Killzone: Liberation Recenze Killzone: Liberation

Killzone: Liberation

jiri.skrampal

jiri.skrampal

8. 11. 2006 23:38
Reklama

Už v dojmech z dema jsem se rozplýval nad instantní hratelností a vyšperkovaným ovládáním. Po nekonečném hraní dema jsem se tedy ve hře od začátku cítil jako ryba ve vodě. Nicméně už po první hodince jsem si začal uvědomovat, že věci nefungují, tak jak jsem si původně představoval. Inu Killzone Liberation není první hra, jejíž demo neodpovídá finálnímu produktu. Tak jsem se do hry zakousl nanovo a říkám na rovinu, že tohle je velice šťavnaté sousto.

Příběh

Killzone Liberation přímo navazuje na svého PS2 předchůdce a hráč je tak znovu uveden do role nesympatického klaďase a hrdiny, kapitána Templara, který dopomohl jednotkám ISA (ti hodní) k velkému vítězství proti armádě Helghastu (ti zlí). Jak už však naznačoval konec Killzone na PS2, vyhrát bitvu ještě neznamená vyhrát válku. Jako správní záporňáci se Helghasti po porážce naštvali a ukázali planetě Vekta, jak impérium vrací úder. Při brutálním útoku, který vedl nový charismatický generál Metrac, byly zajati významní důstojníci ISA a vůbec to začínalo vypadat, že lidstvu nastala poslední hodinka.

Přesně v tomto okamžiku do hry (podle očekávání) vstupuje hlavní hrdina, aby vlastnoručně vystřílel polovinu nepřátelské armády, zničil spoustu strategicky extrémně důležitých objektů, utekl ze sídla hlavního padoucha těsně před působivým výbuchem a nakonec naskočil do připravené lodi, kde na něj čeká vnadná blondýna. Pro začátek raději zůstaneme jen u toho střílení a ničení. Přestože okolnosti doslova vybízejí k drsným a rádoby vtipným hláškám, tak Templar zůstává stejný suchar jako v Killzone na PS2. Průvodce mu (v podobě hlasu ve vysílačce) v průběhu hry dělá jeho ex-milenka Lugar, která není bohužel ani o trošku víc odvázanější než sám Templar, což je velká škoda. Když tak člověk sleduje báječně sestříhané intro a vidí ďábelsky šílený úsměv generála Metraca, tak se neubrání pocitu jisté sympatie. Za Helghasty si bohužel nezahrajete.

Time to kill

Jak se vlastně Killzone Liberation hraje? Překvapivě dobře. Překvapivě hlavně proto, že všichni víme, jak na tom bývají handheldoví levobočkové konzolových velikánů (odvozené tituly vycházející z populárních konzolových her). S přihlédnutím k tomu, že je Killzone Liberation mobilní kratochvíle, bych se dokonce nebál tvrdit, že jsem se u ní bavil mnohem víc než u první Killzone z roku 2004. Celou hru budete sledovat z ptačí perspektivy. Tenhle, původně lehce kontroverzní nápad, se ve výsledku ukázal být skvělou volbou a na hře je vidět, že byla od začátku šita na míru PSP. Hra sice ani zdaleka nevyužívá všech ovládacích prvků, které PSP nabízí, ale ono je to spíš dobře. Ovládání je díky tomu intuitivní a už po pár krocích budete na Vektě jako doma.

Co se náplně misí týče, tak tvůrci vsadili na osvědčenou klasiku. Žádné orgie originality a nápaditosti tedy nečekejte. Většinou se jedná o různé sabotáže menšího kalibru, nebo eskortování důležitých osob z místa A na místo B. V zásadě jde však víceméně vždy jen o to, prostřílet se ze začátku nakonec přes desítky nepřátel. Stereotypu se naštěstí děsit nemusíte. Koncept hry je vystavěný tak, aby i přes svoji viditelnou jednoduchost, udržel za všech okolností vaši pozornost. Každou chvíli tak narazíte na změnu aktuálního cíle, předělovou scénku, nebo zajímavou a občas dost obtížně řešitelnou, situaci. Výborně vyřešeno je používání různých vozítek. Škoda, že na ně v průběhu hry narazíte jen občas. Zlikvidovat s pomocí tanku tucty nepřátel během několika sekund je pocit k nezaplacení. Zvlášť, když si představíte, jak dlouho byste se s nimi museli párat v boji na vlastních nohou..

