Q&Hrej - Na jakou hru se letos těšíte nejvíc a na jakou jste zvědaví?
i Zdroj: Vlastní
Q&Hrej Článek Q&Hrej - Na jakou hru se letos těšíte nejvíc a na jakou jste zvědaví?

Q&Hrej - Na jakou hru se letos těšíte nejvíc a na jakou jste zvědaví? | Kapitola 4

Martin Synek David Plecháček Aleš Tihlařík Lukáš Černohorský Jakub Fišer Radek Raudenský Tomáš Rosa Patrik Jelínek

Martin Synek, David Plecháček, Aleš Tihlařík, Lukáš Černohorský, Jakub Fišer, Radek Raudenský, Tomáš Rosa, Patrik Jelínek

13. 6. 2022 14:30 2

Seznam kapitol

1. ALEŠ TIHLAŘÍK - VLASTNÍ PRAVIDLA 2. DAVID PLECHÁČEK - POTTERHEAD 3. LUKÁŠ ČERNOHORSKÝ - DRAČÍ HOROR 4. PATRIK JELÍNEK - OCELOVÝ GREEDFALL
5. TOMÁŠ ROSA - PLNĚNÍ DĚTSKÝCH SNŮ 6. JAKUB FIŠER - FOTBÁLEK TO JISTÍ 7. RADEK RAUDENSKÝ - CALL OF DUTY SPÁSA 8. MARTIN SYNEK - ŽELVY NINJA

I po spoustě odkladů se před námi rýsuje nabitý konec roku, který nabídne celou várku velkých i menších her. Na které z nich se redakce nejvíce těší?

Reklama

PATRIK JELÍNEK - OCELOVÝ GREEDFALL

Není pochyb, že letošek byl s Elden Ringem a dalšími rokem silného startu, avšak jak tento start přišel, tak zase odešel. Zpětně by si jeden možná až řekl, že to bylo na škodu. Ostatně, poslední měsíce pozorujeme spíše útlum a nevím jak vy, ale minimálně u sebe stále vnímám, že list mých restů by snesl lehké zkrácení. Jak by nicméně řekl klasik: Věci rok začínající neurčují věci jemu budoucí. A jak asi uhodnete, přesně v to doufám i já. Nakonec, adeptů se nám tu rýsuje hned několik, za mě např. Steelrising. Abyste pochopili, vývojáři z francouzského studia Spiders jsou pro mne od svého posledního titulu něčím, co pro mne bývalo BioWare, ale už není – týmem s potenciálem a ambiciózními projekty. Ani jejich novinka není přitom jiná, přičemž já snažně doufám, že se na tom nic nezmění. Po výpravě na Teer Fradee, kterou nám připravil GreedFall, absolvujeme letos cestu do fiktivní Paříže za Velké francouzské revoluce a vzniku automatonů. Veskrze zajímavé zasazení, které tak často nevídáme, mou zvědavost dále dráždí i zápletkou, kdy chatrná mysl Ludvíka XVI začne robotickou armádou vyvražďovat obyvatele řečeného Města světla.

Když už je řeč o technologických zázracích a jejich dopadech, o něco světlejší stránkou celé záležitosti je to, že si za jeden sami zahrajeme. Aegis, mistrovská marioneta královského inženýrství, se totiž stává naší hlavní postavou; a jestli mi něco podobná zpráva přináší, pak je to jiskřička naděje, že konečně dojde ke změně soubojového systému. Aby bylo jasno, GreedFall jsem si užil. Hra excelovala výpravou, postavami i lorem. Každopádně ani přes každý z těchto kladů nešlo o neomylnou hru. Některé její pasáže byly zbytečně zdlouhavé, jiné technicky nedotažené a některé zase natolik repetitivní, že jste si po desítkách hodin přáli, aby byl snad už raději konec. Neduh, jenž pro mne vystupoval nade vše a dojem kalil, byly především monotónní souboje a prkennost animací. A nebojte se, oči mám stále ještě zdravé. Moc dobře vím, že ani Steelrising neudělá s animacemi díru do světa. I přesto si však držím jakousi víru. Víru, že posun čekat můžeme. Vycházím už jen z toho, že Aegis coby automaton může volně upravovat své tělo, a jako taková může třímat nezvyklé zbraně, jako jsou např. rotující sečné vějíře, či bleskurychle uskakovat a létat mezi střechami. Oproti dřívějšku se nám tak jednoduše otevírá více možností, přičemž lze jen věřit, že budou ku prospěchu věci.

Podoba soubojů, u nichž jsme si v GreedFallu vystačili jen s neustálým mačkáním dvou tlačítek, se navíc s přídavkem výdrže a jejich zrychlení dále blíží Souls. Chápu, že ne každému se musí taková změna trefit do vkusu, a ještě méně asi dělat radost. Avšak podle mne je právě u Spiders oprávněná. Už z estetiky novověkého světa je totiž vcelku zjevné, že věhlasné „fromovky“ a jejich styl berou za zdroj inspirací i sami vývojáři. Město, souboje i modifikovatelné zbraně nesou už na první dobrou znaky Bloodborne, zatímco dynamický přesun po jeho částech zase svižné prvky Sekiro. Ať tak či onak, už teď je jisté, že září bude zajímavé; takže snad jen doufat, že tuhle hru v redakci Kuba už konečně docení…

Aby to nicméně nesvádělo k myšlence, že vše pro letošek sázím jen na jedinou kartu, a to ještě vrtkavou, doplním, že neméně zapáleně mohu mluvit i o druhém příběhu Huga a Amicii. Jednička A Plague Tale mě svého času uhranula – vztahem obou hlavních hrdinů, krvežíznivými krysami i občas kritizovanou hratelností. Její strhující a temnotou přesycená Francie byla ostatně mou osobní hru roku 2019, a pokud se jí její chystané Requiem i třeba jen dorovná, budu jedině spokojený. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama