafika mě doslova uhranula. Každý strom, louže bláta, nebo ležící kámen je parádní. Navíc se mi velmi líbí práce se světlem, stíny a když se na chvíli zastavíte, tak prostě musíte ocenit s jakou láskou a péči se Blizzard věnoval drobným detailům. Mramorovým sochám v katedrálách, obrazům v hradech a mozaikám na zemi. Vše je naprosto precizní práce lidí, kteří mají Sanctuary rádi stejně jako vy.
Ještě jednou bych také vypíchl hutnost atmosféry. Sanctuary je špinavý, nebarevný, a ponurý svět. A nejnovější pokračování Diabla to vystihuje velmi dobře, narozdíl od barevné trojky. Přesně takhle jsem si ho představoval v knihách. Našincům jistě vykouzlí úsměvy na rtech i různé inspirace zdejších poměrů, třeba názvy postav, lokací nebo monster. Holt slovanský nádech se prostě nezapře.
No a hudební stránka je také velmi povedená. I když jsem po betě získal dojem, že budu ze soundtracku spíše zklamaný, tak je opak pravdou. Nazvučení lokací, dungeonů a příběhových částí je fantastické. Už utíkám pro svoje LP.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