Frustrace

Navzdory solidní hratelnosti nemůže Killzone Liberation zapřít svůj původ. Tvůrci z holandského týmu Guerrilla Games to mají rádi natvrdo, což se v jejich hrách projevuje v neomaleném týrání hráčů. Killzone Liberation není výjimka. Hra si ve většině pasáží drží své tempo i obtížnost (ta část hry, u které se budete bavit). Tvůrci však, zřejmě pro zpestření, přidali i několika pasáží extrémně obtížných a nepřehledných (ta část hry, u které se nebudete bavit). Killzone Liberation sice je sci-fi jako vyšitá, ale účinek nepřátelského arzenálu na stav vašeho zdraví je až bolestivě realistický. Rána z raketometu znamená smrt, šlápnutí na minu znamená smrt, křížová nepřátelská palba znamená smrt a můžete třikrát hádat, co se stane, když pod vámi vybuchne granát. Když potom naběhnete do minového pole, na mušce vás má raketometčík, ze všech stran do vás pálí pěchota a ještě prší granáty, snadno si spočítáte, že to s přežitím některých pasáží nebude rozhodně ani trošku jednoduché.

Smrt vás nehodí zpět na začátek mise, ale jen k poslednímu checkpointu. Těch je ve hře dost, takže je vše zdánlivě v pořádku. Bohužel jenom do chvíle, než do jednoho z nich vlezete polomrtví a bez munice. Checkpointovací stanice navíc nejsou vidět a že jste na jednu narazili poznáte jen podle nápisu "checkpoint", který se z ničeho nic objeví na displayi. Fajn, takže jste bez munice a jdete dál. Za rohem na vás vyskočí po zuby ozbrojené komando a pošle vás do věčných lovišť. Nahrajete svoji pozici z posledního checkpointu... a kde jste se to ocitli? Opět beze zbraně a těsně před tím, než na vás vyskočí nepřátelé. V podobných situacích můžete (hned po tom, co si pořádně zanadáváte) buď začít celou misi znovu, nebo se můžete vydat hledat muniční bednu. Těch je naštěstí po levelech rozházeno dost a po krátkém hledání se dá s trochou štěstí na nějakou narazit. Nic to však nemění na faktu, že je bloumání po úrovních ve snaze najít lékárničky a zbraně, nuda.

Ještě něco?

Hra má i na PSP poměry velice solidní grafiku a světe div se, dokonce si po většinu času udržuje i stabilní framerate. Trošku tmavší šedo-zelená barva, v níž je vyvedena většina lokací, sice může na první pohled působit mírně jednotvárně. Ve skutečnosti však podporuje výbornou atmosféru sci-fi bojiště, kde může být každá minuta vaší poslední. Za zmínku stojí rozhodně i zpracování multiplayer části. Patří k těm hodně povedeným a velice snadno se vám stane, že v nelítostných a prudce zábavných deathmatchových soubojích, prohrajete nejedno odpoledne. Potěší i podpora sdíleného multiplayeru, kdy k zábavě několika hráčů stačí jen jedna kopie hry.

Ve výsledku je Killzone Liberation povedené intermezzo mezi dvěma konzolovými Killzone tituly (ten druhý pro PS3 se teprve chystá a ještě nějaký ten měsíc se jej určitě nedočkáme). Izometrická perspektiva hře sedne jako ulitá a pokud jí dáte šanci, odmění se vám spoustou akční zábavy, která má podobu válečné výpravy za osvobozením planety Vekta.

Killzone: Liberation
PlayStation PSP

Verdikt

Killzone Liberation je skvělá hra. Snoubí v sobě hutnou atmosféru válečné vřavy a instantní hratelnost, která vás chytne a nepustí. Šmouha na kráse, která má podobu obrovských výkyvů v obtížnosti, hru degraduje jen na jednu z těch velmi dobrých. Vaší pozornosti by však určitě ujít neměla.

Co se nám líbí a nelíbí?

Grafika je působivá, ovládání je přesné a intuitivní. Na scéně se objeví staří známí z původní Killzone. Jde o esencí konzolové zábavy, která přestála výlet na handheld a než jí dohrajete, uběhne pěkných pár dnů.
Některé nepřehledné a extrémně obtížné úseky vám zmrazí úsměv na rtech. Nepotěší ani občasné zpomalení při náročnějších scénách. Problematické checkpointy.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama